Svolení
Vanessa Springora
Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat. Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svých dní četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky a slibem, že jí nikdy neublíží. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování. Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Le Consentement, 2020
více info...
Přidat komentář
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Začínám se obávat, že propadám tomuto typu knih – minimálně jsem v tomhle směru nenarazila zatím na žádnou, která by se mi nelíbila. Autorčin styl psaní vystihují slova jako strhující a brilantní. Ich – formou vám bude zasazovat čím dál větší rány a knihu vás nenechá pustit z ruky. Příběh je vážně nepopsatelný a já sice nemůžu říct, že mě bavil, ale ohromil a pohltil každopádně. Nedá se ani dostatečně úderně vyjádřit, proč byste si to měli přečíst taky, ale jednoduše je to zajímavé, jedinečné a důležité. Nedokážu na vás sice přenést atmosféru v podobě husí kůže, která se mi po celou dobu četby odehrávala po těle, ale nějak nalákat vás musím. Musíte si představit nepředstavitelné. Příběh, který je plný manipulace, pedofilie, sexuálního obtěžování a lží, ve kterém padne třináctiletá duše do rukou predátora, který na ní výše zmíněné páchá – to celé na motivy SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ. A přesně tohle vás zlomí, zneklidní, naštve, změní a vyvolá ty nejdivočejší představy ze všech, ze kterých nakonec zešílíte, protože nebudete schopni pochopit, jak se takové svinstvo může dít. Jak může jeden druhého úplně psychicky zničit, vytvořit z něj jen jakousi bloumající beznadějnou trosku, na které ještě, aby toho nebylo málo, vydělává ve svých románech a ona má pocit, že se stává fikcí… Takže, přesvědčila jsem vás?
Kniha je útlá, strohý styl a poměrně tenká (ani ne 200 stran). Přesto se mi četla těžce. Obsahuje tolik myšlenek zaslepené lásky nezletilé slečny k dospělému muži. O jeho manipulaci a psychickému vydírání ani nemluvě. Postoj samotné společnosti byl místy dost kontroverzní.
Tabu téma. Kniha je plná bolesti, strachu z odmítnutí a o životním trauma, které si hrdinka bohužel ponese po zbytek života.
Svolení je šíleně naléhavé, během čtení mi bylo špatně a úzko. Tolerovaná pedofilie, francouzské umělecké kruhy, 80. léta; terapeutické vyprávění bez záměru vyvolat skandál.
Skvěle napsáno, děj rychle utíká.
Když si člověk uvědomí, že všechno, co autorka v knize popisuje, je její vlastní zkušenost, místy je člověku až nevolno.
(SPOILER)
O knize jsem nic nevěděla.
A tak mě při jejím čtení rozčilovalo vyprávění 14leté dívky, ovšem s tónem člověka mnohem staršího, reflektujícího události zcela jiným způsobem, než jaký by náležel dítěti. Přinášelo do knihy odosobnění, které jako by výpovědi odebíralo naléhavosti.
Na konci jsem pak pochopila, proč právě tento styl a že naléhavosti je v tom příběhu až až....
„A jak by mohl být zlý, když je to člověk, kterého miluji? Díky němu už nejsem malá holka, která čeká na tátu v restauraci. Díky němu konečně existuji.“
(str. 79)
Skandální, jistě. Ale nikoliv skandalizující. Prosté zjevné snahy někoho zničit, plné zjevné snahy pomoci sama sobě prostřednictvím terapie psaním. Neopentlené, mířící na solar. Důkaz, že čtivé nemusí být blbé – právě naopak. Víc transparentní a sdílné než vše kolem „Mee too“. Mechanismus, jakým žena-dítě poskytuje predátorovi domnělé „svolení“, je popsán dokonale. Včetně ceny, kterou za to sama zaplatí. Troufnu si tvrdit, že nabízí jisté prozření. Takové je Svolení.
Pár obrazů kostrbatých, co se výrokové logiky týče, ale skoro odhaduji, že to jde na vrub překladu – redakci. Protože převaha jiných je prostě parádní.
Na kvality (respektive jejich absenci) uvnitř nehledě, mnohá kniha bývá označována (a nebývá jasné kým vlastně) za literární událost. Skutečná událost vypadá takto – podle mě:-). Svolení si prostě zaslouží moje nejvyšší hodnocení - a Vaši pozornost!
Francouzská lolitka, která si své zneužívání užívala do chvíle, než jí okolí vtlouklo do hlavy, že by se měla cítit jako oběť.
Šílený příběh, četl se mi tentokrát vážně špatně. Hnusné téma. Nerovný vztah, který (narozdíl od Temné Vanessy), nebyl nikdy žádným tajemstvím. Všichni ho tam nějak bez problému tolerovali. Manipulace. Strohý styl autorky to jen podtrhl.
Chápu autorku, byla to nejspíš velmi potřebná terapie, vypsat se z traumat.
Těžko hodnotit knihu, která je autobiografií a jejím účelem je jakási terapie autorky, tak i otevření tématu, o němž je třeba mluvt. Každý by měl dbát o své děti a mnohem více rodiče, kteří žijí odděleně. Vanessy rodina byla nefunkční, matka velice laxní, otec se nestaral vůbec. Není tedy divu, že se třináctileté děvčátko vzhlédlo v muži, jenž měl dostatek zkušeností na to, aby věděl, jak jí okouzlit. Je pobuřující reakce společnosti. Jak toto může někdo tolerovat, jen proto, že jde o pana velkého spisovatele. Tato kniha je dalším důkazem křehkosti teenegerské duše a důkazem toho, že s dětmi je třeba mluvit v jakémkoli věku, době, situaci, i kdyby odpovědí mělo být otrávené koulení očima.
Opäť témy, o ktorých je dobré písať, čítať, hovoriť…. Myslím, že to nie je až také ojedinelé, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať, len je táto téma natoľko tabuizovaná, že ak aj niekto má podobnú skúsenosť, nehovorí o nej.
Vanesa určitou formou terapie vložila svoje skúsenosti, traumy a bolesti na papier a odhalila tak čitateľovi, čo sa odohráva v hlave 13 ročného dieťaťa z rozvrátenej rodiny, s nedostatkom pochopenia,lásky, záujmu… presne nedostatok citu a pozornosti môže mať za následok aj niečo také (nemysliteľné? odsúdeniahodné? nechutné?-ako by ste sa na taký pár pozerali na ulici vy)ako upnutie sa na zdanlivú lásku a náklonnosť 50-ročného muža. Napriek tomu, že o chúťkach tohto uznávaného autora, ktorého v knihe V. nazvala len G., sa všeobecne vedelo, dokonca v dielach uvádzal veľa zo svojho skutočného (sexuálneho) života, nikto túto skutočnosť neriešil. Dokonca matka V. o vzťahu vedela a keďže nijako nezasiahla, za mňa, ho schvaľovala, čo je pre mňa ako pre matku nepochopiteľné. V. sa pri svojom partnerovi cítila milovaná a jedinečná, no opak bol pravdou. V. nebolo jediné dieťa, ktoré zohrávalo svoju úlohu v sexuálnych chúťkach G.(áno, zámerne nespomínam,ze to nebolo jediné DIEVČA!ale DIEŤA). Napriek snahe oslobodiť sa z tohto toxického vzťahu, sa to V. nedarilo. Niekoľko rokov ju prenasledoval, zaujímal sa o jej pracovný život, súkromie, vzťahy, tým pádom sa so svojimi traumami vysporiadavala len veľmi ťažko a to aj vo svojom dospelom živote. Takýmto "vzťahom" musí byť poznačené každé dieťa po celý život ... najviac ma však poburuje laxný prístup k pedofílii(a to nie len vo Francúzsku). Veď si knihu prečítajte a utvorte si názor sami
Po knize jsem pokukovala, najednou byla volně v knihovně a já si pujčila,,,no a nemám teda slov,,prostě nechápu matku,že to schvalovala,to je hruza,,a nejvíc jsem rozčarovaná,že to byl spisovatel,,to mě teda dostalo,a bylo mu jedno jestli je to kluk nebo holka a mu to prostě procházelo,,,ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne!!!Ale co napsal,,,to je prostě neuvěřitelný,,,,Když už jste se jednou milovali s 13letým chlapcem nebo 15letou dívkou,všechno ostatní se Vám zdá bez chuti,,to myslím hovoří za vše....
od této knihy jsem měla asi moc velká očekávání, protože jsem dostala tak půlku z toho, co jsem čekala.
kniha je o mladé Vanesse, která se stala obětí staršího muže. moc se mi líbil začátek knihy a pak už to postupně upadalo. kniha je krátká, čte se rychle, ale není to přijemné čtení, je to drsné a syrové, ale něco mi tam chybělo.
přijde mi, že byla kniha až moc stručná a něco mi tam chybělo. více detailů a tak nějak všeho.
knihu hodnotím jako průměr, bohužel jsem byla docela zklamaná.
Tato kniha na mě pomrkávala všude na instagramu od té doby, co vyšla. Odolávala jsem, ale nakonec jsem „svolila“ a před nedávnem knihu pořídila. Těšila jsem se na ní. I přesto, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Ano, nemám přečtenou světoznámou Lolitu (někdy snad napravím).
Už z anotace je každému jasné, že to nebude žádné příjemné čtení. Nebylo. Četlo se to špatně, s těžkým srdcem. Dovolím si i napsat, že některé věci jsem úplně nepochopila. Někdy je potřeba číst knihu dvakrát, ale bohužel si ji znovu už asi nepřečtu.
Když se na knihu zaměřím z pohledu matky, je mi zle. Neuvěřitelně zle, protože matka V. o všem věděla a nebojovala za to, aby k ničemu takovému nedošlo. Samozřejmě je mi nejvíc zle z představy, že V. by byla má dcera.
A když se na knihu zaměřím z pohledu V. a jejího života s rozvedenou matkou a absencí otce ve chvílích, kdy ho dívka nejvíc potřebovala… ji možná i maličko chápu.
U mě žádné velké ovace kniha nesklízí, bohužel. Možná jsem od ní čekala víc. Víc detailů. Víc podrobností. Víc všeho.
Takže hodnotím průměrem, 3/5. Obálka je krásná a na poličce knih z @hostbrno ta žlutá úplně svítí!
A co vy a Svolení, četli jste? Láká vás toto téma?
Nedá mi to a musím srovnávat s knihou Má temná Vanessa, která se mi zdála lepší. Téma velmi podobné, ale bylo to psáno tak nějak opravdověji. Tohle jsem prostě četla tak, jak je to psáno - bez emocí. Nijak výrazně se mě to nedotklo a šokovaná jsem také nebyla. I když byly líčené zážitky nechutné a opovrženíhodné, přece jen byly podány jen z jedné strany a příběhu mi chybělo víc podrobností, abych si mohla představit ucelenější dojem o všech okolnostech. Nejdůležitějším faktem, který mi z knihy vyplývá, je prostě skutečnost, že bych k určité odpovědnosti hnala nejen sexuálního predátora, ale i matku Vanessy. V ní vidím hlavní příčinu všeho. Velmi staromódně si myslím, že rodina je základ v životě každého dítěte a i v rozvedené rodině lze snad udržet zájem o vlastní dítě. Výchova je to, co primárně formuje naše myšlení a morálku. Když selže matka, které je jedno, kde se toulá její dcera, co dělá, s kým a jaký vede život a navíc ji ve 12 letech začne považovat za sokyni, pak se asi nelze divit dalšímu vývinu situace a dalším dalekosáhlým následkům....
No, hodně nepříjemný čtení a je dobře, že se začíná téma sexuálních predátorů konečně víc otvírat. Ale kniha samotná mě až tak neuchvátila, sice chápu jisté odosobnění, možná je to potřeba k zachování zdravého rozumu, ale kdybych k tomu měla přistupovat jako ke každé jiné knize, tak za mě to bylo málo.
Jinak mi teda hlava nebere, jak je možný, že v té době bylo tohle veřejný tajemství naprosto v pořádku, že se nenašel nikdo, komu by to přišlo prohnilý a zasáhnul.
Neuvěřitelně silný příběh, který nemůže nepřipomenout Lolitu, ale z pohledu mladé dívky. Je zřetelné, že se jedná o autobiografii a o objasnění příběhu, který se už v literatuře obtiskl. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Není to pro každého, ale vřele doporučuji.
Je to osobni zpoved zeny, ktera byla obeti zneuzivani. Co mi na knizce vadilo byl hodne odosobnely styl psani, obcas mi pripadalo, ze autorka pise o zivote nekoho jineho. Kniha ma sest kapitol, ktere jsou rozdelene na mensi casti a ctou se fakt rychle, a to i bez ohledu na to, jakym vaznym tematem se autorka zabyva. Rozhodne musim ocenit to, ze autorka moc nerozpitvavala sexualni a milostne sceny. Rozhodne je to knizka k zamysleni, a co ocenuji je autorcina odvaha jit s kuzi na trh a mluvit o takto zavaznem tematu.