Posel z Liptákova
Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81998/bmid_posel-z-liptakova-Lcf-81998.jpeg
5
239
239
Divadlo Járy Cimrmana série
< 8. díl >
Osmý svazek souborného sešitového vydání seminářů a her Divadla Járy Cirmana, vydávaného nakladatelstvím Paseka, obsahuje kromě her Posel světla a Vizionář také zprávu předních cimrmanologů – Doc. Vozába, Dr. Petišky, Dr. Svěráka a Dr. Weigela – o jejich cestě do kraje Cimrmanova stáří a o nálezu obou publikovaných her.
Přidat komentář
Nutno při hodnocení tohoto kusu brát v zřetel, že má tři relativně samostatné části, v tom smyslu, je Cimrmanovou hrou nejfragmentárnější. Je třeba samostatně vnímat seminář, kde se vedle Lijavce nejvíc projevuje osobní animozita akademiků. Samostatně pak stojí Cimrmanovo jediné sci-fi Posel světla a neuvěřitelně zábavná, poněkud ale temná scéna Vizionáře.
K Poslovi světla snad tolik, že jej osobně moc nemusím, třebaže jednoznačně obsahuje mimořádně zajímavé motivy. Jedním z nich je filosofie jazyka, "uzavření do slovníků", což je téma složité a mimořádně poutavé. Zároveň si tak člověk říká, co se se světem muselo stát, že byl zapomenut význam slova "průduch". No co už... Vedle toho mne jako právníka eminentně zajímá představa stavu právnického v tomto Cimrmanově světě. Není, patrně, nikterak optimistická, v tom je na straně druhé dost unikátní. Zachycení právníka v popkulturním uvažování je většinou podstatně jiné.
Zajímavější je však ještě o něco Vizionář, kterého mám strašně rád. Antropomorfisovaná personifikace smrti dovede do každého díla na úrovni přinést neuvěřitelné úrovně. Vrcholem je v tom samozřejmě Pratchett. I Cimrman s postavou vykouzlil divy. Jednak "nesmíme ani naznačovat", je nejen kulturně strašně silné, je svým způsobem ohromující v náhledu do vševědoucnosti dané postavy. Silným momentem (při sledování, ne čtení), pak je když Smrťák potřásá rukou Františkovi. Brukner se posléze zahledí na svou dlaň. Strašně silné. Nu a nevěřitelně působivá (a vedle Lijavce až necimrmanovsky tísnivá) je pak závěrečná část hry. Dvojí tělo Smrti – já odcházím do důchodu, s vámi všemi se však těším na shledanou. Koncepčně totéž, jako středověká koncepce dvojího těla králova. Fascinující. S tímto odchodem (ve hře na první pohled optimistickým, prodlužuje totiž život Hlavsy) je však divákovi představen obraz až odpudivě surový. Přijde nový, mladší, a to bude, pánové, jinej sekáč. Tím je Hlavsa odsouzen od smrti doma u krbu, k smrti ve víru První světové války. Po Velké válce pak následuje v parodickém podání hry "odnášení dolů", spojené každopádně nikoliv s růžovou barvou, jíž se Sekáč může tam vysmát, ale s barvou rudou a dřevem prosáklým krví. Hlavně, že uhlobarona jeho povolání baví.
I Posel, i Vizionář, jsou hrami neobvykle temnými, i při vší zábavě, kterou čtenáři poskytnou. Jsou to opravdu zcela unikátní počiny, za které musíme být duu Svěrák, Smoljak vděční. Tak nashledanou.
"Co by to mohlo znamenat? Prodám důl, no." "Třeba ho neprodáte. Třeba Vám ho vezmou..."
Já pořád nedovedu pochopit, že jim to prošlo.
Jedna z jejich nejlepších her.
„Mě se to nelíbí.
Standa vždycky
jezdí na Vánoce,
a nakonec se k nám rozjede už teď.
Co má asi za lubem?“
Posel z Liptákova - Experiment do kraje Cimrmanova stáří
Hra první: Posel světla: Hra z budoucnosti
Ve své podstatě celkem smutný příběh. Ano, dost jsem se zasmál, ale někde hluboko je z toho cítit smutek. Inu, rozhodně na nás v budoucnosti na starý kolna, nečeká nic dobrého. Naštěstí se synek zase vrátil do Prahy a cestou potrubní se srazil s chemikem. A teď vám zazpívám...
Ano, ano, čtete dobře. Toto představení představuje dvě hry a dva semináře.
Hra druhá: Vizionář: Hra se smrtí.
„Tak já se vám podívám na toho Ptáčka pane Daněk“. Druhá z krátkých her ze série Liptákov je méně vtipná, než hra první z budoucnosti. Tato je naopak o věštění budoucnosti, ale ono to není věštění, jen takové obrazy.
Hra první i hra druhá jsou na tom úplně stejně. Lehce nad průměrem. V té první hře mě velmi zaujal robot Artur. Ve druhé hře mě zaujala postava Smrtky. „Na shledanou“.
Citát: Pane Smrtko, mě to trochu zaskočilo, já bych si potřeboval zařídit ještě pár věcí.
Komentář k semináři najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
Další z fantastických her divadla Járy Cimrmana. Poodhaluje život Cimrmana v Liptákově je opět plná dnes již zlidovělých hlášek, které hlavně dominuje hra Vizionář, čímž ovšem nechci snižovat kvalitu hry Posel světla.
Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu
Peněženku mi můžou vzít, ale doly?
Humor a vtip jsou naprosto dokonalý, tahle hra působí jako lék na špatnou náladu.
„No jo. Já končím. Poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo. A pak jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá… Tak nashledanou!"
Ze Svěrákových slov mrazí, legrace končí. Obecenstvo utichne a klopí oči, aby pan Smrtka neviděl, kdo se smál. Laskavá atmosféra cimrmanovského humoru se mění na mrazivou a zneklidňující.
Vizionář, tedy hra, mimo jiné skvěle podaná v rámci stejně krásného, i když ne vždy tak veselého filmu Nejistá sezona je v jednom momentu pro mě tím nejemotivnjším, co se v jejich hrách kdy objevilo. Mám na mysli onu scénu, kdy Smrtka opouští scénu a loučí se. Nejprve směrem k Hlavsům a panu Ptáčkovi a pak se otočí k divákům a zopakuje ono Nashledanou. Jakkoliv preferuji v řadě jiných rolí Ladislava Smoljaka, tady je Zdeněk Svěrák naprosto nealternovatelný. Při tomhle jeho pozdravu mně při prvním shlédnutí přebehl mrát po zádech. Při poslechu nebo dalším shlédnutí zase a znova a znova. A myslel jsem si, že je to pouze můj osobní pocit. Ale pak se mi s tím svěřili další lidé a já jsem pochopil, že to zasáhne každého, kdo má v sobě trochu citu, empatie, ale i rozumu. I za to díky, za tu připomínku. A pozdrav tam nahoru, pro ty cimrmany, kteří už spokojeně sedí v onom českém nebi...
Nezvyčajné je, že titul obsahuje 2 semináre a 2 hry (oproti ostatným, kde je vždy 1 seminár a 1 hra). Všetky skvelé, treba povedať.
V prvom seminári je nám poodhalených pár tajomstiev domu č. 13 v Liptákove. Dozvedáme sa, kedy prišiel Cimrman do obce (+ - 200 rokov), ako bádatelia odškrabávali vrstvy omietky, aby sa dopátrali jeho básničiek na stene, ktorými platil v hospodě za pivo (po ôsmom pive: chlast = slast) a iné.
Posel světla (hra z budúcnosti) predstavuje ako bežné cestovanie potrubím, stav v spoločnosti, keď sa hrubé správanie vyskytuje len v starých knihách, nadávky sú archaizmami (průduch) a zlodeji sú, ale nekradnú :).
Z druhého seminára mi najviac utkveli popisy vyšľachteného univerzálneho vtákopyska (ktorý dáva denne nielen vajcia, ale aj acidofilné mlieko, a má schopnosť regenerácie všetkých častí tela okrem hlavy), ďalej skutočnosť dvojitého šachu pri hre či 1. out v dejinách šachu, ako aj letecké fotky Cimrmana, ktorý sa nerád fotil, a strhané rysy jeho autobusty :).
Hra so smrťou Vizionár bola asi prvá, ktorú som od DJC videla, pretože veštenie z pece si pamätám úplne dôverne, podobne ako Smoljaka v role Smrtky a uhlobaróna Čepelku :).
Poslední drama od Cimrmana, které jsem měla na seznamu k přečtení ... a vůbec to nebylo špatné ... ale nejvíce mě zaujala spíše druhá část hry (jak seminář, tak i hra Vizionář) ...
Klasika, kteoru mám moc ráda, která mě vždycky pozvedne na mysli, která mě potěší, rozněžní, pobaví a to všechno zaručeně, přestože jsem tohle dílo četla snad už stokrát. Jsem velkou obdivovatelkou svěráka a dalších tvůrců. Obdivuju je pro jejich ladný, lehký a zároveň krásný mlý humor, který nikoho neuráží. To je totiž velké umění, kterého je schopný málokdo!
Cimrman není můj šálek kávy. Knihu jsem přečetla líbilo se mi to, ale že bych se kácela smíchy to asi ne. Ale zkusím se podívat na divadelní představení, třeba se pro Cimrmana nadchnu.
Přijde mi, že v knižní podobě zaniká tolik vtipů... ale i tak je to skvělé❤
Další dokonalá hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Kdo jí nezná měl by to rychle napravit, protože přichází o hodně!
- Maminko, zase vypli proud!
- Stáňa: Ovšem ve Všetatech byla zase zácpa,..
Tatík: hlavně žes nikde nečekal!
Maminka: ale tatínku,bve Všetatech byla přece zácpa,bteď to Stáníček říkal.
Tatík :To je jedno.Hlavně že nikde nečekal.
-Já ti teda řeknu, proč ten grunt nechceš dělit. Protože Václav je tvůj mazánek! On si v Praze vesele popelaří...
Jedna z méně oblíbených her, přesto má své klady. Nejlepší hlášky:
"Povolání?" - "Uhlobaron." - "Hm. To musí být zajímavé povolání." - "Mě to baví, mám pět dolů. Tři v Ostravě, dva na Kladně..."
„Já končím. Poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo. A pak jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá…"
Jedna z mých nejoblíbenějších her. Brilantní seminář poodhalující Cimrmanův život v Liptákově. Hry Posel Světla a Vizionář s geniálními hláškami jako: "Ta krátkozrakost dát mě na studium práv, všeobecná harmonie byla za dveřmi", "Víš co jsi: Ty jsi průduch", "Po mně přijde jinej sekáč a ten se nezakecá" a další. Kdo se s touto mistrnou hrou ještě neseznámil, měl by tak urychleně učinit.
Bohužel, bohužel, bohužel. V této hře - II.dílu, nazvaném Vizionář, jsem viděl pana Jaroslava Weigla, který se nedávno odebral ke svým již mnoha divadelním kolegům do Cimrmanovského nebe). Sedlák, ale také věštec (z trouby) Hlavsa byla jeho životní role (já vím-samozřejmě i Jan Hus,děd Vševěd, etc).
To hlavní již zde sdělil níže woodward.
Ale já nemohu opomenout to, co pointě předcházelo - dialog Hlavsy a uhlobarona Ptáčka:
H: A teď nacionále. Jméno ?
P: René Ptáček.
H: Bydliště ?
P: Praha.
H: Povolání ?
P: Uhlobaron.
H: Hm. To musí být zajímavé povolání.
P: Mě to baví, mám pět dolů. Tři v Ostravě, dva na Kladně...
Není to nádherné ?
Pane W. alias sedláku Hlavso: přeji vám pokračování této úžasné věštecké kariéry i v nebi. Už je tam sranda a s vámi bude ještě větší !
Je nemožné na vás zapomenout ! Moc děkuji za všechny nádherné chvíle s vámi a samozřejmě se všemi ostatními.
PS: 5* hvězdiček je málo, ale oni tu víc nemají...
Byla to odvaha napsat za pozdního socialismu "my nesmíme ani naznačovat!".
Piš, barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu!
Kde jsou ty časy, kdy se dělaly vtipy o chudých umělcích.
Netřeba dlouhého komentáře. Objevují se zde hlášky jako (lepší pivo v žaludku nežli voda na plicích, necpěte divákům ty kameny). Aktovky stojí za to. Nic nerozmýšlejte a pusťte se do čtení.