Dědictví přehled

10.01.2023

Tohle mi docela sedlo.
Psáno úsporným literárním jazykem, který ale vůbec nesnižoval pocitový zážitek jednotlivých příběhů.
Společným jmenovatelem všech povídek je Hlučínsko a velmi podobné osudy žen bilancujících na sklonku svého života (s výjimkou té poslední).
Kniha přibližuje složitý a těžký, předválečný, válečný i poválečný život žen z generace, které byly od malička paradoxně zase především ženami – matkami, babičkami - vštěpovány dnes již dost nepřijatelná pravidla a zásady typu (citace z knihy): „Roba je enem na robotu“ nebo „Trápení má každá, některou muž bije, jiný všechno propije, další se zas musí vdát tak, jak chtějí rodiče. Ty máš lásku a budeš mít děti. Víc žena od života chtít nemůže…“.
No…ještě, že doba někam pokročila. Tehdejší pravdy a zásady působí dnes již opravdu nepatřičně.

Nejvíc mě zaujala určitě ta první část – Agnes, snad i proto, že i přes svoji útlost, byla přece jenom i tak nejrozpracovanější ze všech. Když jsem knihu otevřela, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, tak mě nejdříve ta druhá část, kde se najednou objevila naprosto neznámá jména a postavy, docela překvapila a hledala jsem návaznost a souvislosti. Nicméně, o co jde, mi pak docvaklo, ale přiznám se, že tyto krátké povídky o různých ženách mi trochu natrhly nit, a proto jsem byla moc ráda, že se v závěru autorka vrátila k původním postavám a navázala na příběh Agnes.
Ale jinak mě kniha bavila, určitě neuškodí občas se takto zamyslet nad tím, jestli máme právo si na spoustu věcí vůbec stěžovat.