Takové maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510971/bmid_takove-malickosti-Vo5-510971.jpg
4
565
565
Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě. Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“ Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Small Things Like These, 2021
více info...
Přidat komentář
Do ruky se mi dostal skvost. Při čtení jsem cítila atmosféru irského městečka, včetně vůně pečených pokrmů, bylo to, jako bych osobně rozprávěla s jeho obyvateli… Nádherná hlavní postava, s pevným, krásným charakterem, známe jeho minulost a víme, co ho formovalo. Stane se vaším přítelem i ochráncem.
Miluji ponořit se do takových knih.
Soucit. Lidskost. Svědomí.
Slova, která mne napadla pro Billa Furlonga. Nenápadný úžasný muž. Muž, který nepřivřel oči, když se díval, uviděl a viděl.... Mnoho lidí ani při takové progresi vidění věcí prostě nevidí, nechce, otočí se zády se sebestřednou "omluvou" není to moje věc, tak proč se starat.
Není snad národ, který by ve své historii, ať je jakkoli dávná či současná (ukradené děti v Aussie nebo stačí chvíli poslouchat zprávy) neměl černý flek, pořádně velký, jež se snaží pochopit a zároveň se za něj stydí generace. Magdaleniny prádelny (nově zfilmovány) jsou takové pro Iry. Vše se dá zneužít i využít, znehodnotit i zhodnotit a není to otázka jen u katolické církve, ale obecně společnosti. Vždy jde jen a jen o lidi. Jsou to jen lidé, kteří berou věci do svých rukou a vyjde z toho čistá bělost, nebo hnusná špína...
Autorka si vybrala náročné téma a způsob, jak mi jej předala na jen pár desítek stranách byl - zase ta slova - krásný, výjimečný, dechberoucí.
Irsko je nádherná, okouzlující, čirá země a lidé jsou tam úžasní, tak snad i díky této autorce, včetně filmu, jež vynesli na světlo co desetiletí zůstávalo skryto, navíc i mimo Irsko (přiznat chybu sobě je těžké, co teprve někomu jinému) pomůže tomuto národu vyrovnat se s touto minulostí. Nejtěžší krok vynést na světlo už mají za sebou. Někdy malý tichý krok znamená více odvahy než ty okatě hrdinské...
Pozn: Recenzentům jako je Miroslavacte si dovolím říci tohle - máte nárok jít proti proudu a mít svůj názor - ale způsob jakým plivete svá slova svědčí jen o vás samých, ne o tom na co je recenze.
AUDIOKNIHA
***
Krátké, ale silné čtení/poslouchání. Je to moje druhá kniha autorky a i tuto budu mít nejspíš v hlavě dlouho.
O Magdaleniných prádelnách jsem se dozvěděla poměrně nedávno, o to víc mě šokovalo, jak dlouho dokázaly fungovat. Zavřené byly teprve roku 1996!
Knihu doporučuji přečíst nebo si poslechnout.
Krásná povídka s vánoční atmosférou. Ovšem kromě vůně pečeného cukroví, ucítíte také hořkou pachuť z reality života mnoha žen a dívek, které se ještě v devadesátých letech minulého století musely potýkat s tyranií, kterou byste zasadili spíš do období středověku. Je zde čtivě vykresleno pokrytectví církve a také to, že ve vztahu mezi Bohem a člověkem, by neměl stát jiný člověk, protože to, že se převlékne do kněžského roucha ho nezbaví zlé lidské podstaty.
Moc hezký vánoční příběh, četla jsem v originále, překlad nejsem schopna ohodnotit :-) Příběh je sice z 80. let 20. století, ale člověk má pocit jako by četl optimističtěji naladěného Dickense.
Moc nevím, jak knihu hodnotit.
Snoubí se v ní totiž hloubka s jakousi plytkostí vzhledem k závažnosti daného tématu.
Každopádně nečekejte žádné drama ani krváky, ty závažné věci jsou tam spíš jen naznačeny a je jen a jen na vaší fantazii, kam až ji necháte doputovat. K zamyšlení ovšem stále zůstává, jak může jedno náboženství ve jménu lásky páchat neustále tolik zrůdností, které rozhodně neskončily středověkem...
Velmi sympatický mi byl ale hlavní hrdina a jeho lidskost. Takoví už se v knihách moc nepotkávají. A může se jím inspirovat každý z nás.
Sugestivní cesta jednoho muže, za smyslem života a zvládnutí existenční krize, do které autorka vložila pro mě neznámou kapitolu, jak katolické církve, tak Irska samotného. Keeganová nepotřebuje šokovat, sází na drobné detaily a jejich doznívání v hlavě čtenáře. Asi těžko sem četl něco podobného, ať už stylem psaní, nebo výpovědní hodnotou. Tahle práce mi asi bude delší dobu rezonovat v uších. Doporučuju.
Nejvíc se mi na povídce líbí, že dává čtenáři příležitost ponořit se do mnoha vrstev příběhu, které nejsou přímo rozvinuty. Furlongovy toky myšlenek autorka popsala velmi citlivě, takže jsem si k němu ihned vytvořila sympatie. Šokující kapitola irské historie na sebe příliš nepřitahuje pozornost, představuje spíše jen katalyzátor protagonistova osobnostního vývoje, což mi co do techniky vyprávění přišlo velmi zajímavé.
Lehce a jasně popsaný příběh, nikterak složitý. Hlavně ale hluboký lidský vnitřní příběh se tam odehraje, o tom to hlavně je. Hlavní hrdina si klade hodně otázek, ale neztrácí se v nich, nenechá se umlčet ostatními.
Je to o souboji dobra a zla, svědomí a strachu. A o odvaze a činu. Nejen v knížce. Možná jde i o konfrontaci s reálnou minulostí a existencí hrůzných míst jako třeba magdaleniny prádelny. Je tohle zlo už opravdu pryč?
Taková maličká jednohubka, u které se předpokládá, že čtenář ví, protože o prádelnách se toho během čtení samotného příběhu vlastně moc nedozvíme. (Kniha ovšem nabízí i šokující doslov.) Pro mě je stále neuvěřitelné, že se něco takového odehrávalo vlastně relativně nedávno. Příběh je zasazen do irského města poloviny osmdesátých let - a přitom působí jaksi starodávně. Jak se i v anotaci píše - Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby. A ta atmosféra knihy tomu odpovídá. Příběh o svědomí jednoho muže se mi líbil, i když vlastně úplně nevíme jak skončí ale, možná právě to ho činí ješte víc kouzelným. „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“
Úžasná "malá" kniha. Každý se občas ocitneme na rozcestí. Bojíme se o sebe...... Nebo svého svědomí. To si musí každý vyhodnotit sám "tváří v tvář" svému životnímu příběhu. Nikdy není pozdě...
O pradelnach jsem už četla a nepřestane mě udivovat, že mohly fungovat tak dlouho. V této knize se o nich sice moc nedozvíte, je to spíše příběh o svědomí a běžném životě. Mě se to líbilo, takový vhled do doby vánoc, starostí a hledání něčeho, co má smysl udělat.
Takové maličkosti jsou jednohubka, která otevře velice zajímavé a vážné téma Magdaleniných prádelen. Zároveň je v ní nádherně vykreslena vánoční atmosféra. Určitě si ji znovu přečtu během adventu.
Tahle kniha ve vás zanechá dojem, že je velká. Při pouhých 112 stranách je dosti tíživá. Církev, černý trh s dětmi, novodobé otroctví. Člověk si až říká, že je to dávné téma, ale bohužel to není tak dávno.
Moc hezké čtení. Příjemná změna od tlustých knih k malé povídce. Nutí člověka zamyšlení a zastavení se v přítomném okamžiku.
Od knihy čekám různé věci. Mám ráda, občas, když mi literatura a četba nedají nic zadarmo. Jenže tohle nebyla složitá literatura, ani ten typ knihy, z nějž se toho hodně dozvíte. Nebylo to ani čtivě napsané, nemělo to ani příběh, vlastně ani děj nebo vývoj postav. Ten byl nulový.
Tak kniha není podle mě literaturou. Má to úroveň článku do magazínu, který ale potřebuje hodně, opravdu hodně vyškrtat. Protože jediná zajímavá věc jsou ty prádelny. A potom ta faktická věc – jak byli ti lidi z nich potrestáni... Nic z toho se v knize ale nedozvíte.
Ačkoliv se jedná o knižní jednohubku, dojem při čtení je veliký. I přes útlost knihy cítíte atmosféru Vánoc a pořádnou zimu. V příběhu je zakomponováno téma Magdaléniných prádelen, o kterém jsem již četla v jiných knihách. Co mě však nikdy nepřestane udivovat je fakt, že se vůbec něco takového mohlo beztrestně konat.
Velmi príjemné čítanie. Ani som nevedela, že takéto niečo sa dialo aj v skutočnosti. Napriek ťažkej téme bol príbeh podaný velmi citlivo.
Krásná jednohubka o obyčejném člověku, který se necítí být hrdina, ale je jím. Prostředí, živoucí postavy a atmosféra jsou bravurně vykreslené a přitom na to stačilo tak málo stránek!
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno irská literatura morálka tajemství 80. léta 20. století Magdaleniny prádelny zločiny církve zločiny proti lidskosti irské romány represálie, represe
Takové maličkosti
Tiché drama v nitru člověka. Spor svědomí a soucitu se strachem o budoucnost.
Radost ze čtení, to tahle kniha je.