NoeliLienor komentáře u knih

Co na to říct? Neumím poskytovat konstruktivní kritiku, takže mohu jen napsat, jak moc jsem knihou unešená. Více, než prvním dílem a i to je co říct.
Vlastně ale mám jednu výtku. Téměř tisíc stránek a pořád není konec. Ne, že by mi vadilo číst dlouhou knihu. Ale ten moment, když se do něčeho opravdu zažeru a čím je kniha delší, tím víc se do ní začtu až mám nakonec pocit, že už nikdy nebudu číst nic jiného (a je to báječný pocit), ale pak je najednou konec knihy, ale ještě není konec příběhu a já najednou nevím co se životem a říkám si: "Do pytle, nemůžu přece rozečíst nový příběh, když nevím, jak tento příběh končí"

Toto byl asi nejhlubší dojem, co ve mně kniha zanechala. Je to báječné čtivo, do kterého se člověk ponoří tak, že ani nechce vnímat realitu.

5 09.09.2016

Nová kniha v mé kolonce "nejmilejší". Nevím čím to je, jestli dějem, hlavním hrdinou, nebo zručností a krásou, s jakou autor používá slova a jazyk.
Od Rothfusse jsem jako první četla Hudbu ticha, která mě absolutně pohltila. Tedy když jsem se pustila do Kroniky královraha, obávala jsem se, že budu zklamaná. Opak je pravdou! Ze začátku jsem tedy měla problém se do toho skutečně zakousnout, řekla bych, že má kniha trochu pomalejší rozjezd, ale potom? Příběh, i jeho hrdina Kvothe, svět, ve kterém se příběh odehrává, originální pojetí magie...to vše mě uchvátilo a knihu jsem zhltla, ani nevím jak (budu si jí muset přečíst ještě jednou a pomaleji), stejně jako druhý díl, Strach moudrého muže.

Nemohu než doporučit těm, kteří ještě nečetli!