OndraMergl komentáře u knih
Ten pocit, když jste upíří bastard, co loví upíry, kteří chtějí ovládnout svět. Jsou násobně zdatnější a dávají vám slušně na budku, ale jenom do té chvíle, než si pořádně zakouříte směsku upíří krve a upálíte je zaživa holýma rukama.
Ten pocit, když jste sirotek, co se umí přeměňovat, lidi kolem vás umírají a vy máte jen bandu vám podobných, abyste zachránili svět, o kterém jste donedávna ani nevěděli.
Když máte sehranou bandu záchranářů světa, ale místo týmové práce se všichni rozutečete po vlastní ose, asi si to ve výsledku šeredně odskáčete.
Když omylem získáte práci v městečku, kde kupa divnolidí nesnáší cizince a ke všemu mají za humny magický portál do jiného světa, zní to jako zajímavé dobrodružství, ve kterém ovšem můžete brzy začít litovat své účasti.
Když jste prošli nejepičtější finále, ale pak nějaký idiot zmáčkne reset a přidá díl navíc, který vám akorát totálně domrví veškerý dosavadní progres, tak to radši co nejrychleji zabalíte a zkusíte na všechno zapomenout.
Když vám půlka světa přijela dobýt hrad, ale netuší, že máte po kapsách tři triliony fíčur na jejich odražení. Navíc se ještě pletete do bitky bohům, tak se pak nemůžete divit, že vám to všechno ve výsledku trochu rozhasí vesmír.
Když jste hlavní kompjůtr, co se má zakázáno vměšovat, ale najdete si nenápadné skuliny, jak zmanipulovat lidstvo, abyste z něj vykřesali alespoň těch pár vyvolených k záchraně a třeba i nějaký ten benefit pro svou existenci.
Takové to když si dovolenkujete na cizí planetě, kde místní neví, co s vámi, ale jejich úřední šiml řehtá násobně pomaleji, no a mezitím jde vaše domovská planeta do kopru, takže pak vlastně ani nemáte radost, že jste se vrátili domů, protože to už s domovem nemá moc společného.
Jestli byl pech, že jste našli na dvorku rozloženého válečného robota z jiné galaxie, tak jste kompletně v loji, když vám jich na prahu domova přistane celá kupa připravená k vyhlazování. Můžete jít pěstmi proti plátové zbroji, nebo to zkusit očůrat, ale reálně nezmůžete nic, protože jste jen maličcí hloupoučcí človíčci z naprosto primitivní planetky. Tak to prostě ve vesmíru chodí...
Je to pech, když vám emzáci na dvorku zakopou skládanku válečného stroje a zapomenou přiložit návod. Vyvolá to směsici nelogického chování většiny postav, které ani pan šedošedá eminence nezvládá ukočírovat. Ve výsledku tři hvězdy za to, že si zvládli nerozflákat planetu na cimprcampr.