Orogurt komentáře u knih

Romantiku mám rád, ale tohle nestrpím.
Pravidelně si rád zaslzím u Pretty Woman, Hvězdné Pěchoty i Sedmi Samurajů. Z toho lze rovněž usoudit, že jsem eklektik a nic lidského mi není cizí. Po téhle knížce jsem sáhl vlastně spíš náhodou, protože mě zlákala obálka evokující ajvazovský magický realismus a anotace slibující něco mezi oním Ajvazem, Gaimanem a Miyazakim.
Po přečtení první kapitoly jsem se rozhodl, že do toho tedy jdu a knihu jsem číst začal. Infantilní manýra vyprávění mi připadala roztomilá, občasné nedokonalosti synopse a rovnováhy jsem byl ochoten zkousnout, protože kniha je autorčina první.
Přečetl jsem druhou kapitolu, třetí... čtvrtou a kniha byla stále tak trochu o ničem. Nejasně se objevoval motiv jakéhosi společenského románu o domluveném sňatku v anachronicky fungujícím fantaskním světě, který sice zákonitosti toho našeho evokuje, ale poskládává je v jiný ale ne nutně logický celek. Inu Miyazaki.
Kniha ubíhala slušně, občas jsem trochu skřípal zuby nad překladem - ano, palečnice sice je podle Slovníku spis. češtiny přípustné slovo pro palčáky, ale stejně mi to pokaždé znovu evokovalo španělskou inkvizici - nicméně říkal jsem si, doba je zlá, překladatelé z francouzštiny jsou drazí.
Pak ovšem v knize nastal první zvrat a to byla přechodná změna kulis z hrdinčina rodného prostředí na dálkovou cestovní vzducholoď a hned nato do nového stálého působiště v extrémních klimatických podmínkách. A někde tady to šlo celé do kopru.
Fáze "letíme vzducholodí" působila zbytečně, ale ve své nijakosti a postradatelnosti byla možná méně maligní než to co následovalo. Nejsem žádný extra hnidopich, ale pokud autorka hrdiny polidšťují tím, že je nechá mýt nádobí, smrkat, padat atp., čtenář se zákonitě vyladí na civílní a jakousi magicko-realistickou notu. Když do toho pak ale vletí evidentní těžce nezvládnutá práce s fyzikou prostředí a počasí, začne se čtení zadrhávat (hrozně řešíme mráz a aby nám hrdinka někam nepřimrzla a následní ji obratem necháme putovat v otevřených saních bez přiměřeného oblečení, necháme jí chytat se aby nespadla, a to už najednou nehrozí, že nám přimrzne...). Snažíte se úporně, ale po prvním škobrtnutí autorka začne vršit jednu zhovadilost za druhou a protože už jste zpozorněli při té první, nejste s to je přejít a ignorovat.
Děj je nadále o ničem, teda ono se něco děje, ale vlastně chybí jakákoli konzistentní linka. Hrdinka o nic neusiluje, není natolik nesnesitelná, abyste jí přáli pomalou a hnusnou smrt, a nakonec ani její prostřední nemá žádnou neodvratnou a jednostrannou dynamiku, kterou by bylo zajímavé sledovat. Je to prostě bordel, kde slabé a veskrze zbytečné kapitoly střídají kapitoly překotné a nedostatečně synopticky podepřené, v nichž by stejně tak dobře mohla být hrdinka zvolena diktátorem a uklizečkou multiverza a dávalo by to přibližně stejný smysl.
Hrdinka je vystavena naprosté svévoli autorky a jí ovládaných loutek, jimiž jsou veskrze všechny ostatní postavy, ale protože ani hrdinka nemá žádnou osobnost, veškeré události jsou vlastně jen spisovatelčinou nahodilostí a nikoli nutným důsledkem předchozího vyprávění. Nejste napjatí, na nic se netěšíte. Netušíte totiž vůbec co přijde a zda to vůbec bude stát za to. Normálně bych knihu odložil tak v jedné čtvrtině, ale pod tlakem své přítelkyně jsem ji dočetl.
Naprostý vrchol kompostu špatně odvedené práce autorky a redaktora původního díla, kteréžto evidentně neprošlo ani náznakem nějakého betačtení a synoptické redakce, je setrvale klesající kvalita práce české překladatelky a jejího redaktora. Se vší úctou k autorce překladu, které je takměř starší než moji prarodiče. Počítám, že v éře disentu byla nedocenitlenou silou, ale prosím, prosím, prosím, ať už ta paní, které neovládá svůj mateřský jazyk, nic nepřekládá. Nejenom totiž, že neovládá jazyk svůj, ale není schopná ani porozumět textu překládanému a některé její výplody silně evokují urban-legendární překlady návodů k elektronice, přeložené googlem z čínštiny. A to nepřeháním. A co se redaktora českého překladu týče, měl by vrátit gáži a měsíc chodit kanálama.
Shrnuto podtrženo. Tento debut zahraniční autorky, které s grantovou podporou Ministerstva Kultury vydalo renomované české nakladatelství se může hrdě řadit mezi redaktorsky netčená a lektorsky doprasená díla grafomané, která chrlí samonákladové tiskárny (termín nakladatství není naprosto na místě), které vám za VAŠICH dvacet kolíků otisknou cokoli, pokud to ausgerechnet nebude titul "Mein Kampf pro prvňáčky". Všichni kdo se na vydání téhle knihy podíleli a nechali si zaplatit, by měli obratem svou odměnu odevzdat charitě a zpytovat svědomí. A co se čtenářů týče... proboha ruce pryč.

pro:
- román mladé autorky
- původní česká fantastika pro mládež

proti:
Evidentní prvotina (autorce je 17!), která prošla prachbídnou redakcí. Hemží se tu chyby stylistické, příběhové a bohužel i čistě redakční/korekturové.

Autorka má evidentně plno nápadů, ale bohužel není obklopena dostatečně střízlivými lidmi, kteří by jí rukopis vrátili k přepracovaní nebo rovnou navrhli úpravy, které by z něj učinili čitelný text.
Takto je výsledkem standardně se tvářící svazek v kvalitní vazbě a se slušným sazečským zpracováním. Cílovou skupina čtenářů jistě nepotěší naprostá absence obrázků nebo dokonce i jen obrázku na obálce. Abstraktní obrazec vypadá spíš jako z příručky kultu Wicca, ale nešť.
Uvnitř čtenáře čeká rozsáhlá slohová práce z českého jazyka psaná autorkou 1. ročníku SŠ. Text má hrubě naznačené téma a směřování, ovšem o plynulém rozvoji děje a gradaci se moc hovořit nedá. Text má jednotvárné popisné tempo.
Právě neexistující dynamika ještě podtrhuje skutečnost, že hrdina je zde jako v antické tragédii vláčen předurčeným dějem, který nijak neovlivňuje. To by nevadilo potud, pokud by děj sám o sobě byl silný, ale není... je to jaksi řada nešťastných příhod.
Příště by snad bylo dobré vydat knihu u žánrového nakladatelství a doufat, že redaktor ji nepotopí svoji laxností. Tady se to zcela jednoznačně stalo.

1 09.01.2017