Snoubenci zimy
Christelle Dabos
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389437/mid_snoubenci-zimy-BwO-389437.jpg
4
140
140
Projít zrcadlem série
1. díl >
První díl úspěšné fantasy ságy o světě plovoucích nebeských ostrovů. Kdysi dávno, během katastrofy zvané Velký třesk, se svět rozpadl na plující nebeské ostrovy zvané archy. Na každé arše vládne nesmrtelný duch rodiny, společný předek všech obyvatel, kterým předal část svých schopností. Ofélie žije na Animě, arše, kde předměty mají duši. Kromě své obnošené šály a silných brýlí je tato sice trošku nešikovná, ale bystrá a důvtipná hrdinka obdařena dvěma důležitými schopnostmi: dokáže pouhým dotekem číst v minulosti věcí a umí procházet zrcadly. Když je přinucena k zasnoubení s Thornem, nejvýznačnějším zástupcem klanu Draků, musí opustit svou rodinu a následovat snoubence do Metropolis, hlavního města vzdáleného Pólu. Proč byla vybrána k svatbě s ledově chladným Thornem právě ona? Kdo je Faruk a kdo je Bůh? Co se skrývá za pompou nejvyšších poschodí Metropolis? Dívka odhaluje dvůr ducha tamějšího klanu Faruka, plný rodinných i politických intrik, a její pobyt na Pólu je stále nebezpečnější První vydání. Francouzská spisovatelka Christelle Dabos začala svou úspěšnou tetralogii psát původně na blog a teprve na naléhání čtenářů text odeslala do literární soutěže Gallimardu, v níž s přehledem zvítězila. Kniha je překládána do mnoha jazyků a byla ověnčena několika literárními cenami.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , BaobabOriginální název:
La Passe-miroir, tome 1-Les Fiancés de l'hiver, 2013
více info...
Přidat komentář
Zajímavý svět, to musím uznat, ale upřímně nevím, co si z příběhu odnést. O romantiku se určitě nejedná (když už vás neodradí, že výška Ofelie oproti Thornovi je často popisovaná jako dětská, tak se vlastně nemají rádi a nejspíš ani nebudou). Příběh se celkem vleče a určitě mě nezaujal natolik, abych si přečetla další díl.
Musím říct, že kniha na mě velmi zapůsobila! Přestože jsem na ni narazila omylem a ve světě fantasy knih jsem o ní taky prakticky vůbec neslyšela, zaslouží si podle mě velké ocenění. Zdá se mi o dost odlišná, když ji porovnám s jinými fantasy světy, protože není tak dynamická a dějových zvratů tam zase není tolik, ale mně osobně to vůbec nevadilo. Naopak se tam autorka soustředila na popisy míst a vyobrazení lidí samotných, což mě u čtení drželo 4 dny v kuse. Autorka přichází s opravdu origiálním světem a výbornými nápady.
Stejně tak chci vyzdvihnout velmi zajímavý styl psaní, nevím proč, ale prostě se mi celá kniha zdála mile napsaná. Už mám rozečtený další díl a stejně tak se nemůžu odtrhnout!
Tohle byla moje první kniha od této autorky a moje pocity jsou velmi rozporuplné.
Musím říct, že fantasy svět je zde velmi originální. Nápad plujících světů a duchů je zajímavý a ještě jsem se s ním nikde nesetkala, ale to je tak asi všechno.
Celý první díl bych popsala jako čtyřsetstránkovou úvodní kapitolu, v níž se prakticky nic neděje. Děj plynul strašně pomalu a hlavní postavy mi byly hrozně nesympatické. Thorn se zde objevuje jen sporadicky, svou snoubenkou opovrhuje a když se s ní setká, nekomunikuje nebo jí jen něco přikazuje. Je to morous, který má v hlavě jen čísla. Ofélie je sice velmi odolná, ale na můj vkus sebou nechala příliš manipulovat, sama sebe si neváží a nechává se Thornem a především jeho tetou Berenildou strašně ponižovat. Největší sympatie ve mě vzbudila teta Roseline, která se nebála ozvat.
Přesto se ale text nečetl špatně a na konci knihy, když jsme se konečně dozvěděli důvod dohodnutého sňatku, mě kniha konečně zaujala, takže dám druhému dílu šanci. Doufám, že mě nečeká dalších 400 nekonečně nudných stran, a že se konečně trochu posune i charakter postav.
Nenápadná fantasy oddechovka, která obsahuje hromadu zajímavých nápadů a odehrává se v nesmírně přitažlivém prostředí magické metropole, kde není rozhodně vše takové, jaké se zdá. Určitě si najdu další díly!
Přemýšlím, jak mám knihu vlastně ohodnit.
Prvně musím říct, že jsem zklamaná. Jako fakt hodně zklamaná. Já se na tuhle knihu chystala kolik let. Stále jsem oddalovala koupi, s tím, že nevím, jaká bude, protože recenze jsou opravdu rozporuplné. Nakonec jsem už nevydržela a knihu si koupila.
A teď lituju. Děj je rozvláčněný a táhne se a táhne a táhne. Přišlo mi, že se v knize nic neděje. Nechápala jsem, proč musí proběhnout tak dlouhé zásnuby. Ale budiž, za zvyk se toho dá schovat mnoho. Ovšem ukradená důstojnost hlavní postavy se za ničím neschová. Hlavní hrdinka, i když ji ze všech stran říkají, že je borka, je prostě jenom držák. Vydrží úplně všechno, do čeho ji namočí a to bez otázek. Prostě si to vytrpí. A já teda tyhle hrdinky smýkané osudem nemusím. Hlavní hrdina, který vypadá jako charakter, se v knize zase tak moc nevyskytuje a tím pádem si k němu není úplně jednoduché nějaký vztah vybudovat. Ony ani postavy nemají žádný vztah mezi sebou. Žádné. Autorka je všechny napsala ploché a bezcitné. Všechny postavy v knize vyskakují a chovají se nepředvídatelně a většinu času i nesnesitelně.
Co oceňuji je každopádně neotřelý a velmi originální námět. Myšlenka plujících světů a duchů je skutečně zajímavá. Bohužel je zde, více než v jiných knihách patrný nevyužitý potenciál. Kdy nápad byl skvělý, ale provedení se nepodařilo. A tak zatím musím říct, že vůbec nevím, zda budu s dalším dílem pokračovat. Bojím se, že mě čeká dalších 400 stran nekonečnosti a nezáživnosti se všemi těmi postavami, které jsou jako améby...
Já jsem na knihu vlastně narazila náhodou v knihkupectví. Okamžitě se mi zalíbila, a protože jsem věděla, že Baobab má většinou dobré knihy, koupila jsem si. Miluju a musím si přečíst druhý díl
Svět plný různých světů, kde je spousta věcí možných, kde každý má jakési speciální nadání - třeba umět projít zrcadlem nebo dotykem poznat historii právě osahávaného předmětu, což umí hlavní hrdinka, sympatická ve své opravdovosti a síle osobnosti. Napínavý příběh, který vás chytne a nepustí do poslední stránky. Výtečný čtenářský zážitek.
Kouzelné a neohrabané, studené a hřejivé zároveň. Tak trochu Alenka v říši divů, trochu steampunk, trochu period drama. Jako celek to působí neotřele. Mohla bych na tom hledat chyby, ale nechci, líbí se mi to a doufám, že další díly mě nepřinutí změnit názor.
Mně se to tak moc líbilo! Ten svět, ty postavy, ty schopnosti! Jediné, co bych vytkla, je trošku zdlouhavé vyprávění, je to takové celé pomalu plynoucí, ale i tak se to moc hezky čte :)
Mě se kniha líbila tak, že už čtu čtvrtý díl. Je to zase něco jiného a je to roztomilé. Navíc se mi moc líbí zpracování. Každá kniha má text v takové barvě jakou má přebal knihy. Děj je zajímavý a velmi čtivý. Docela mě překvapilo, že jsem ji v knihkupectví sehnala v dětském oddělení. Moc doporučuji a co další díl tím lepší
Tohle bylo něco zcela neobvykleho a originálního. Ano kniha nebyla napráskaná napínavym dějem a četla se tak, jako když pozorujeme padající vločky ale to vůbec nevadilo. Autorčina fantazie to krásně dokreslovala a já se těším na další díly :)
Čtyři stovky stránek nestačily na to, aby autorka rozvinula vůbec nějaký příběh. Smutné. Takže čtenáři dostali jenom hodně rozvleklou úvodní kapitolu a příslib dalšího milionu dílů. Obávám se, že se pořádné zápletky, gradace, vyvrcholení a rozuzlení jen tak nedočkáme (protože to by už bývalo přišlo).
Úvodní zádrhel domluveného sňatku je sice poněkud schématický, ale zase vděčný. V tomto případě jsem si pořád říkala, proč vlastně vlády obou arch vybrali právě tyhle dva lidi, ačkoli ani jeden neměl talent na vztahy. To se jakž takž vysvětlilo, ovšem rozhodně to chtělo svižnější pojetí.
Dál se autorka věnovala pečlivé výstavbě světa popírajícího fyzikální zákonitosti. Jako jo, za ten si zaslouží jednu hvězdu. Mimo to však následoval pouze balast zbytečných scén. Hned na začátku mě zarazilo, jak hlídač na letišti seřve členku vlády, posléze jsem už nad podobnými nesmysly mávala rukou. BTW když byla Ofélie ohrožená na životě, proč víc nepoužívala svou schopnost „čtení“? Chápu, kodex „čtenáře“, ale na druhou stranu pud sebezáchovy?
Postavy, prý nejsilnější složka díla. Hm. Největší sympatie vzbudila teta Roseline, její vývoj představoval jednu z mála potěšujících záležitostí. Ofélie – neohrabaná dívčina je obehrané téma už od dob Constance Bonacieux, tady aspoň měla její nešikovnost zajímavé zdůvodnění. Ano, hlavní hrdinka byla odolná, nicméně jí scházel šmrnc, a to velmi. Překvapivě jsem si oblíbila Thorna, i když za srdce mě rozhodně nevzal. Zbytek postav se ztrácí v šedi vyjma několika vyloženě okrajových pomocných figurek, které už to nemohly zachránit.
Nejhorší bolestí (a to předchozí zmíněné nebyly malé) se ukázala – jako obvykle – lajdácká práce nakladatelství. Překlad – katastrofa. Korektury – ještě horší. Opakování slov, pravopisné chyby. Vysvětlí mi někdo, jak lze „mluvit se zatnutou čelistí“? Thorn byl člověk nebo zvíře? Protože je popsán, že má na kůži jemnou srst. Ono „zjizvený kožich“ (míněno oblečení – nebo je ten muž fakticky zvířetem?) je taky věc nevídaná. Nebo „norkové šaty“. Ledový prstenec vodních příkopů měl Metropolis chránit před čím? Proč mluví služebná Pistácie jako Yoda?
Největší perla na konec: „V živůtku se dmula mléčná pleť šíje ozářená gloriolou světlých vlasů“ – uffff. Tak tahle věta ve mně vyvolala opravdu prazvláštní představy.
A víte, že jsem si v knihovně zarezervovala další díl? Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní.
Kniha, Snoubenci zimy, je o dvou mladých lidech z odlišných míst, s odlišnou povahou a s odlišnými schopnostmi. Mladá Ofélie je vybrána staršími ženami, aby se vdala za cizince z plovoucího ostrovu Pól, Thorna. Ale vše je od začátku špatně. Thorn je chladný jako místo a společnost, ze které pochází. Nectí tradice, které jsou pro lidi na Animě důležité. Konverzovat se neobtěžuje a navíc se chce co nejdřív vrátit zpět na Pól i se svou novou snoubenkou. Ofélie je tak nucena opustit vše co jí je drahé a odstěhovat se na nemilosrdně chladný Pól. Intriky a korupce jsou pro tamní obyvatele vším. Jak tam bezúhonná a nezkušená Ofélie vůbec přežije, když neustále musí popírat jak své schopnosti čtenářky, tak i to kým je?
Kniha je velmi oddychová, ale přesto napínavá. Mnozí její námět přirovnávají k dílům Jane Austenové a především Thorna k panu Darcymu. Snoubenci zimy je první kniha ze čtyř ze série Projít zrcadlem. Já si Zmizelí ze svitu luny a Paměť Babylonu již objednala a už se nemohu dočkat, až začnu se čtením.
Tahle knížka je tak špatná, že jsem ani neměla sílu ji dočíst. Anima ještě byla zajímavá, ale potom to šlo tak prudce z kopce dolů, že bohužel nedám ani jednu hvězdičku. Postavy jsou jen napsaná jména na papíře, nemají žádný charakter, logiku v chování, nic. Hlavně hlavní hrdinka. Neumí jednat sama za sebe a číst sto stran, jak je zamčená v pokoji a občas ji někdo vypustí ven na šálek čaje mě opravdu nebaví.
Moje první fantasy, co jsem četla, nemám k tomuto žánru vztah. Důvodem bylo to, že knihu vydal Baobab a že mi ji dala dcera. 1. díl jsem přečetla - nebyla jsem ani tak nadšená jako zvědavá, jak bude kniha pokračovat. Proto jsem si koupila i další dva díly. Kniha mě příliš nenadchla, ale ani jsem ji neodložila. Občas jsem přemýšlela, proč je děj tak rozvláčný, vždyť by se vešel do útlé knížky.
Celý děj je velice p o m a l ý. Jestli jste milovníci fantasy světů s jasně daným řádem, u téhle knihy se nějakých logických pravidel nedočkáte- ne, že by to bylo na škodu, nikdy nevíte, co vás (a hlavní hrdinku Ofélii) překvapí. Všech 400 stránek mi spíš přišlo, jako dlouhý úvod k velkolepé zápletce, doufám, že se toho v dalších dílech dočkáme!
Knížku jsem si koupil spíš proto, že to vydal Baobab, a protože mě zaujal příběh autorky, která se chtěla psaním vypořádat se svým zdravotním problémem. Je to takový holčičí a spíš mi to připomíná nějakou Jane Austenovou než Harryho Pottera a kuluturologické studie, ale bavilo mě to a četlo se to rychle. Jen se tam vlastně toho tolik neděje a čtenář toužebně očekává, kdy se děj posune. Ale je to takový hezký. Ofélie je sympatická a Thorn je idiot.
Štítky knihy
francouzská literatura steampunk zrcadla domluvené manželství fantasy vznášející se ostrovyAutorovy další knížky
| 2018 |  Snoubenci zimy |
| 2019 | Zmizelí ze Svitu Luny |
| 2021 | Bouře ozvěn |
| 2020 | Paměť Babylonu |
Na začátek musím říct, že úplně chápu zdejší rozporuplné komentáře. Není to zdaleka bezchybné a hlavně je to psané prostě jinak než knihy od Angloamerických autorů. Síla hlavní hrdinky nespočívá v tom, co se klasicky očekává. Její hlavní devízou je její opravdovost, ale díky tomu, jaký je introvert to prostě ne každého osloví. Vůbec se mi nezdála pasivní... Ten svět a prostředí.... Prostě mě to zaujalo i přesto, že se mi nezdá, že by to nějak drželo pohromadě. Nebyla tu žádná akce, přesto jsem to nemohla odložit. Takže na jednu stranu bych nejraději jen chválila, ale na druhou stranu prostě nemůžu zavřít oči a nevidět... No a baví mě i Thorn... Připadá mi to trochu jako pýcha a předsudek a fakt jsem si to užívala. Je to prostě fajn změna. Takže pokud chcete zkusit něco jiného... A jste ochotni autorce sem tam něco dopustit...