Zmizelí ze Svitu Luny
Christelle Dabos
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422451/zmizeli-ze-svitu-lunyjwnkdQ-YLQ-.jpg
5
90
90
Projít zrcadlem série
< 2. díl >
Druhá kniha úspěšné fantasy ságy o světě plovoucích nebeských ostrovů. Ofélie ještě dlouho po příletu na Pól a do Metropolis tápe: může vůbec důvěřovat svému záhadnému snoubenci Thornovi a podaří se jí zde uplatnit své mimořádné schopnosti Čtenářky? Všechno je tu zcela jiné než na její rodné Animě: dvořané se poníženě ucházejí o přízeň ducha rodiny krále Faruka, před kterého bude muset Ofélie předstoupit. Obstojí zdánlivě nešikovná Ofélie před králem a zdejším obecenstvem jako vypravěčka? Proč jí mladý Rytíř stále kříží cestu a vyhledává její společnost? A co znamená tajemné zmizení několika důležitých osobností z Metropolis? Ofélie je proti své vůli vtažena do objasňování záhady, která jí konečně otevře oči.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , BaobabOriginální název:
Les Disparus du Clairdelune, 2015
více info...
Přidat komentář
Bylo to ctive, vtipne a hrozne mile. Moc mě tahle série baví. Je to taková lehká fantasy/romantika - zároveň je to nabité spoustou jiných zaludnosti. Osobně mi přišlo ze Thorn se v tomto dílu vyskytoval tak akorát dostatečně aby to bylo takové, jaké to má být. A určitě mi neprislo ze by byl nějaký vyloženě chladný vůči Ofelii. Naopak od začátku mi přišlo ze vůči ni zaujal jistý ochranitelsky postoj, přijal ji za svou a stále ji opatroval a udělal pro ni první poslední - ovšem po svém. Vlastně pro mě nebylo žádným překvapením jeho vyznání. Určitě se těším na další díl.
Druhý díl mě bavil o něco více než první, ale jaksi mi tu chyběl Thorn. Na to, že se postoj Ofélie k jejímu snoubenci má postupně proměňovat, jsem tu postrádala větší množství interakcí, které by k tomu vedly...
Tak už se mi dlouho nestalo, aby se mi druhý díl líbil více, než ten první. Ale za mě super!! Hrozně se mi líbily postavy Matky Hildegary a Archibalda. :)
Mě se kniha líbila tak, že už čtu čtvrtý díl. Je to zase něco jiného a je to roztomilé. Navíc se mi moc líbí zpracování. Každá kniha má text v takové barvě jakou má přebal knihy. Děj je zajímavý a velmi čtivý. Docela mě překvapilo, že jsem ji v knihkupectví sehnala v dětském oddělení. Moc doporučuji a co další díl tím lepší
U tohoto pokračování mě mrzí že největší dej byl vlastně až ke konci ovšem tato kniha obsahovala více informací, zvratů a napětí. Líbí se mi že Ofélie už není taková tichá myška co sebou nechá manipulovat ale že se nebojí ozvat a vytáhnout drápky :D těším se na pokračování protože to začalo být velice zajímavé.
"Lotři se sází. Otři si slzy"
(SPOILER)
Odpověď na základní otázku vesmíru, života a vůbec zní čtyřicet dva? Omyl, je to: „Lotři se sází.“
Tak jo. Brilantní ukázka Cimrmanovy frustrační kompozice, střídání pouhých dvou prvků – prvku očekávání a prvku zklamání.
Začnu stavbou příběhu. Celý první díl představoval rozvleklou čtyřsetstránkovou úvodní kapitolu, v níž se prakticky nic neděje, Ofélie hraje škatulata-batolata, případné zápletky a tajemství jsou dávkována tak tajnosnubně, až to přestává být zajímavé. Druhý díl v tomto trendu zatvrzele pokračuje až do nějaké opět čtyrsté stránky. Neuvěřitelný autorský diletantismus, ovšem překvapivě vřele přijatý čtenáři. Nechápu. Na závěr autorka naservírovala několik šokujících překvapení, která mi veskrze lezla na nervy, aby to úplně poslední rozhodlo o tom, že tuto sérii nedokončím.
Postavy. Proměna jejich chování, kdy například Berenilda jednou Ofélii tyranizuje, aby k ní o pár stránek dál byla laskavá a bránila ji před celým světem, vychází vesměs z rozmarů autorky, nikoli z nějakého charakterového vývoje. Hlavní hrdinka je pochodující neštěstí, a tím nemyslím její osobitou neohrabanost. Ofélie je typickým příkladem jájínka, sobecká, protivná, egoistická, ublížená. Po celou dobu se potácí v horečkách, celá zmlácená, nevyspalá a unavená. Jak se do ní Thorn mohl zamilovat, je mi záhadou, a opět to spíš ukazuje na svévoli tvůrce než logický důsledek příběhu. Autista a účetní Thorn mi byl ze všech nejsympatičtější, vlastně pouze on pátrá po ústředním padouchovi, nicméně jelikož jak pro Ofélii, tak především pro autorku hraje až nějaké desáté housle, kvůli němu nemá smysl v četbě pokračovat.
BTW jeho závěrečné zmizení je další nelogickou záhadou. S rozdrcenou nohou a skrz zrcadla se nedokázal dostat nikam daleko, rozhodně nemohl opustit Metropolis. Ofélie by ho vypátrala snadno, kdyby trošku chtěla (a kdyby chtěla autorka).
O závadách knihy bych mohla sepsat vlastní román, zmíním už jenom dvě.
Afektované klišé: „Potřebuje víc vaše srdce, ne vaše ruce!“ a jemu podobná jen natírala na růžovo emocionální prázdnotu díla. Mezi hrdiny to nejiskřilo, o nikoho jsem se navzdory brutálním útokům nebála, osudy celého světa mi byly buřt.
Za druhé nemůžu vynechat školáckou chybu při stavbě fantasy světa – autorka vesele používá obraty jako „olympijský oheň“, „libertinské knihy“ či „švédské stoly“. Pokaždé jsem dostala ránu mezi oči. V té souvislosti měření času na hodiny či délky na centimetry už nehrálo žádnou roli.
Kniha je vyloženě slabá a svou plytkost zakrývá rádoby tajuplností. Za mě rozhodně ne.
(SPOILER)
Druhý díl se mi líbil ještě o něco víc, něž jednička. Ze Svitu Luny, nejbezpečnějšího místa na Metropolis, postupně zmizí čtyři lidé a Ofélie je pověřena jejich nalezením.
Pátrání přivádí Ofélii na různá místa, nejzajímavější pro mě byla manufaktura matky Hildegardy, připomnělo mi to film Počátek, tam také spáči musí počkat, až se jejich „písek“ přesype. Ani o nebezpečí v tomto díle není nouze, to ostatně potvrzuje i konec, který se autorce moc povedl.
Ke svému neštěstí jsem druhý díl četla až rok po prvním, takže jsem si už mnoho postav nepamatovala. Přesto jsem se nevzdala a doufala jsem, že se do příběhu zase dostanu. Druhý díl je zpočátku více konverzační než dějový, docela se to táhne. Naopak v závěru knihy se semele neuvěřitelné množství věcí. Těším se na další díl a doufám, že nám autorka více objasní tu spoustu "magických motivů", které v příběhu využívá, neboť pokud by se tak nestalo, musela bych příběh označit za přeplácaný a to bych udělala velmi nerada. Pějme slávu neanglosaskému fantasy!
Kniha mne opět (jako u předchozího dílu) velmi zaujala svým neotřelým námětem. Předchozí knihu jsem přirovnávala ke knihám Jane Austenové kvůli její silné romantické lince. Zde je však romantická linka lehce upozaděna detektivní zápletkou, která naše hrdiny silně poznamená a nás donutí sáhnout po dalším díle. Nemohu jinak než doporučit.
Ani 2. díl série mě nepřesvědčil o tom, že toto bude čtení pro mě. Občas jsem se ztrácela, děj měl sice docela spád, také hlavní postavy se trochu víc vyrýsovaly, ale na mě zbytečně moc intrik a občas chaos. Jsem zvědavá na 3. díl. Nemohu říct, že by kniha byla tak nezáživná, že bych ji odložila, ale rozhodně to není kniha, ke které bych se vracela nebo na ni pěla ódy. Nicméně dočtu i 3. díl.
Až tato druhá kniha mě naplno vtáhla do světa a příběhu. Jak jsem předpokládala, je první díl jenom takový rozjezd. Na druhou stranu si autorka dává práci a dost času na to, abychom poznali postavy, respektive postavu hlavní hrdinky Ofélie, její život a prostředí, odkud pochází. Teprve v kontextu dalších knih chápu tento záměr a o to víc si potom čtenář všímá, jak moc se v průběhu příběhu změnila. Ofélie má chyby, které zná skoro každý - má strach, pochybuje o sobě, nechává za sebe rozhodovat druhé, je tichá, neprůbojná, není ji slyšet, trochu sama sebe obelhává, není moc empatická atd. Přesto (nebo právě proto) je to skvělá postava a moje oblíbená knižní hrdinka. Postupně sledujeme, jak svým chybám a omylům čelí a vyvíjí se.
Co se týká příběhu, je obohacený detektivní zápletkou, která sice není tolik překvapivá, příběh ale hodně oživuje. Navíc přidává velmi zajímavou mytologii a backstory už tak originálnímu a zajímavému světu. Konečně se také někam posunou i ostatní postavy, především máme možnost více poznat a pochopit Thorna.
Poslední zhruba třetinu knihy už jsem skoro nedýchala a stránky se obracely samy, jako by kniha měla také trochu toho animismu :D. Jsem nadšená!
Neuvěřitelný příběh plný magie, co Vás vtáhne do světa Přeludů, Animistů a plovoucích arch, tentokrát s detektivní zápletkou a s novými dílky do konečné skládačky, která odhalí původ tamějšího světa.
Druhý díl je stejně uhrančivý jako ten první a nenechává Vás ani nadechnout - stránky se samy otáčí a příběh uteče ani nevíte jak (a kam).
Velmi mě to bavilo, nemohu se dočkat pokračování!
A ta obálka!
Po naprosto bombastickém prvním díle jsem trochu zklamaná... Nechápejte mě špatně, pořád je to skvělé a na další díl se těším víc než na Vánoce, ale to kouzlo absolutní nepředvídatelnosti z prvního dílu autorka trochu ztratila... Ne, že by mi to všechno došlo, to ani omylem, ale už jsem zvládala odhadnot, které momenty jsou podstatné a v několika místech jsem zcela přesně odhadla co bude následovat... a to mě trochu zklamalo... protože v minulém díle mi autorka všemi mými předpoklady dala pěkně do nosu a já tak trochu masochisticky doufala, že v tom bude pokračovat.
Hlavní atrakcí knihy byla Ofélie... protože... to snad ani není možný jak někdo tak inteligentní může být tak natvrdlej. Zdálo se mi zvláštní, že někdo, kdo se zabývá čtením předmětů, může být tak neempatický, ale pak mi došlo, že to vlastně dává perfektní smysl. Sama tam několikrát zmiňuje, že při čtení je důležité si zachovávat odstup, aby nezapomněla kdo je - dává tedy jenom smysl, že tenhle přístup automaticky částečně projektuje i do svého života.
Taky jsem si v tomhle díle nečekaně oblíbila Archibalda, kterého jsem v tom minulém moc nemusela. Dostal poněkud nečekaný vývoj, tak doufám, že ho uvidíme i v dalším díle, i když to na to teda zatím moc nevypadá. Hektor je zlatíčko. A Thorn by si zasloužil trochu víc prostoru... ale mám takový nepříjemný pocit, že toho se nedočkáme...
Ještě pár komentářů se SPOILERY
Mrzelo mě, že ta záležitost s Trpělivostí a "bývalou slečnou místočtenářkou" tak nějak zůstala vyset v prázdnu...
Jinak vynikající padouch, ale všechny ty potíže na konci byly tak trochu klišé.
Celkově jsem zkrátka doufala v pár bomb, které nepřišly. Nicméně to je jen tím, jak je tahle série zatraceně dobrá...
Druhý díl rozhodně nezklamal! Hlavní postavy se více vybarvily a příběh sám se stal spíše detektivkou. Konec dílu se navíc tak zamotal, že si neumím představit, kam nás poslední díl zavede. Rozhodně si nenechte tuto sérii ujít!
"No páni", tím bych to celé shrnula. Tenhle díl mě uhranul ještě více než první, za mě opět naprosto neotřelý a neokopírovaný příběh. Nemůžu se dočkat dalšího dílu, protože tahle série je naprosto osvěžující v záplavě průměrných sérii. Autorka opět dokázala, že do vyřešení zápletky jsem nic netušila... A s každou další stranou jsem byla zvědavá na příběh Thorna a Ofelie.
Zpočátku jsem si říkala, zda mě bude bavit dalších skoro 500 stran společenských dvorských intrik, když kniha zpočátku vypadala jako rozvláčné pokračování prvního dílu. Ale po čase se to zlomilo a děj začal ubíhat svižnějším tempem než první díl a navíc s téměř detektivní zápletkou.
Co stále pokračuje v podobném duchu je vztah Ofélie a Thorna, díky akčnějšímu ději jsme se dostali k tomu, že hlavní hrdina připustil, že hlavní hrdinku miluje, na to, abychom se s jistotou z jajích úst dozvěděli, že i Ofélie miluje Thorna, si nejspíš budeme muset počkat na třetí díl...
Autorovy další knížky
| 2018 |  Snoubenci zimy |
| 2019 | Zmizelí ze Svitu Luny |
| 2021 | Bouře ozvěn |
| 2020 | Paměť Babylonu |
Mě tahle série docela vtáhla. Knížky se čtou velmi lehce, děj svižně ubíhá a prostředí je pěkně vymyšlené a propracované. Druhý díl už pracuje s vybudovaným světem, takže je více místa na příběh a prokreslení postav. V dnešní záplavě více či méně erotické YA literatury je série Projít zrcadlem příjemnou (a kvalitní) změnou.