Osice komentáře u knih
Knihu jsem objevila v knihovně úplnou náhodou. Šla jsem si pro "Mluv" a když už jsem odcházela, tak mi padl do oka název Dospělost je mýtus a bylo jasno:-)
Velmi vtipné čtení. Bylo super, že jsem mohla otevřít knížku kdekoliv a prostě se "začíst". Některé situace jako by byly o mně, hlavně ta se zápisníčky:-) Určitě sáhnu i po dalších knihách od Sarah Andersen, protože tahle mi docela zlepšila náladu a doporučím kamarádce která je ještě větší introvertka a má kočku:-)
Knížka mne zaujala obálkou a námětem. A po přečtení musím říct, že byla skvělá. Ráda čtu detektivky, E-den má sice k detektivce, jak si ji představuju daleko, ale to vůbec nevadí:-) Oceňuji vyprávění z pohledu dvou postav (otce a syna) a nečekané šoky, které jsem zažívala.
Na čtenářském klubu jsem ji doporučila jednomu chlapci (15 let) a vymyslel k ní z mého pohledu geniální motto: "Nic není takové, jak se zdá". Mé motto tak trefné nebylo:-)
Tak to je opravdu skvělá knížka. Vtipné, milé, laskavé, kouzelné a trošičku dojemné příhody upovídané vraní holčičky, které říkají Tetka vrána. A vše ve verších.
"Nechci brouka! Dej mi červy!"
Chce to buď mít pevné nervy,
nebo utéct někam pryč,
doma zamknout, schovat klíč!
Děti budou vždycky děti,
ať už chodí nebo letí,
všechny zlobí. Tyhle taky,
než dostanou přes zobáky.":-D
Dceři dlouho vrtalo hlavou, proč je chtějí doma zamknout. Já je teda úplně chápu:-)
Při čtení mi na mysli vytanula Hrubínova knížka Dvakrát sedm pohádek, tak jsme si ji pak také přečetly...
Spoustu cukrovinek, na můj vkus přeslazené:-) Dcera po přečtení prohlásila, že chce čokoládku...
Další dceřin objev:-) Při prvním čtení se mi knížka moc nelíbila, ale s každým dalším přečtením jsem si ji užívala o trošku víc. Začaly jsme s dcerou prozkoumávat nápadité ilustrace od A. Dudka a vymyslela jsem melodii na písničku, kterou si Sluníčko prozpěvuje:
"Vidělo jsem louku i srnku na palouku, potom český les. Co prozkoumám dnes?"
Se Sluníčkem prožije čtenář celý týden. Po počátečních příjemných zážitcích, nastávají trable, které vyústí v poznání, že "někdy je nejsnadnější přiznat, že se něco nedaří, a poprosit o pomoc".:-)
Příběhy Kamilky jsou citlivě napsané. V mnohých situacích vidím naši dceru (např. když nechce spát). Nejemotivněji na mne zapůsobil příběh Tatínek a maminka se nezlobí.
"Rodiče nemají na světě nic vzácnějšího než své děti. Je to jasné?"
A Kamilka má fakt super tátu!
Příběhy mají vtip, dá se u nich skvěle předvídat, jak bude děj dále pokračovat. Podobně jako rošťak Bertík je Andělka velmi podnikavá a když si vezme něco do hlavy, tak to stojí za to. Nejvíc se mi líbil poslední příběh Ozdravný víkend! Z něj je i ukázečka:
"ROZMĚKLÁ?" vyjekla maminka.
Andělka zvedla oči ke stropu. Rodiče jsou někdy tak přecitlivělí! Pořád ji nabádají, aby nelhala, a když řekne pravdu, je oheň na střeše! (s. 71-72)
Básničky jsou u nás hodně populární, proto jsem jich většinu znala:-) Potěšilo mne, že tam bylo i pár básniček, které znám z dětství z knihy Špity, špity, bábo. Hlavně takhle:
Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam co schová,
směle lehne, směle vstane,
žádný mu nic neukradne.
Mrzí mě, že už naše děti nemají možnost jako já v dětství prožít např. skutečné žně s děláním povřísel, vázáním snopů a stavěním panáků. Proto jsem ráda, že aspoň prostřednictvím starých říkanek mohu dceři vysvětlit, jak se dřív hospodařilo. A až pojedeme k babičce na Šumavu, tak můžeme babičku společně vyzpovídat a zavzpomínat:-)
Kromě básniček potěšily i ilustrace od V. Vopičkové.
Krásně ilustrovaná knížka o myšákovi samotáři, kterému jednoho dne vstoupí, reps. proskočí oknem do života lišák. Včera jsme si knížku přinesli z knihovny a už jsme ji přečetli 4x. Pokaždé si všimneme nějakého nového detailu na obrázcích a to mě baví...
Tuto knihu si přinesl domů manžel, když připravoval pro starší děti besedu na téma komiks. Komiksy cíleně nevyhledávám, ale tenhle mě tehdy zaujal. A teď mi ho připomněl komentář Tomas@Se:-)
Hodně mě oslovil. Předtím jsem ani netušila, že nějaké Goražde existuje, teď to místo jen tak z hlavy nedostanu. Silný zážitek, nutí člověka k zamyšlení! Když slyším "bezpečná zóna", tak si představuji mnohem klidnější místo. Co popisoval J. Sacco bylo otřesné. A ke konci knihy jsem dostala osobní "wake up call", protože jsem si uvědomila, že nahlížím na přistěhovalce, kteří tou dobou proudili ve velkém do střední Evropy, stejně jako na lidi z Goražde nahlíželi lidi ze Sarajeva, kam odcházeli v touze, mít se líp. I když autor líčí problematiku jednostranně, nic to nemění na faktu, že zachytil vyprávění lidí z masa a kostí.
Dcera knížku objevila dneska v knihovně. Jsou ji teprve 3 roky a už si vybírá knížky sama a mně rošiřuje povědomí o dětské literatuře:-) Občas jsou verše těžkopádnější, ale rozhodně neurazí. Příběh má vtip, napětí a samozřejmě "konec dobrý, všechno dobré".
Knihu jsme objevili na dovolené na jednom dětském hřišti v knihobudce. Byla to jediná dětská knížka, která v ní byla. Moc hezký příběh. Třetí přání bylo kouzelné. Do knihobudky jsme ji vrátili a už máme doma svoji. Čteme opakovaně.
Skvělý nápad takto zacyklit příběh. A je moc pěkně ilustrovaná:-)
Tak u této knihy nesdílím většinový názor. Za mě 2 až 3 hvězdičky. Je úctyhodné, že se J. Breuil pokouší děti seznamovat s důležitými tématy (např. zdravý životní styl, závislosti, spory a hádky dětí, zdravá strava) a působit osvětově. Jenže ve snaze jim tyto problematiky zpřístupnit, zbytečně překombinovává formu, kterou je sděluje. Říkám si, na jak staré děti autor cílí. Pro malé je tam spousta detailních informací (obzvlášť poslední část Filip a pan premiér Výživa je jimi nabitá) a pro starší je podle mého názoru infantilní. Cigarety jako tabákoví bandité, alkoholismus jako Alkoholín, drogová závislost jako šelma Drogera, atd. Když to sem píšu, tak to možná působí vtipně, ale když jsme s dcerou četly (sama chtěla - zná Filipa, Klárku, Toma a doktora Přírodu z jiné knížky), tak jsem jí musela hodně věcí vysvětlovat jinak, stačilo věci pojmenovat pravými jmény a vše lépe chápala. Hlavní problém mám tedy s tím, že autor nepojmenovává věci pravými názvy. Nejlepší byla podle mě 3. část Filip a tajemství delfínů, ve které si děti uvědomí, že je lepší táhnout za jeden provaz a být na sebe milý:-)
Tahle knížka mne celkově moc nenadchla, ale přečtení určitě nelituju:-) Čtenář na jedné straně sleduje příběhy dětí Anežky a Jeníka, na straně druhé má možnost podívat se, co prožívají světlušky a broučci. A zjistí, že i v hmyzí říši se najde lenoch a mlsoun (Beroušek) nebo stařenka, která ráda vypráví (Berulka). Nechybí ani přátelství, láska a žárlivost. Občas se cesty dětí a světlušek protnou.
Díky knížce teď chce dcera uklízet odpadky, které někdo pohodil v přírodě. Volá na mě: "Mami, pytlík." To je pro mne vlastně nejhezčí zážitek spojený s touto knihou.
Moc se mi nelíbí styl vyprávění a uvítala bych větší kontinuitu jednotlivých kapitolek. Děj zahrnuje dlouhé časového období a to způsobilo, že když jsme se ke knize po několika dnech vrátily, tak jsme si toho já ani dcera moc nepamatovaly. Nejvíc dceři utkvěl v hlavě ten úklid odpadků a pak pohádka o Popelce, kterou Berulka z části odvyprávěla. Dcera pohádku dosud neznala a tak jsem ji jí dovyprávěla, a proto si pohádku zapamatovala:-)
Knížka obsahuje spoustu zajímavých informací o hospodářských zvířatech. Překvapilo mne třeba, že se prasata nedokáží potit, a proto se mohou snadno přehřát. Informace se často opakují, což ale není na závadu, děti mají možnost si je spíše zapamatovat. Mrzí mě ale, že je zde nepřesně používán termín "pole". Z obrázků i kontextu je jasné, že se jedná o louku. Moji dceru to dost mate, prarodiče mají na Šumavě hospodářství, tak pojmy louka a pole slýchá často...
Když jsem začala Zrcadlo, zrcadlo číst, tak mi moc kniha nesedla po jazykové stránce. Vůbec mi nevadí vulgarismy, pokud mají své místo a něco sdělují o postavě. A právě proto, že příběh vypráví šestnáctiletá "pubertačka", tak bych uvítala víc nespisovné češtiny. Záhy jsem se přes to ale přenesla, co se dělo v knize bylo silnější:-)
Pokud jde o zápletku jako takovou, tak úplně unešená nejsem. Mé tušení se potvrdilo, takže žádné velké překvapení se nekonalo. Teď to může vypadat, že se mi kniha vlastně moc nelíbila, ale opak je pravdou. Síla této knížky je ve vykreslení života dospívajících protagonistů. Dysfunkční rodinné vztahy, alkoholismus, pocit, že se nemůžou rozhodnout sami za sebe, vnímání sebe sama, touha po přijetí, bezmoc, to je jen stručný výčet toho, čemu hlavní postavy musí čelit.
Nejvíce mi přirostla k srdci vypravěčka Zrzi. Když jsem si četla o tom, jaký má vztah s mamkou, tak mi bylo těžce. Moc dobře vím, jak alkohol dokáže změnit super mámu v naprosto cizího člověka:-(
A abych zakončila v pozitivním duchu, tak doporučuju mrknout na video, ve kterém čte Cara Delevingne úvodní část knížky. Hezky předčítá a má příjemný hlas:-) https://youtu.be/mKf7uZ6Ros4
Knížka má super myšlenku - skřítci Knihomilové se starají o nemocné knížky. Jenže po 2 stránečkách je z něčeho, co mohlo být originální obyčejná knížka říkanek a pohádek. Ani žádný závěr, ve kterém by se čtenáři vrátili nazpátek do Rozmarýnkova ke skřítkům. Prostě zazní poslední říkanka a to je všechno.
A nemůžu si odpustit komentář, k jedné pohádce (Dobré je mít chalupu). Pozor SPOILER... Pohádka začíná klasicky, kráva se snaží připravit na zimu, opravuje chaloupku, kolem chodí zvířátka, vyptávají se, co dělá, ona vysvětluje a žádá o jejich pomoc, oni odmítají s tím, že se zimy nebojí, že to mají vymyšlené. Pak uhodí mrazy a zvířátka postupně zjišťují, že udělala chybu, že se na zimu také nepřipravila. Tak jdou za krávou a chtějí, aby je k sobě pustila. Ona nechce, ale zvířátka ji vždy něčím vyhrožují a ona je pustí dovnitř. V tomhle momentě se mi pohádka přestávala líbit. Stačí vyhrožovat a dostaneme, co chceme?! Proč se neomluvila a neuznala svoji chybu?! Pak prý se jim spolu žilo pěkně... Za nějaký čas je chtěli z chalupy vyhnat vlk a medvěd. Samozřejmě se jim to nepovedlo, protože se do medvěda zvířátka pustila a "dala mu, co proto", tak se rozhodli, že je nechají na pokoji. Pořád mi vrtá hlavou, jaké má pohádka poselství. Nezáleží na tom, jak jsme se do chalupy dostali, hlavně že máme střechu nad hlavou? Ať se jeden dře, my stejně slíznem smetanu? Silou jde řešit všechno? Nevím...
Knížka sice poskytuje mnoho informací o krocanech, ale forma není příliš vhodná pro děti. Nic moc není dovysvětleno, dítě ze samostatného čtení nemůže být moc moudré.
Jediné, co na knize oceňuji, jsou 2 příběhy, jejichž tématem je konkrétní informace, která byla v naučné části zmíněna. I když zpracování opět pokulhává. Je vidět, že tyto knihy vznikají jako na běžícím pásu. Bohužel...
Dceři se knížka moc líbí. Když jsme ji dočetly, tak ji chtěla číst znovu. A dávám pět hvězdiček, protože je to kniha pro děti. Mě ale při čtení napadalo, že o naše miminko pečuji úplně jinak:-)