ozansa komentáře u knih

Kniha se skládá ze dvou textů – novely Josefa Veselého z roku 1917 o obyvatelích pražského Josefova (bývalého židovského ghetta) v době začátku jeho asanace a textu Dana Hrubého k tomuto tématu, který má čtenáři nabídnout širší kontext události. První text je samozřejmě literárně zastaralý a příběhově poměrně banální, ale je pěkně napsaný a zajímavý tím, že (jak upozorňuje Hrubý) ve své době jako jeden z mála poukazoval na to, že asanace Josefova zasáhla nejenom do pražského architektonického fondu, ale také do obrovského množství lidských životů, které mnohdy fatálně vykolejila. Hrubého text je rovněž zajímavý, protože obsahuje spoustu zajímavých faktů doplněných dobovými fotografiemi. Neseděl mi však jazyk, který autor zvolil, a který snad může být záměrnou stylizací, i tak však nedává příliš smysl. Zároveň mi nebyla sympatická povrchnost textu, která se projevuje například v tom, že autor na jedné straně odsuzuje idealizaci pražské židovské čtvrti v některých beletristických dílech a na druhé straně přijímá zprávu o Josefově Václava Preiningera v podstatě jednostranně a bez jakékoli skepse, bez uvedení právě do onoho širšího kontextu, který čtenáři slibuje. Zároveň se až přehnaně vyžívá v detailním popisu vražd a pokusů o ně, které se v Josefově staly, aniž by z toho pro čtenáře (při čtvrté či páté vraždě...) kynulo cokoli jiného, než ukojení jeho senzacechtivosti, což mě prostě nebaví. V novinách stejně jako v knihách. Ano, tím narážím na to, že Hrubý je publicista (Reflex) a je to znát, bohužel v tomhle případě spíš negativním způsobem. Přiznávám ale, že to může být prostě jen otázka odlišného vkusu a očekávání...

1 26.12.2019