Paja.92 komentáře u knih
Pokaždé, když začínám číst nějaké fantasy, tak jsem trochu rozladěná, jelikož vím, že mě čeká mnoho nových jmen, názvů, bytostí a celkově mi bude chvíli trvat, než se v novém světě zorientuji a pořádně se začtu.
Tentokrát jsem ale byla velmi mile překvapena! Ačkoliv je Sylothys obrovský, svět je popisován postupně a vy nemáte pocit, že se ztrácíte ve stovkách jmen a událostí, které vám nedávají smysl. Autor pozvolna vysvětluje zákonitosti tohoto světa a přitom vás nenápadně provází jeho minulostí, takže se do knihy začtete hned na začátku a můžete si putování s Nydeonem vychutnat plnými doušky.
A že to ale bylo putování! V knize nebylo žádné hluché místo. Pořád se něco dělo a vy jste neměli čas se nudit. Navíc je celý svět neuvěřitelně promyšlený- od geografie, historii až po rozmanité obyvatelstvo. Popravdě jsem nečekala, že tohle středověké fantasy bude takhle dobře promyšlené a popsané. Autor umí popsat prostředí tak, že vás vtáhne do děje, ale zároveň to není přehnaně květnaté, takže se to čte lehce.
Jediné, co mi trochu vadilo, byla plytkost postav. Připadalo mi, že kromě jejich vzhledu jsem se toho o nich moc nedozvěděla, takže jsem si nedokázala nikoho pořádně oblíbit nebo naopak nenávidět- a celkově jsem nebyla schopná se s nimi nějak ztotožnit (Nejvíc mi popsaný připadal Yogrif a taky se zařadil mezi mé oblíbence). Možná to byl ale záměr a více se o postavách a jejich minulosti dozvíme v dalším díle.
Pokud máte rádi oddechová středověká fantasy určitě do Sylothysu zavítejte.
Vzhledem k tomu, že jsem si přečetla recenze, než jsem ji začala sama číst, už jsem věděla, co od knihy očekávat a tudíž jsem nebyla rozčarovaná, když se v knize nic nedělo.
Kniha se točí kolem neopětované lásky a drtivou většinu knihy jsme spolu s hlavní postavou zacykleni v kolečku divadlo/hospoda. Obvykle mi nevadí, když čtu knihu, kde se nic moc neděje, ale po několikátém kole divadlo/hospoda už jsem se říkala, že by to mohlo stačit a mohli bychom se posunout trochu kupředu. Možná, že kdyby postavy nebyly tak ploché a něco bychom se o nich dozvěděli, četlo by se to lépe.
Vím, že hodně lidí psalo, že tohle není young adult, jak to reprezentuje cooboo, ale new adult… Já si naopak myslím, že to young adult je. Vzhledem ke stylu psaní a humoru hlavní postavy jsem nabyla dojmu, že je to psáno pro náctileté, i když hlavní postava je dospělá. Proč ně? To by ani nevadilo, akorát by to chtělo trochu sjednotit styl „mluvy/psaní“, aby to tolik nebilo do očí.
Po dočtení jsem si říkala, že by to spíš mělo být prezentováno jako groteska pro náctileté, jelikož v grotesce humor ubíjí děj (de facto tam žádný není) a takhle to bylo i tady. Kdyby se k tomu ještě kniha zkrátila o sto stran, myslím, že by to také vystihlo myšlenku knížky a čtenář by byl spokojenější.