PalkoPalko komentáře u knih

Knihu tvoria citlivo podane, miestami intimne pribehy o obycajnych/neobycajnych ludoch z blizkeho, ci menej blizkeho okolia pani Balogovej. Prave "obycajnost", respektive "kazdodennost" je akymsi leitmotivom knihy, ktorym autorka apeluje "aby sme hladali pribehy, v nasich rodinach, v blizkom okoli, v priateloch, na nastupistiach, vo vlakoch, na uliciach, po cestach alebo v kaviarni. Aby sme nezabudli na tu nasu uzasnu schopnost inspirovat v ludoch pocit, ze su doleziti a ze nosia v sebe verziu lepsieho sveta."

Knihe by okrem kvalitnejsieho grafickeho spracovania, prospel vyraznejsi editorsky zasah - niektore myslienky by sa ziadalo rozvinut viac, ine, naopak, vynechat uplne. Zuzil by sa tym prilis siroky zaber - od spomienok na detstvo, zivotne straty, cez komentar porevolucneho spolocenskeho vyvoja, az po uvahy o krase ci slobode, a eliminovala sa tak azda ista skratkovitost (napr. zli politici/poctiva spolocnost).

Kniha sa vsak cita velmi lahko a obsahuje vela peknych myslienok a symbolov. Za vsetky spomeniem napriklad "Tuzime sa vratit do zahrad starych mam, a tak zabudame na tie nase."

1 17.07.2020

(Zadáno pro muže)
Máš mě v hrsti
jako pytlík
burských oříšků
šustím ti v kapse
lezu do zubů
Klidně mnou plýtvej
za pouhé tři pade
ozvu se znovu ke slovu
Jsem tvoje hobby
slabůstka
jak někdy říkáš
jsem tvá
(psí) kůstka
všechno si nechám líbit
nic nemusíš mi slíbit
Jenom si klidně mysli na svoje
když mě tak žvýkáš
pak vyslechni moje:
Jestli seš aspoň trochu muž
dojez mě
rychle už

30.06.2020

Konšpirátori všetkých krajín, spojte sa!

Myslim, ze by knihe prospelo viac stran, aby sa ten pekny, tajomny pribeh a magicke postavy v nom mali moznost rozvinut. V danej podobe sa to az tak podla mna skondenzovat nepodarilo, napriek tomu sa to cita dobre.

3 12.04.2019

Hanbaté básničky, že sa ešte teraz červenám.

Smutek lédy
Ó svůdná labuti miluji tě tak
však odpusť zeptat bych se chtěla
proč nemáš krk svůj dlouhý na spodu těla
kde chlípnosti tvé trčící je znak

Dobrá rada
Ve sladké tísni klína
nezapomínej
je vedle dírka jiná
tam prst svůj dej

Vtlač mírne v hloubku
a ňadra lehce hněť
na tvém zvadlém sloupku
hned začne odbíjet

3 23.10.2018

prvoplánové rýmovačky, v ktorých autor akože ´dáva na frak´ predstaviteľom vyšších úrovní potravinového reťazca (politici, cirkev, ´smotánka´), poukazuje na celospoločenské problémy (alkoholizmus, úplatkárstvo, nízke platy, úroveň zdravotníctva, ľudská hlúposť), resp. definuje svoj (anti)inštitucionálny rámec (zlé médiá, zlé poisťovne, zlá Amerika..). Bez nápadu, bez humoru.

Hierarchia
Niektoré
úradné stránky
najskôr sa vybavia
u sekretárky.

Veľkochov
Aj televízne
stanice
kŕmia si svoje
samice.

03.04.2018

vypointované jednoaktovky, pri niektorých naozaj klobúk dole.

Posledný džentlmen
Diabol je posledný džentlmen:
Zvádza, lebo mu ide o dušu.

Vernosť
Práca je jediná verná milenka,
bez teba sa neurobí
ani sama.

1 20.02.2018

básne o smútku, neláske a tprkosti života prešpikované emotívnymi výrazmi (boľavé rána, hrdzavé ihly, mľandravé sekundy, plesnivá ryža, neúrodná sivota, čierne mäso plaza, slnkom ožiarené popravisko), ktoré mi však poväčšinou, napriek svojim silným významom, nedokázali navodiť adekvátnu atmosféru.

Na linke
Uviaznutý v slepotách -
som brutálna ihla na pichnutie do teba.
A som uviaznutý v tichých slepotách
a som šialený chrlič a striekač a vibráto,
v uliciach po daždi som domáci,
stále niekde na flákačkách,
som mŕtvy Európan,
som hochštapler, gauner, kňaz,
som k dispozícii cez telefón,
tak mi zavzdychaj...!

20.02.2018

Měl totiž prsten. Na první pohled obyčejný pečetní prsten, jehož součástí byl broušený tmavý granát.
Teprv když se ruka pohybovala na světle, a pouze poučenému oku, ukázala se napříč několika vrstvami drobná, ale dokonalá hlava Medúzy.
Už ve chvíli, kdy se tato ruka ozdobená prstenem dotkla její kůže, rozluštila Pauline Buissonová v posledních odlescích skomírajícího ohně okamžitě skrytý smysl kštice a hadů. A tváří v tvář vyvstalému problému, jeho rozsahu, jeho síle, našla okamžite zázračné řešení v představě pilky s citroníkovou rukojetí. Neboť pameť neopravujeme navrácením chybějící či ztracené věci, ale jiným únosem, jinou záhadou.

1 19.02.2018

Některé křičí, některé leží bez hnutí, některé buší pěstmi, některé leží svinuté do klubíčka, některé vystrkují jazyk mezi zuby, některé vraští obočí a formují ústa do odhodlaného výrazu, některé mávají rukama a jiné je rozvírají, takže vypadají jak hvězdice: ani dvě z nich se nechovají stejně, dokud se už prostě nechovají nijak, dokud s ním nedospějí k tomu okamžiku, kdy je všechno simultánní a všechny jsou tam spolu.

Ve snech není ani tak zvláštní to, co se v nich stane, jak to, co v nich člověk cítí. Ve snech existují nové kategorie citú. Ve všech snech, i v těch zlých, máme pocit okamžitého vyjasnění, takový jako skoro nikdy nezažíváme, když jsme vzhúru. Vyjasněním myslím odpověď na všechny otázky.

Pohlavní akty, podobně jako sny, nemají žádný povrchový vzhled - prožívají se naruby, i jejich obsah je nahoře, a to, co je normálně vidět, se stává neviditelným vnitřkem.

1 16.02.2018

Večer

Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané

a měsíc
bílý srpek dne
vyžírá ticho z kamene
a říká neříkané

Stránka zo zošita

Dve a dve sú štyri
štyri a štyri osem
osem a osem je šestnásť...
Opakujte! vraví učiteľ

Dve a dve sú štyri
štyri a štyri osem
osem a osem je šestnásť.

Ale je tu lýrochvost
a prelieta po nebi
dieťa ho vidí
dieťa ho počuje
dieťa ho volá:

Zachráň ma milý hosť
zahraj sa so mnou,
vták!

Vták zosadol, krása
s dieťaťom hrá sa

Dva a dva sú štyri...
Opakujte! vraví učiteľ

A dieťa, krása
s vtáčaťom hrá sa

Štyri a štyri je osem
osem a osem je šestnásť
šestnásť a šestnásť - koľkým sa rovnajú?

Nerovnajú sa ničomu šestnásť a šestnásť
a najmä nie tridsiatim dvom
a odchádzajú

A dieťa skrylo vtáka do lavice
a všetky deti počúvajú hudbu
a osem a osem si idú po svojom
a štyri a štyri a dva a dva zdúchnu v tom
a jeden a jeden sa nerovnajú ani jednej ani dvom
jeden a jeden takisto odchádzajú

A lýrochvost, krása
dieťa spieva, hrá sa
a učiteľ kričí:
Kedy už prestanete, darebáci?
Ale všetky ostatné deti
počujú hudbu, ktorá znie
a steny triedy
zrútia sa, prečo nie?

A z drevených tabuliek sa znovu stane piesok
z atramentu sa znova stane voda
z lavíc sa znovu stanú stromy
z kriedy sa znova stane útes
a z pera vták.

jedna z najvtipnejších kníh, aké som čítal.

09.02.2018

toto je tak zlé až je to dobré
kniha môjho detstva (keď sa nikto nedíval :)

1 06.01.2018

Postmoderna ako sa patrí - koktejl cynizmu, mizantropie, sexuálnej frustrácie a ľudskej osamelosti.

Rozmýšľam, či totálna absencia dejovej gradácie bola zámer, aby sa pocit nepokoja (poťažne odporu) predĺžil aj po dočítaní (kniha sa inak čítala veľmi dobre).

Pre niekoho snáď iba znôška pseudofilozofických úvah... možno áno, možno nie, neviem, posúďte sami. Mňa to, čoby autorova prvotina, rozhodne nesklamalo.
--
"Zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký."

1 31.08.2017