panKubik komentáře u knih
I když se Jan Keller vysmívá sociálnímu konstruktivismu, mám dojem, že přesně to udělal se všemi klasiky, které ve své knize použil. Nicméně se tato kniha dobře čte a nutí člověka se zamyslet nad rozdělením moci v (post)moderní společnosti.
Nejlepší, a zároveň nejděsivější, je část o zřizování plynových komor. Člověk má pocit jako by četl problémy ředitele velkého průmyslového podniku, který řečí jak zavést novou výrobu. Nedostatky jej stresují, z úspěchů má upřímnou radost jako každý člověk, kterému se podaří rozlousknout pracovní problém.
Odosobněné plnění (pracovních) úkolů, jenž je důsledkem rozvinuté dělby práce v moderní průmyslové společnosti.
Z mého pohledu je kniha napsána těžkým jazykem, který vyžaduje plné soustředění. Pokud ale tento "problém" vydržíte, Ideologie a utopie vám podají kvalitní vstup k tématu sociologie vědění, a ozřejmí, co Mannheim chápal pod pojmy ideologie a utopie.
Opravdu základní seznámení se sociologií, či jen úzkým výběrem některých témat, ale pro někoho, kdo o sociologii nikdy neslyšel, je to dobrý začátek, který je navíc čtivý.
Základní přehled sociologie, ke kterému je vždy dobré se vrátit, když si chcete ověřit nejasnost.
Z těch několika Kellerových knih, které jsem měl možnost číst, je tato tou nejslabší. Mnoho problémů na malém prostoru, jejiž možné řešení je naprosto utopické, či alespoň pro mě naprosto nepředstavitelné.
Můj "první" Kafka, knihu jsem dočetl až na podruhé, poprvé jsem ji nemohl přijít na chuť a po pár stránkách jsem ji odložil. Naopak na podruhé tomu bylo jinak, nemohl jsem se o ní odtrhnout, ale z konce jsem byl nešťastný. Nevím, zdali měli splnit Kafkovo přání a vše po jeho smrti spálit, což by byla hrozná škoda, ale to, že je Amerika nedokončená je rovněž nesmírná škoda.
S obrovskými očekáváními jsem začal číst Bubínek, ale ta nebyla naplněna. Hlavního hrdinu jsem neměl od začátku rád a čeho se v průběhu života dopouštěl mi silně vadilo. Přijde mi, že jde o hodně přeceňovanou knihu, když jsem si po jejím přečtení projížděl odkazy na google, postřehy, které jsem četl, byly stejné, či velmi podobné mým. Možná jsem Bubínek nepochopil a jazyk, kterým je napsán, nejsem schopen dostatečně ocenit.
Měl jsem velká očekávání, a i trochu obavy, když jsem slyšel, že to byla oblíbená kniha Stalina. Čekal jsem, že se ze mě stane minimálně sto procentní pragmatik, ale ani toho, že účel světí prostředky, jsem se vlastně nedočkal.
Naprosto vyčerpávající přehled problematického soužití Čechů a Slováků. Jasně popsané problémy vidění společného státu z pohledu Čechů i Slováků, jaké měl kdo představy o společném státě, jak byly naplňovány, potlačovány a v průběhu doby měněny.
Naprosto skvělá ekonomická analýza toho, jak Německo a v podstatě celou Evropu do budoucna poškodí Versailleská mírová smlouva z roku 1919. Keynes poukazuje na chybná rozhodnutí, které vítězné mocnosti diktují poraženému Německu, a upozorňuje na nová nebezpečenství, která mohou vzniknout po zabrání území, která náleží Německu po několik staletí.
Kniha ze které se člověk dozví základní rámec života v ČSSR za tvz. Normalizace, v 80. a začátkem 90. let z různých oblastí, vzdělání, práce, bytová, sociální a zdravotní politika apod. Kdo se o tuto dobu zajímá, myslím, že by tuto knihu neměl minout!
Tuto knihu jsem si koupil po přednášce Niklase Franka na FF UK (snad roku 2010). Hlavním motivem pro sepsání této knihy vidím v tom, že autor se potřeboval veřejně vypořádat se svým otcem, kterého vlastně nestačil pořádně poznat, pro svůj nízký věk v době smrti otce. Kniha je napsaná velmi osobně, místy jsou popisovány naprosté intimnosti odehrávající se v rodině. Historické reálie a postavy se místy mísí s představami, jak měl otec jednat, aby si jej Hans mohl dnes alespoň trochu vážit.
Jedna z nejlepších historických knih, kterou jsem četl. Je v ní naprosto vše, zákulisní jednání, diplomatická jednání, hospodářství, sociální politika, průběh bitev, postup tažení, popis zbraní, které se používaly, etc. a hlavně Fridrich II. Veliký.
Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím jsou pro mě filmy, která znám téměř na zpaměť a vždy se na ně v TV rád kouknu. Avšak díky tomu, jsem nebyl schopen na knihu nahlížet z jiného pohledu, Švejk se mi vybavoval jako filmový Rudolf Hrušinský, který je přihlouplý, avšak vše myslí v dobrém, jen pro jeho okolí to špatně dopadá. Možná až časem se mi podaří vidět v tom i něco jiného.
Neustále jsem odevšad slyšel o skvělém Alchymistovi, s tím jsem jej také dostal jako dar k narozeninám. Prvním překvapením bylo, o jak útlou knihu se jedná, druhým překvapením, či spíše zklamáním, byla nízká úroveň jazyka, kterým byl román napsán. Spíše než celosvětově uznávaný román, mi to připomínalo moje slohová civčení na SŠ. I na samotném ději mi nepřišlo nic zajímavé, nic co by mě vniřně obohatilo. Popravdě si již ani nepamatuji o čem přesně to bylo, kromě toho, že měl sen (sen který se zdává ve spánku), šel za ním a pak se opět vrátil. Ale jak mi bylo vysvětleno, jsem holt materialista a duchovno je mi cizí :D.
Jako ve valné většině komentářů níže, jsem se i já rovněž ztrácel v postavách. Avšak to jsem autorovi okamžitě odpustil, s vědomím, že se určitě zorientuji dalším čtením, což se né vždy zcela podařilo. Sto roků samoty mě naprosto učarovalo, sice jsem ji měl rozečtenou dva měsíce, ale "posledních" sto padesát stran jsem přečetl téměř jedním dechem za proleželé nemocné odpoledne. Sice závěr knihy naprosto zapadá do celku, ale ze samoty, kterou jsem pocítil na konci, a nejen tam, mi bylo smutno.