Panophobia
komentáře u knih
Vražda v Jekatěrinburgu: Poslední dny Romanovců
Helen Rappaport
Mile mě potěšila lehkost s jakou je kniha napsaná, i přes tíhu obsahu o kterém pojednává. Líčení posledních dnů Romanovců jsou zajímavě proložené politickým a příbuzenským kontextem, což z knihy dělá dobrý úvod do komplexních témat ohledně Romanovců a revoluce.
Zadní dům
Anne Frank
Kniha se čte velmi dobře a Anne byla opravdu nadaná, když dokázala v takovém věku psát květnatým jazykem a přitom se jasně vyjadřovat. Kdybych měla porovnat se svým deníkem z tohoto věku, asi bych se také ošívala tím, že to nemohla napsat takhle mladá holka, a že se do deníku muselo zasahovat. Stejně jako si to tu myslí zřejmě mnoho uživatelů a má to za naprostou pravdu, na kterou sami svou chytrostí přišli. Slovy Anne Frankové - někteří lidé by potřebovali natřást jako polštář, třeba by se jim ty zmatené mozky poskládaly líp!
Intimní autoportrét
Frida Kahlo
Skvělé nakouknutí do soukromého života mé oblíbené umělkyně Fridy. Skrze její korespondenci se můžeme o jejím životě dozvědět podstatně mnohem více o tom, kdo vlastně byla, jak se cítila a jak jednala, než z jakéhokoliv jiného zdroje, což je věc, kterou musím na této knize vyzdvihnout. Rozhodně doporučuji každému, kdo se zajímá o život této krásné mexické umělkyně a její umění.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Pro mě od Murakamiho třetí a poslední kniha. Pořád dokola opakování toho, co už bylo napsáno dřív (Kdo chytá v žitě, nebo Velký Gatsby - jako by si autor nemohl vymyslet vlastní zelené světlo). Většinou mám ráda příběhy jako je ten v Norském dřevu, ale tentokrát jsem zklamaná.
