-

Pavlina50 Pavlina50 komentáře u knih

☰ menu

Ospalá slovanská díra Ospalá slovanská díra Petr Jaroněk

Vzhledem k tomu, že jsem přímo ze Zlína, navíc mým rodištěm je vesnice, jejíž přízvisko má jeden z hlavních hrdinů a vůbec…téměř všechna zmiňovaná místa, obce a místní části důvěrně znám, brala jsem seznámení s touto knihou kromě nepostradatelné zvědavosti skoro jako svoji povinnost.

Celý příběh je vyprávěný (s výjimkou několika krátkých kapitol) pohledem hlavního hrdiny, válečného veterána Henslina, který se vrací do rodného Zlína a od svého pána dostává ryze speciální úkol. Po Zlíně se pohybuje černý jezdec stínající hlavy mladým dívkám.
Celý příběh tak začíná jako standardní historický příběh, brzy se mění v historickou, až skoro hororovou detektivku a končí už ryze jako fantasy.

Kniha je psána dost poutavě, nenudí a nesporným kladem je velice dobře zvládnutý místopis, výborné jsou popisy krajiny i celé vesnice, kterou v té době Zlín byl, rovněž barvité popisy různých starých zvyků a tradic tehdejších obyvatel a vůbec atmosféry středověkého Zlína. Stejně tak se mi hodně líbil i použitý jazyk. Kniha nebyla psána vůbec nějak „starosvětsky“, což by asi vyžadovalo daleko větší soustředění a možná ubíralo na čtivosti, ale na druhé straně se autor naštěstí vyvaroval i příliš modernímu jazyku a slovníku, což by naopak celé dílo asi mírně shazovalo. Myslím, že bylo všechno, jak má být. Dialogy byly uvěřitelné třináctému století, kde byl příběh zasazen a z pohledu dnešního člověka byly často i docela vtipné – například trávení volného času lidí kromě práce bylo často zaplňováno pivem, vínem nebo medovinou…a hodně dialogů a popisů života tehdejších lidí bylo založeno právě na této skutečnosti.

Pro představu citace z knihy: „Ráno bylo krušné, neboť jsem si odvykl pít a měl jsem co dělat, abych část medoviny nevrátil na svět. Uhasil jsem žízeň slabým pivem a snažil se urovnat si myšlenky i vnitřnosti…“.

Bylo také fajn, že ani všechny postavy nebyly jen smyšlené a některé z nich vychází ze skutečných historicky doložených pramenů (Vilém z Hustopečí, Petr ze Slopného….), fantasy postavy měly zase základ ve slovanských a keltských legendách (bůh Rod…). Prostě byla to ta správná kombinace historických fakt, legend, pověstí a autorovy fantazie.
Mě osobně se víc líbila ta první a prostřední část, ta závěrečná – fantasy už nebyla přímo můj šálek kafé, ale to je opravdu jen věc osobního vkusu. Příjemným bonusem je také původní pověst uvedená v závěru knihy, která vytvořila základ celého příběhu. Za mě – jako patriota Zlína – spokojenost.

15.03.2022 4 z 5


Brněnské nevěstky Brněnské nevěstky Naďa Horáková

Tato detektivka ze středověku, konkrétně ze 14. století, která mě přenesla do období vlády Karla IV, ukázala mimo jiné na mé naprosté mezery v dějepise. Jméno Jana Jindřicha Lucemburského stojí hodně v pozadí za svým slavným bratrem a jeho působení v Brně pro mě bylo zcela neznámé.
Proto byla neoddělitelnou součástí při čtení této knihy wikipedie, kde jsem hledala informace a porovnávala historická fakta s tím, co bylo předloženo v románu. Ať už ohledně postav či brněnského místopisu, se kterým kniha také velice bravurně seznamovala.
Co se týče samotného děje, kniha mě mile překvapila. Příběh byl nápaditý, poutavý, zajímavý. Do atmosféry 14. století mě dokázala krásně přenést a s jednotlivými postavami jsem se dokázala bez problémů sžít. Kupodivu jsem se brzy začala orientovat i v tom velkém množství středověkých jmen s typickými přívlastky, které mě na začátku knihy trochu děsily.
Detektivní zápletka byla také fajn. Bylo vtipné sledovat, jakým způsobem „vyšetřovali“ trestné činy v tomto období, kdy byli lidé ještě oproštěni od metod DNA, otisků prstů či ostatních současných důkazních materiálů. Tenkrát holt byly významným důkazním materiálem kromě očividných svědectví, zejména sousedské klepy. I když vlastně…ví někdo, jak to tenkrát ve skutečnosti vlastně bylo? Jestli vůbec nějaké „vyšetřování“ takových úmrtí a mizení lidí probíhalo a jestli vůbec někoho zajímalo…? Nicméně tyto pochybnosti absolutně nesouvisejí s tím, že se mi kniha opravdu líbila. Navíc byla pro mě dost přínosná, zábavnou formou mi totiž rozšířila obecný historický přehled a zároveň byla velice příjemným osvěžením a hlavně změnou v té řadě klasických thrillerů. Moc se těším na další díly z této série.

08.03.2022 4 z 5


Slušní lidé Slušní lidé J. P. Delaney (p)

Takové “kukačky po anglicku“…narážím pochopitelně na název českého seriálu, který jsem hltala na začátku minulého roku v televizi. Stejným způsobem jsem ale hltala i tuto knihu. Samotné téma je pochopitelně velice silné a bohužel i reálné. Myslím, že málokdo v minulosti nezaznamenal kauzu dvou zaměněných holčiček na Třebíčsku. Ostatně - zaujalo mě, že se zmínka o tomto skutečném „našem“ případu objevila i v knize.

Příběh je docela slušně zpracován. Na začátku působí spíš jen jako běžný rodinný příběh ve světle nešťastně dramatické události, postupně ale dramatičnosti přibývá a mění se až v klasický psychothriller.
Líbilo se mi i střídání vypravěčů příběhu, dvojí pohled (střídavě manželů jedné z postižených rodin) na nastalou situaci určitě knize dodal ještě větší přidanou hodnotu, protože ačkoliv se jednalo o jednu rodinu, vnímání, pohnutky a myšlenky otce a matky byly častokrát dost rozdílné.
Za nesporný klad knihy považuju také docela malý počet postav, takže odpadla složitá orientace v osobách, se kterou mívám často v jiných knihách problém.
Konec celého příběhu byl k mé spokojenosti překvapivější, než jsem čekala…ale současně byl také rychlejší, než jsem si přála. Škoda, že autor nepřidal ještě aspoň nějakou kapitolu navíc, detailnější pocity jednotlivých postav po vyřešení případu bych určitě uvítala…

Na začátku to vypadalo, že se potkali samí slušní lidé, ale na konci???

Za mě – zatím nejlepší kniha od tohoto autora.

16.02.2022 5 z 5


Vražedné léto Vražedné léto Sébastien Japrisot (p)

Je to docela zamotaný, ale zajímavě pojatý a silný příběh z prostředí francouzského venkova o jedné velké pomstě. Hlavní hrdinka – Eliana – s nevyzpytatelným jednáním, je krásná, přitažlivá, záhadná, kontroverzní, v jedné chvíli se chová jako malé dítě, z toho se změní v opravdovou ženu vampa a motá hlavy všem okolo bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Kniha sice začíná docela idylicky a nevinně, ale přitom je už od počátku cítit, že něco není v pořádku a velice brzy se začnou vynořovat na povrch temné motivy. Příběh je vyprávěn několika vypravěči, takže čtenář proniká střídavě do hlav jednotlivých postav a postupně začíná chápat jednotlivé souvislosti. Určitě to není detektivka v pravém slova smyslu, je to spíš taková detektivka „naruby“, protože v klasické detektivce známe čin a hledáme pachatele, ale v této knize známe pachatele, ale neznáme čin, co provede a hlavně, kdy to přijde. Pak to sice přijde, ale i tak je rozuzlení celého příběhu velice nečekané a překvapivé a hlavně bolestivé – výborně vymyšleno.
Co mi ale na knize opravdu neskutečně vadilo a hodně kazilo zážitek z knihy, vůbec nesouvisí s jejím obsahem ani kvalitou, ale bohužel s její tištěnou podobou. Kniha má docela malý formát a text je v ní neskutečně zhuštěný, moc malá písmena, téměř žádné odstavce, jen nekonečné jednolité bloky, dlouhé kapitoly… strašně mi to znepříjemňovalo čtení. Četla se mi opravdu velice těžce a těmi 300 stranami jsem se vysloveně prokousávala a četla je třikrát tak dlouho, než jiné knihy stejného objemu. Je to veliká škoda, protože pokud by měla lepší a čtivější vydání, asi by celkový dojem z ní byl výrazně jiný. Takhle mi spadla do průměru a více méně jsem si oddechla, že to mám za sebou. Ale to rozhodně není chyba autora – jeho práce je hodně dobrá.

02.02.2022 3 z 5


Sběratelka sirotků Sběratelka sirotků Ellen Marie Wiseman

Číst v současné době o španělské chřipce je možná trochu masochistické, nicméně obě předchozí knihy od této autorky se mi tak moc líbily, že jsem nemohla odolat. A ani tato mě nijak zvlášť nezklamala, i když zas až tak nadšená, jak u těch předchozích jsem přece jenom nebyla.
Opět je to dobře napsaná kniha se zdařilým a neotřelým tématem, autorce se také zase moc dobře povedlo zachytit ponurou a neutěšenou atmosféru doby, do které je příběh zasazen, ale ve srovnání s těmi dvěma předchozími knihami mi přišlo, že tato navzdory vynikajícímu začátku dál trochu ubrala na tempu a přece jenom neměla až takový spád. Občas mi přišla i trochu utahaná a sem tam jsem se přistihla, že některé odstavce i přeskakuju. Za přečtení stojí, ale za mě je to od autorky mírně slabší kniha, než jakou jsem očekávala. Proto jedna hvězdička dolů.

26.01.2022 4 z 5


(M)Učednice (M)Učednice Ali Land

(Možný spoiler) Opět kniha, která na mě fungovala.
Po celou dobu čtení mě provázelo jakési znepokojení a mírné mrazení z podtextů při vyprávění hlavní hrdinky. Jaká vlastně Milly (Annie) je? Pořád jsem váhala, zda ji mám mít ráda nebo ne, zda ji mám litovat, anebo si jen tak s čtenáři pohrává a obětí k litování vlastně vůbec není….. prostě při čtení této knihy mě napadalo cokoliv. Kniha má skvěle dusivou atmosféru, pointa je sice odhadnutelná, ale možná právě proto jsem se začala trochu bát těch posledních stránek, při kterých mě opravdu dost mrazilo.
Snad jen drobná nespokojenost s malým množstvím informací o matce, určitě bych jich uvítala víc. Ale jinak - výborné psycho.
Už název knihy je skvěle vymyšlen a hodně napoví, co lze od této knihy čekat.

13.12.2021 5 z 5


Deník uštvané matky Deník uštvané matky Suzy K. Quinn

Nic složitého, jednoduchá oddechovka, u které lze vypnout mozek a nechat ho chvíli bez práce.
Hlavní hrdinka mi se svými svéráznými rodinnými příslušníky, trapasy, sebekritickým ironickým pohledem na svět a věčným hledáním ztraceného sebevědomí vzdáleně připomínala Bridget Jonesovou. S ohledem na název jsem sice očekávala podstatně víc vtipných historek motajících se kolem dětí, ale dostala jsem spíš docela vtipnou romantiku, i když s předem předvídatelným koncem. Jako vsuvka na odreagování mezi thrillery a dramaty všeho druhu ale naprosto splnila účel.

30.08.2021 4 z 5


O myších a lidech O myších a lidech John Steinbeck

Další z knih, které patří už mezi klasiku, tak mi přišlo správné se s ní také seznámit. Je to dost kraťoučká kniha o cestě za snem dvou naprosto rozdílných přátel, Na jedné straně je to Lennie – slaboduchý silák, na druhé George – hlava dvojice a ochránce. Poselství knihy je sice docela zajímavé, ale na druhé straně si nemyslím, že je zase nějak výjimečné nebo převratné. Myslím, že existuje spousta dalších knih s podobným tématem a podstatně lépe, zajímavěji a emotivněji zpracované. Je to příběh, který je celý víceméně založený na jednoduchých, často se opakujících a krátkých dialozích (i když jejich opakování má pochopitelně s ohledem na osobnost Lennieho svůj jasný význam), sem tam proložený barvitým popisem krajiny. Říká se, že v jednoduchosti je síla, ale na můj vkus, tohle bylo jednoduché až moc. Do postav jsem se nedokázala nijak zvlášť vžít (možná to bylo i prostředím, které mi není moc blízké) a emoční vypětí jsem cítila opravdu až v samotném závěru knihy, který hodně vygradoval a byl opravdu velice silný.
Bohužel, ale ani to u mě nezměnilo celkový, neslaný - nemastný dojem z knihy. Kniha mě svým zpracováním nijak zvlášť neoslovila, nijak extra se mě nedotkla a ani nepřinutila k hlubšímu zamyšlení. Abych byla úplně upřímná - omlouvám se - ale na můj vkus je to kniha docela přeceňovaná, čekala jsem od ní daleko víc. Daleko víc mě ale tentokrát láká shlédnout film, který jsem také zatím neviděla a nějak intuitivně tuším, že by mě výjimečně mohl oslovit podstatně víc než samotná původní předloha. Tak se nechám překvapit.

06.05.2021 2 z 5


Krutá volba Krutá volba Diane Chamberlain

Knihy od Diane Chamberlain mám moc ráda. Nejsou nijak komplikované, naopak pro mě extrémně čtivé a bez hluchých míst. Ani tato nebyla výjimkou, opět jsem ji přečetla na jeden zátah. Je to příběh o dopadu jednoho velmi špatného rozhodnutí plynoucí z naivity mládí, o neuváženém činu, který trvale ovlivní život dvou rodin a o míře svědomí. Není to sice žádný literární skvost, nad kterým by se člověk musel dlouho zamýšlet, ale je to taková pravá oddechovka, u které se dá dobře odpočinout. Od všeho je tu kousek - trocha dramatu, trocha napětí, trocha romantiky, trocha sentimentu. I když se dá knize vytknout spousta maličkostí, zejména obrovské a naprosto nepravděpodobné množství náhod, které neustále propojují všechny hrdiny příběhu, nebo těžko uvěřitelné chování téměř všech postav v závěru knihy, ale takové konce většinou D. Chamberlain ve svých knihách prostě má a vlastně mi to vůbec nevadí. Proč někdy nevěřit pohádkám? Hlavně, pokud jsou tak krásně čtivé, třeba jako tato kniha.

01.05.2021 5 z 5


Horečka Horečka Megan Abbott

Tak tohle byl pro mě opravdu omyl. Knihu jsem si vybrala v knihovně jen podle anotace, která mě dost zaujala a očekávala jsem napínavý a strhující příběh, který se ovšem nedostavil.
Kniha byla nezáživná, často zmatečně psaná, špatně se mi orientovalo v postavách a vlastně i v ději, celkově takové utrápené čtení. Vlastně ani nevím, za co dávám tu jednu hvězdičku…možná za to, že se mi příčí dávat odpad a možná taky za to, že jsem knihu byla vůbec schopna dočíst do konce.

20.04.2021 1 z 5


Bývalá manželka Bývalá manželka Jess Ryder

Takový standard. Příběh docela neoriginální, ničím nový a hlavně se zcela očekávaným rozuzlením, které neumí ničím překvapit a šokovat. I přesto ale dávám plný počet hvězdiček, protože v tomto případě oceňuju hlavně velice dobrou čtivost knihy, která mě svou napínavostí nedovolila ji odložit, ale naopak nutila neustále pokračovat ve čtení. Její čtivost u mě proto naprosto převážila obsah i přes její docela výrazné nedostatky.

29.03.2021 5 z 5


Panenka Panenka Joy Fielding

Moje druhá kniha od J. Fieldingové (Jane utíká - se mi líbila hodně). Tady trošku zklamání - sice zajímavý příběh, hlavní hrdinka určitě nebyla bez chyby, ale mě nijak nevadila, spíš mě tady zas tak moc nezaujal styl psaní, i když v napětí mě paradoxně držel pořád. Velké zklamání ale pro mě byla pointa, tak strašně překombinovaná (a sladká…), těch vsazených rádoby „šokujících“ okolností tam bylo na mě až moc.

24.03.2021 3 z 5


Písečný muž Písečný muž Lars Kepler

První moje kniha od Larse Keplera…a určitě ne poslední. Ne, že bych z ní byla tak strašně nadšená, je to sice velice slušně vystavěný a zajímavý příběh, ale trochu mi tam vadily nějaké nelogičnosti a některé až naivně (omlouvám se) „hloupé“ okolnosti. „Nesmrtelnosti“ a genialitě hlavního padoucha také moc nefandím, vždycky mi to dost ubírá na uvěřitelnosti příběhu. Sympatická mi byla nejen postava Joony Linny, ale hlavně Saga, které jsem sice strašně fandila, ale moc jsem nepobrala smysl jejího poslání v psychiatrické léčebně…proč tak složitě? Opravdu se to z pozice policie nemohlo všechno dít s vědomím lidí v léčebně?
Nicméně pět hvězdiček přesto tentokrát dávám, bylo by asi pokrytecké, kdybych dala méně, protože knihu jsem i tak přečetla jedním dechem. Ale nebýt její vysoké čtivosti, hodnotila bych asi méně.

24.03.2021 5 z 5


Jak jsi mohla Jak jsi mohla Heidi Perks

Dalších z ženských thrillerů na téma zmizení dítěte – téma, které spoustu z nás sice baví číst, ale které si nikdo v životě nechce raději ani představovat. Na školní slavnosti zmizí malá Alice, kterou hlídá zasloužilá matka dalších tří dětí Charlotta. Harrieta, matka Alice a současně největší kamarádka Charlotty, stejně jako její manžel, je o viníkovi ztráty pochopitelně naprosto přesvědčena. Ovšem, jak už v románech tohoto typu bývá, nic není tak jednoznačné a jasné. Asi do poloviny knihy má čtenář o možném pachateli jasno, ovšem ve druhé polovině knihy sama autorka tuto domněnku přímo vyvrátí a dál už jen čekáme, kdo v tomto boji o vlastní svobodu zvítězí. Kniha je psaná čtivě a má spád. Je hodně podobná knize od Pauly Daly „Co jsi to za matku“, osobně mi přišly celkově na stejné úrovni. Obě hlavně vyvolávají zamyšlení, co je vlastně větší tragédie – zda přijít o vlastní dítě nebo zavinit ztrátu dítěte někoho jiného…

16.03.2021 4 z 5


Udělala jsem chybu Udělala jsem chybu Paula Daly

Úplná originalita to nebyla - takový „Neslušný návrh“ v knižní podobě, ovšem s tím rozdílem, že ve filmu byl Robert Redford charakter.
Rozvedená maminka Roz těžce zatížená finančními dluhy z minulosti hledá cestu, jak z této pasti ven a příležitost se jí naskytne v podobě bohatého a vcelku přitažlivého Scotta. Zpočátku jasná, pevně daná a pro oba aktéry přijatelná pravidla se ale po krátké době zvrhnou a Roz se tak ocitá možná ještě ve větší pasti, než byla ta dluhová. Cesta k řešení problémů Roz mě nijak nepohoršila, umím si představit, jak těžká a kolikrát bezvýchodná musí být situace bez finančních prostředků s malým dítětem. Ono omezit svoje vlastní potřeby na absolutní minimum ještě docela jde, ale jak vysvětlit malému dítěti, proč mu nemůžu koupit „tolik Pokémonů“, jako mají ostatní kamarádi?…To bolí daleko víc. Roz mi byla vcelku sympatická, neseděla s rukama založenýma v klíně se sklonem k sebelítosti, ale situaci řešila, byť takto nešťastnou formou. Prvních cca 50 stránek jsem sice měla problém se do knížky pořádně začíst, ale od okamžiku onoho „neslušného návrhu“ nabral děj docela rychlejší spád, nebyl nijak utahaný ani zbytečně rozvleklý. Knize také pomáhá, že se její děj netočí pořád jen kolem základní zápletky, ale je rozšířen i o krimi motiv – pátrání po nezvěstném šéfovi Roz. V konečném sumáři je to taková jednodenní, docela čtivá a zajímavá oddechovka. Ke způsobu psaní Pauly Daly mám sice maličké výhrady, její forma psaní mi zas až tak stoprocentně nesedí, proto o jednu hvězdu méně.

23.02.2021 4 z 5


Doktore, fofrem, jde o život! Doktore, fofrem, jde o život! Patrick Taylor

Celkem vtipná konfrontace mladého začínajího lékaře Barryho, který je vyškolen teorií a tyto čerstvě nabyté vědomosti je připraven bez jakéhokoliv zpochybňování a přesně podle daných pravidel uplatňovat i v praxi. Proti němu stojí svérázné a zdánlivě lajdácké léčebné metody doktora O´Reillyho, jehož základním pravidlem je „nenechat si pacienta přerůst přes hlavu“.
Barry jako nový asistent doktora O´Reillyho přes počáteční nedůvěru a pochybnosti k jeho praktikám, postupem času začíná chápat, že pod slupkou zdánlivé hrubosti a někdy až neurvalosti se skrývá velká moudrost, soucit, pochopení, dobrácká duše a velké srdce.
Doktor O´Reilly totiž nevládne jen bohatými praktickými zkušenostmi z oblasti medicínské, ale současně je taky velkým znalcem lidských charakterů a často tak pomáhá lidem i mimo ordinaci.
Barry tak postupně poznává, že v mnoha případech dokáže lidský rozum a pochopení udělat větší službu, než jakákoliv vědecká učebnicová teorie.
Je to taková klidná a oddechová záležitost, která sice nevyvolává až tak velké výbuchy smíchu, ale občasné pousmání určitě vylovit umí. Děj kolem dvou hlavních hrdinů je rozšířen o spoustu svérazných a originálních postaviček, a trochu okořeněn i náznakem milostných záležitostí mladého hrdiny. Občas se mi kniha ale zdála trochu rozvláčná, některé kapitoly příliš popisné, až nezáživné, myslím, že to knize trochu škodilo a ubíralo jí na spádu. Proto dávám takové lepší tři hvězdičky, i když k nějakému dalšímu pokračování se určitě ještě vrátím.

29.01.2021 3 z 5


Krvavé evangelium Krvavé evangelium James Rollins (p)

Asi jsem četla jinou knihu než většina čtenářů tady. Nijak mě netěší psát tento komentář a autorovi se omlouvám, ale tohle byla opravdu slátanina... Anebo druhá varianta - nejsem správná cílová skupina, což mě ale dost udivuje, protože knihy s takovými tématy docela vyhledávám a většinou mě baví. Nevím...nechápu.

26.01.2021


Mormonka Mormonka Carolyn Jessop

Po knížce jsem sáhla proto, abych si doplnila informace z prostředí dalšího sektářského společenství. …A to tedy opravdu stálo za to!…Pokud autorka opravdu popsala svůj život bez „přikrášlení“ a záměrem nebylo jen čtenáře šokovat, tak absolutně nedokážu pochopit, že i v tomto století je vůbec možné, aby se legálně dělo něco takového a všichni včetně úřadů nad tím zavírali oči. Životní příběh hlavní hrdinky je opravdu strašlivý. Když jsem po této knize sáhla, rozhodně jsem neudělala chybu.

21.01.2021 5 z 5


Cesta Cesta Cormac McCarthy

Asi nejdepresivnější kniha, co jsem kdy četla - strach, bezvýchodnost, smutek. Tím ale netvrdím, že je to špatná kniha. Jen teď ale rychle potřebuju Saturnina...

20.01.2021 3 z 5


Kramerová versus Kramer Kramerová versus Kramer Avery Corman

Film je opravdu slavný, ale myslím, že na knihu zase zdaleka nemá.
U filmu jsem nebrečela, u knihy ano. Je to vlastně zcela obyčejné rodinné drama o tahanicích o dítě, které se může stát kdekoliv a komukoliv. Svým způsobem je to takový obyčejný sentimentální doják, kterým se sice docela vyhýbám, ale tento je napsaný tak nádherně a neskutečně dojemně, že mě prostě dostal.
Sentimentalita je tu občas téměř až na hranici únosnosti, ale přesto se to nezvrhlo na stranu nevkusu a celý příběh tak vůbec nepůsobil jako klišé.
Strašně jsem držela palce Tedovi, protože tak krásně vykreslený vztah mezi otcem a synem mě citově naprosto vyždímal.

„Byl za tu dobu vděčný. Existovala. Nikdy mu ji nikdo nevezme. A cítil, že se změnil. Díky dítěti zlidštěl. Díky dítěti znal hlouběji lásku, díky dítěti se stal otevřenější, díky dítěti silnější, díky dítěti laskavější a více okusil, co může život nabídnout – díky dítěti.
Sklonil se k němu, políbil ho ve spánku a řekl: Sbohem chlapečku, Děkuju ti.“

19.01.2021 5 z 5