PerfectionistKa komentáře u knih

Quadara, její kvadranty, pravidla a hlavně postavy královen se mi fakticky líbily. Keralie - a její ironie - mi taky hodně sedla, mám s ní společný humor, styl odpovídání a argumentaci. Oceňuji rozmanitost kapitol, že se netočily jen kolem Kery, ale ukazovaly nám různé pohledy (přestože to střídání ich- a er-formy bylo občas trochu na štíru, hlavně na konci), a stejně tak i skvěle promyšlené prolínání dějových linií!

Díkybohu za mapu (MILUJU MAPY - asi bych byla Torijka :D) a ty vysvětlivky na začátku. Jinak bych byla ztracená už snad na druhé straně. (A taky doporučuji tohle: https://www.astridscholte.com/thequeens) Potom když přišla Čtvrtá část, kde jsem zjistila, že moje představy, kam se bude příběh ubírat, nebyly úplně naplněny, jsem myslela, že můj velmi pozitivní názor na knihu chtějí změnit. Omyl! Naštěstí byla plná nečekaných zvratů, takže si mě získala, a já ji mohu s klidným srdcem doporučit dál.

Největší plusy knihy: KONEČNĚ kvalitní STANDALONE na poli fantasy YA, kontrast mezi Keralií a Varinem, nepředvídatelné vyvrcholení hromady zápletek, a taky to, že jsem podle rozporuplných reakcí od knihy nic neočekávala, takže mě mohla už jen příjemně překvapit. A to se teda stalo.
Ježiši jo, a ještě ta boží obálka!

Nakonec musím dodat, že jsem na knihu skoro vůbec nepohlížela jako na nějakou detektivku - o to víc se mi líbila. Vím, že to hlásá už anotace, ale já detektivkám neholduju, takže jsem do toho prostě šla s tím, že jdu číst fantasy YA, která bude mít detektivní nádech. Radím vám, ať se do toho taky pustíte spíš s touhle myšlenkou.

2 05.05.2020

Strašně moc milá jednohubka. Opravdu to byl takový rozšířený epilog, ale mně to vůbec nevadilo (ono by ani nevadilo, kdyby to bylo delší, o tom žádná). Ráda jsem si početla o (díkybohu) happyendech všech našich hrdinů. Nečekala jsem, že si tuto sérii a její postavy oblíbím tak, že se mi s nimi ani nebude chtít loučit. Ale stalo se.
Tímto posledním dílkem se s nimi loučím, trochu smutná, nicméně spokojená :-)

2 23.04.2020

Caroline a Simon mě sice už tak moc nezajímali, ale pořád jsem se při čtení bavila, hlavně teda nad zápletkou Sophia x Neil. Autorka píše jednoduše, ale poutavě. Přátelství Caroline, Sophie a Mimi je, alespoň z mého pohledu, záviděníhodné, no a nejlepší byly rozhodně vtípky Barry Derry a taky sraz ze střední.
Už vím, proč se většina podobných sérií románů v každém díle zaměřuje na “někoho nového”, byť pořád ve stejném univerzu, protože takový koncept je fakt lepší. Asi proto už se těším na další díl.
Ideální odechová četba, kterou proti aktuální trudomyslnosti vyhledávám.

2 12.04.2020

Ach bože... ta “romantická linka”, která nemá s romantikou absolutně nic společnýho, je fakticky naprosto zbytečná. Souhlasím s komentářem, že víc chemie měla Cia skoro s každým týpkem, kromě Tomase :D
Díl o dost slabší, než-li ten předchozí. V podstatě se tam nic nestalo - nechápu, že to bylo opravdu tolik stran, ještě k tomu takhle v celku o ničem, ani že jsem to přečetla tak rychle - no a navíc ta otřesná (ne)milostná zápletka... jsem zvědavá na poslední díl, ale že bych si tuto trilogii někdy přečetla znovu, to pochybuju.

2 22.10.2019

Já milostný trojúhelníky můžu, když se teda dobře podají a mají nějaký smysl. Tady to bylo dost zbytečný, taky to bylo nakonec úplně jinak (tak proč s tím vůbec začínat?), ALE! Chris měl aspoň normální jméno, takže vlastně díky za něj.
Jako u dalších YA knih, kde je ne moc dobrá ani sympatická hlavní hrdinka, moc nechápu, co na Amy všichni mají. Existuje tolik úžasných hlavních hrdinek, kde chápu, že o ní ti kluci bojují, jenže tohle ten případ rozhodně nebyl a já jsem prostě zarytý fanoušek silných ženských postav. Velké minus.
Půjdu proti proudu: Čekala jsem celou knihu asi jinačí, lepší. Zajímavé a lehce napínavé momenty tam jistě zase byly, ale když si vzpomenu na takový klenot, jako je Stovka, tohle byl slabý odvar postapo vesmírné tématiky. Začala jsem se v tom všem asi ve 3/4 knihy ztrácet a to mě nebavilo. Konec byl v podstatě nijaký a slabý. Nejzajímavějším dílem trilogie byla jednoznačně dvojka, ale ani tu nebudu mít potřebu si kdykoliv v budoucnu znova přečíst.

2 28.04.2019

Netuším, kdy naposledy (a jestli vůbec) mi tak dlouho trvalo se začíst do knížky, aby mě aspoň minimálně začalo zajímat, co se tam vlastně děje a proč. Dokud se Amy a ten kluk - který si vážně přeju, aby měl normální jméno - nepotkali, jsem byla dost v lese a vlastně ani potom se toho moc nevysvětlilo. Alespoň to už bylo zajímavější, přesto jsem se doopravdy začetla až na nějaké dvousté straně, což je docela extrém, ale já se nevzdávám :D
Posledních 100 stran nám konečně začaly přicházet nějaké odpovědi, zjišťování některých věcí bylo fakt zajímavé a docela napínavé, jenže jsem měla nervy snad na všechny postavy - není tam nikdo, koho bych si vážně oblíbila, Amy je z nich určitě nejsnesitelnější - a celkově to nebyla žádná hitparáda. Určitě se pustím do dalších dílů, jsem přirozeně zvědavá, ale docela se bojím, co vymyslí do dalších 2 knih a že z toho bude úplná slátanice.
Být mladší, tak jsem z knihy předpokládám nadšenější.

2 23.04.2019

“Zlato? Co děláš?”
Co dělám? Přeobsazuju 27 šatů.

Některé představované rom-kom jsem neviděla, takže mě tak nebavily, ale 27 šatů, Svatbu mého nejlepšího přítele (úžasná scéna) nebo nákupy s Pretty Woman jsem si užila. Vedle toho... Shane byl tak přehnaně přeslazený až mě to rozčilovalo, stejně tak scény jako z Lásky nebeské (jako ve filmu žejo, co bych chtěla.... :D) a nebo epilog - ten byl BRUTÁLNÍ. Určitě z toho byl někdo nadšený, ale já z toho chytla možná tak cukrovku. Často to bylo prostě až moc, přestože jsem se někdy přistihla s tím připitomělým úsměvem. Nedobrovolně.
Líbil se mi vývoj Ren, no ale Kensington (jsem si jistá, že tohle příšerné jméno musela dostat za trest) se chovala často otravně. Někdy to bylo pochopitelné, ale někdy absolutně přehrávala.
První půlka knihy záživnější (a zábavnější! pak už “Kenzi” jenom brečela a brečela, štěstím neštěstím) a celkově takový oddechový knižní průměr.

2 19.02.2019

| Ava, Caitlin, Mackenzie, Julie a Parker jsou velmi čerstvé kamarádky, které svede dohromady společná nenávist a touha po pomstě. Poprvé se dají do řeči v diskuzní skupině na hodině filmové vědy, kde probírají filmy, ve kterých si někdo bere spravedlnost do svých rukou a vraždí osoby, které se samy něčím provinily. Každá má ve svém životě taky někoho, koho by se chtěla zbavit, načež se začnou bavit, jak by bylo nejlepší to udělat, aby jim to prošlo.

Tomuto seznamu vévodí krásný a populární Nolan Hotchkiss, který šikanuje téměř polovinu školy a se kterým má každá z dívek společnou minulost. Ačkoliv by si Nolanovu smrt přály, nakonec se dohodnou, že mu pouze na jedné jeho party provedou neškodný vtípek, kterým mu pošramotí reputaci. Co když ale na druhý den zjistí, že Nolana někdo skutečně zabil a udělal to tak, jak naplánovaly v hodině? A co když ten někdo neskončí jen u Nolana?

| Spoiler-free komentář k celé duologii :)

| Se žánrem mystery thriller bych u prvního dílu pracovala opatrně. Ano, děj se točí okolo vraždy (a ne jen jedné), kterou budete hodně pomalu rozlouskávat spolu s postavami (co k ní vedlo, co měl kdo za motivaci k jejímu spáchání atd.), avšak je to celé rozebíráno hrozně okrajově, spíš tam jde o to drama. Krátkost a zároveň spousta charakterů a jednotlivých zápletek znamená, že tam není prostě prostor pro pořádné napětí.

Postav je tam opravdu přehršel - už tak je tam 5 hlavních holek a ještě má každá kolem sebe kupu jmen, až mě samotnou překvapilo, že jsem se orientovala (se jmény mám obecně velký problém :D). Všechny tam mají také svou romantickou linku, bohužel i tohle utrpělo na délce knihy, tudíž mi nikdo moc nepřirostl k srdci.

| Co se týče akce, v Hodných holkách se toho odehraje mnohem víc a je to napínavější, ovšem tentokrát na úkor romantických linek, které byly víc rozebírány v jedničce. Mohla to být jedna dlouhá kniha? Určitě. Takhle se mi to ale četlo líp, stejně jako je lepší mít více kratších kapitol, tak mám raději více kratších dílů než jeden nekonečný. Po dočtení jsem navíc měla chuť si to dát celé odznovu a hledat všechna vodítka, která se tam v průběhu vyskytovala, což je myslím úspěch.

Duologii dohromady dávám slabší 4*, ačkoliv mě Hodné holky bavily o něco více. Netvrdím, že to finále bylo extra překvapivé, na to rozuzlení jsem víceméně přišla, ale stejně se podle mě jedná o super dílo ve své kategorii, obzvlášť na dobu, ve které to vyšlo (1. díl v originále už 2014). Konec samotný je takový otevřeně uzavřený, klidně bych si přečetla, co se bude dít dál, ale není to nutné (= ústřední dějová linka okolo Nolana je ukončená).

1 13.08.2023

| January je spisovatelka romantických happyendů a právě si prochází tvůrčí krizí. Zašije se v domě u jezera, který zdědila po otci, s jehož smrtí vyplavalo na povrch taky jeho velké tajemství. Jejím sousedem se neukáže být nikdo jiný než Augustus, její dávný spolužák, taky spisovatel, akorát bez té romantiky a happyendů, taky procházející krizí. To je mi ale náhodička. Rozhodnou se uzavřít sázku a navzájem se vytáhnout z tvůrčí krize tím, že každý napíše knihu ze žánru toho druhého. K tomu jim dopomáhej Hugh Grant!

| Knížka, do které jsem čekala, že se zamiluju. Začátek skvělý, smála jsem se u toho a stránky mi plynuly pod rukama, ale postupně přišla studená sprcha. Romantika mě neskutečně nudila, až jsem měla nakonec problém to dočíst. Obálka je hrozně zcestná, protože se tváří, že to bude letní plážová roztomilost, ale léto jako takové, ani ta pláž, tam nejsou vůbec důležité. Styl vyprávění mě moc nepohltil, asi to bylo tím, že mi nesedla hlavní hrdinka. Zdlouhavé vykecávání a opakování. Fajn bylo to spisovatelské prostředí, jenže to je fajn v každé knize, kde se objeví. A že jich je. A jsou lepší.

Zážitek vylepšovalo především to, že jsem Letní sázku četla s kamarádkou v Řecku na pláži. Tím četla myslím předčítala nahlas a dělala tím program pro všechny Čechy v okolí :D Mohly jsme to tak spolu hned rozebírat a když jsem to po dovolené konečně frustrovaně dočítala, měla jsem si komu postěžovat. Pak mě taky bavil Gus jako osobnost, ten cynický, nemůžu-vystát-Meg-Ryan, patnáct-let-jsem-nezvracel, šťastné-konce-neexistují Gus, moje krevní skupina. To trvalo tak první půlku knihy, pak začala ta romantika a on úplně obrátil. Všichni normální to asi vnímají jako plus, já jako minus :D

Průměrné romantické čtení, které u mě moc nepochodilo. Kniha není sama o sobě tak špatná, ale mě minula účinkem. Plánuju zkusit od autorky i jiné dílo, abych zjistila, jestli to je jejím stylem, nebo to bylo pouze tímto příběhem. Taky mi hrozně vadil ten “mluvenej překlad, ostatně jako mi vadí ve všech knihách, kde je. Zlatá spisovná čeština.

1 07.08.2023

| Marin je středoškolačka, která se svou nejlepší kamarádkou píše do školních novin pod vedením charismatického a velmi přátelského učitele, kterému nikdo neřekne jinak než Bex. Když Bex zajde ve svém chování k Marin daleko za čáru, ona o sobě začne pochybovat, jestli to celé není její chyba (NENÍ). Na tento popud založí feministický čtenářský klub.

| Kniha má zpracovávat důležitá témata. Ano, zpracovává, ovšem v mnohem menší míře než jsem čekala, spíš na takové banálnější úrovni. Proto si myslím, že je knížka vhodná pro mladší ročníky, protože není tak drastická, ačkoliv obsahuje např. téma sexuálního obtěžování!

Mě tohle pojetí rádoby feminismu ze židle nezvedlo. Marin mi bylo při čtení buď dost líto, nebo mě rozčilovala. Je pravda, že to hodně připomíná film/knihu Moxie (Ranařky), kde mě teda hlavní hrdinka taky pěkně často vytáčela, ale celková message příběhu z toho na mě zapůsobila mnohem víc.

Klíčová pro mě je ve všem romantická linka, která tady byla hodně meh. Ona tam je, ale vlastně není. Nevadilo by mi, kdyby zrovna tady byla úplně vynechaná, nebo kdyby tam byla napsaná pořádně. Tenhle nevyvážený mix mě však akorát nudil - ve zkratce insta-love a Gray se svatou trpělivostí.

2.5* Mělo to svoje super momenty, ale jako celek za mě žádná hitparáda. Na druhou stranu být mi ještě náct, tohle by byl docela fajn úvod do podobného žánru s podobnou tematikou :)

1 16.04.2023

Roztomiloučká, jednoduchá vánoční jednohubka na pár minut. Jakožto stejný milovník filmu Sám doma jako hlavní hrdinka musím pochválit tu analogii, zejména konec s pokojem. Vlastně bych to brala i delší, vánoční romantické kýčovinky já můžu vždycky.

1 22.12.2022

| Hollis přišla o téměř vše, na čem jí záleželo, a tak prchá do sousedního království Isolte. Tam se však cítí značně nepatřičně, což jí vůbec nezlehčuje Etan, který ji nesnáší, a fakt, že zavraždění téměř celé její rodiny dává Hollis za vinu právě isolténskému králi. Jak se s tím vším popere?

| Podle mě se v Zaslíbené udála obrovská hromada všelijakých věcí jen proto, abychom se dostali do událostí ve Zrazené, tudíž mi teď alespoň 3/4 Zaslíbené přijdou jako takový ten druhý vycpávkový díl. Všechny ty postavy a zápletky byly jen prostředkem k dospění v příběhu tady.

Nejlepší na celé knize byl Etan, jeho humor a jeho popichování s Hollis. Já v Etana věřila už v prvním díle, přestože se choval naprosto děsně, nějak jsem to z něj prostě cítila. Ale ani já netušila, jaká láska se z něj stane tady. Jakmile se objevil ten sarkastický Etan, věděla jsem, že Zrazená bude milionkrát lepší než Zaslíbená (což, povězme si upřímně, nebylo zrovna těžké :D).

Naprosto oddaně miluju autory, kteří píšou happyendy. A tenhle konec byl pro mě, které málokdy vyjdou konce podle ideálních představ, něco jako splněný sen.

Opět platí, že to nemá nijak extra propracovaný world building, není to něco, co by vyhrávalo ceny, a pořád se jedná o styl soap opery z královského prostředí. Taky mi tam šíleně chyběl epilog a celkově to bylo uspěchané. Brala bych všechno rozepsanější a klidně 150 stran navíc. Jenomže to celé zakončení bylo tak kýčovitě boží, že se ani za to nemůžu na Kieru zlobit.

Kdybych měla srovnávat, přes 4* hodnocení nepřehoupnu. Jenomže je to moje hodnocení na základě mých pocitů, a tak letos poprvé (a snad ne naposledy) dávám takových slabších 5*. Zrazená se rozhodně stala mojí guilty pleasure srdcovkou a je třeba tohle utlačované pokračování trochu vyzdvihnout. Ty recenze jsou víceméně šílené, protože i když Selekce to pořád není, nejedná se o takovou katastrofu, jak se někteří tváří. Kiera z toho jde cítit a já si od ní s radostí přečtu cokoliv i v budoucnu.

1 27.04.2022

| Maggie je 27, bydlí se svým přítelem, kterého nemá ráda, pracuje na místě, kde to nenávidí, a kouří jak fabrika. Když ji její brzy-už-ex-přítel požádá o ruku, uvědomí si, že to je přesně to, co nechce, a ve vínovém opojení si začne sepisovat seznam věcí, které na sobě chce změnit (např. změnit práci, cvičit jógu, být vegan), protože u té Emmy Pentonové na Instagramu tyhle věci přece fungují, tak to musí být pravda, no ne?

| No… ne. Trvá to déle, než by mi bylo milé, ale i Maggie zjistí, že tak jednoduché to opravdu nebude a že ani Emma Pentonová není dokonalá. Pojítkem příběhu v knize je rostlina - amarylka, kterou dostane od babičky. Maggie si usmyslí, že ta symbolizuje její život a když ji dokáže udržet naživu, bude se dařit i jí a naopak. Jak jí to s touto květinou půjde si domyslete sami, není to zas tak těžké, ale symbolika hezká.

Aspoň 80 stran jsem se však musela začítat a celkem takových 200 mi trvalo, než jsem to četla fakt s chutí. Důvod? Maggie. Já mám poslední dobou nějaké štěstí na ty buranky. Potřebuju už v contemporary nějakou nevýstřední, lehce introvertní hlavní hrdinku, se kterou se budu moct ztotožnit, nebo si alespoň řeknu, že bych se s ní chtěla kamarádit. Protože málokterou hlavní postavou jsem kdy dokázala tak moc opovrhovat už na první straně. Neskutečně mi vadilo, jak se chová, co dělá a nad čím přemýšlí. A bylo mi jí děsně líto.

Jenomže abych knize zas tolik nekřivdila, tak nejlepší na ní byl právě její vývoj. Vyvíjí se tam tak nějak všechno. Nejvíc samotná Maggie, která mě kupodivu ke konci přestala vytáčet, protože se fakt evidentně změnila, ale také třeba její vztahy se sourozenci, pracovní příležitosti, a tak podobně. I ta lovestory se tam ukáže, přestože nebude klíčovým tématem. Knihu jako celek bych označila slovním spojením: neurazí, nenadchne.

1 16.03.2022

Roxy je svobodná lovkyně všech možných magických bytostí, zejména duchů. Jednou takhle zachrání život neznámému týpkovi, čímž se vlastně stane jeho nejbližším člověkem. Proč? Protože zatímco ona nemá kvůli prokletí poslem smrti budoucnost, on nemá vzpomínky na nic z minulosti, a tak mu nezbývá nic jiného než zůstat s Roxy v jejich základně. Podaří se Roxy splnit nesplnitelný úkol a jak je do všeho zapletený Shaw?

Ze startu jsem byla zmatená z těch loveckých skupin, ale po objevení glosáře na konci (mohl být na začátku, ne že ne) jsem se rychle zorientovala. Spíš jsem si pak v průběhu čtení všimla, že byla spousta věcí zbytečně omílána dokola, místo toho, aby se vysvětlovaly ostatní věci, které jsem nepochopila. Nejednou jsem si řekla: okay, tohle už jsem četla aspoň 2x, tak proč se mi to znova vysvětluje? a to mě rozčilovalo.

Shaw mi byl určitě sympatičtější (i jeho výběrem jména) než Roxy. Nejsem bohužel fanda Londýna/UK, takže prostředí mě nenadchlo vůbec, ale to je jen můj osobní problém. Co mě naopak bavilo hodně, byly vedlejší postavy, kterých tam nebylo zrovna málo. Nejlepší byl Finn (a Giselle, mrk mrk) a Warden.

Kniha měla takové Shadowhunters vibes a mě utvrdila v tom, že mám raději královské fantasy, vytvořené v úplně novém vesmíru s takovým tím středověkým tónem (nebo dystopicky), než za přítomnosti magie v našem současném světě. Nakonec dávám 3.5*

Očekávala jsem, že budu nadšená více, bohužel, na to, že kniha má skoro 350 stran, se tam nic moc nestalo. Nejlepší bylo posledních cca 60 stran, které byly naopak dost napínavé. V sérii chci určitě pokračovat, zejména kvůli Shawovi, a viděli jste ty krásné obálky? Knihu doporučuju hlavně začátečníkům s fantasy, kteří normálně čtou třeba převážně romantiku. A já doufám, že té romantiky bude v příštích dílech více, protože tady skončila dříve, než vůbec začala.

1 27.09.2021

“Je jedno, jestli jsem posluhovačka z hospody, nebo princezna. Tvoji omluvu přijmu, až uvidím, že se k ostatním chováš s respektem bez ohledu na jejich postavení - nebo pohlaví.”

Jak mně se nechtělo rozloučit se světem Kronik pozůstalých, s vývojem Jezelie a hlavně, HLAVNĚ s Kadenem.

Největším (a čistě subjektivním) minusem Kronik jsou pro mě všechny romantické vztahy. Já jsem ten typ člověka, co romantiku v knihách vyhledává, ba přímo miluje. Skvělá romantická linka, a je jedno, jestli se jedná o hlavní nebo vedlejší dějovou zápletku, je pro mě něco jako must-have k tomu, abych si knihu/sérii oblíbila. Nebo jsem se to aspoň doteď myslela. Z toho, že to jde i jinak, jsem fakt v šoku :D Příběh několika království (Venda ❤️) mě naplno pohltily, aniž bych si užívala milostnou linku. A to jakoukoliv. Lia s Rafem mě za celé 3 knihy nepřesvědčili (naprosto bez chemie), stejně jako vztahová linka/vztahové linky okolo. Jedna třeba taková, která se vyvinula až tady, ale kterou jsem už od minulého dílu vytušila a přitom doufala, že se mýlím. Nebo ta o vztahu Kadena s Liou. Po tom, jak si nezasloužil její zacházení ve Zrádném srdci, jsem ráda, že tady jejich vztah už neřešil jakoukoliv romantickou úroveň (kromě konspiračních teorií v hlavě Rafeho :D), za to jejich přátelství mě v tomhle díle fakt těšilo.

Vlastně nejvíc boží byly scény Lia x Rafe x Kaden. Fakticky hodně odstavců v kapitolách z Liina pohledu začínalo “Rafe, Kaden a já”, a to bylo jako pohlazení po duši. Takové hezké nostalgické vzpomínky na Falešný polibek - přijde mi to jako neskutečná doba od těch událostí, přitom to není tak dlouho ani ve vesmíru Kronik, ani od mého čtení. Celkově ta přátelství, ať už Kaden s Liou a Rafem nebo všelijaká ostatní propojená mezi postavami, ta tomu nasadila laťku. Přesto jsem na konci (tím myslím tu final battle, ne úplně úplný závěr) čekala... ani nevím co, ale prostě... něco víc. Mnohem víc mě bavila část s převratem, to bylo něco.

Ve finále je to tak 4.5*. Zajímalo mě, jak všechno dopadne, ale poprvé v životě bych ocenila, kdyby se do hlavního příběhu nemíchaly milostné zápletky (i když jsem je čekala). Falešný polibek byl za mě stejně nejlepším dílem, ale každý byl úplně jiný, něčím výjimečný a neméně zajímavý. Svět jako takový mě bavil nadmíru, mapa v knihách skvělá, vedlejší postavy taky super (za mě byli nej “chrabří vojáci” z Dalbrecku a Gwyneth) no a Kaden... už jen kvůli němu je tahle trilogie srdcovka, která stála za to. Nejlepší charakter.

Jo a ženské hrdinky v čele s Liou byly koneckonců náramně emancipované. Taky boží.
“Myslíš, že jim máme pomoct?” ozval se Kaden.
Rafe zavrtěl hlavou. “Ne, děvčata to mají pod kontrolou.”

1 17.01.2021

Krásně zpracovaná kniha, nejvíc oceňuju, že není jen na letošek, ale můžu ji používat i další roky :-) Zatím jsem do ní ještě nic nezapsala, ale je tam prostor na vánoční recepty, nápady na dárky (což se bude rozhodně hodit, vždycky jeden rok něco vymyslím, že “na příště”, a do dalšího roku to zapomenu :D) i prostor na nějaké své myšlenky, na ohlédnutí za svátečním obdobím apod. Kromě místa pro vlastní vyplnění a kreativitu tam najdete tipy na balení (i s fotkama!), vánoční tradice u nás i ve světě nebo třeba vánoční playlist a watchlist. Je to celé úplně miloučké a sváteční, a pokud naprosto milujete Vánoce jako já, tenhle plánovač vám určitě udělá radost :-)

1 01.12.2020

Musím se přidat, opravdu brilantní první díl, druhý díl mě bavil taky, sice nás zavál trochu jinam, ale Julian byl skvělý! No a pak přišlo finále, které jsem docela odkládala, jelikož jsem se s touto úžasnou trilogií nechtěla rozloučit, a tak jsem měla veeeeelká očekávání - což byla hádám taky chyba.
Bohužel tento díl ani zdaleka nedosahuje kvalit, jakých dosáhnout mohl, natož kvalit předchozích dílů. Nakonec mám pocit, že fakt originálně vystavěný dystopický svět Deliria přišel nazmar. Strašná škoda.

Četla jsem knihu už asi 2 roky zpátky, ale živě si pamatuju, jak jsem po dočtení zůstala opravdu zklamaná a i po té době se plně ztotožňuji s předchozím komentářem. Za to, jak mě tento díl zklamal, bych mu dala hvězdy maximálně 2, ale kvůli předchozím pětihvězdičkovým dílům mu dávám aspoň ty 3 - ač nezaslouženě, tahle série jako celek je srdcovka.

1 20.10.2020

Čtěte knihy po absolutně špatných recenzích. Protože po tom, jak na mě ze všech stran skákalo jaké je tohle dílo zklamání, mě už mohlo jen příjemně překvapit. Nebo už alespoň nemělo kam níž klesnout. Začnu přiznáním. Já se ještě před puštěním se do čtení kdesi dočetla, že jistá důležitá postava na konci umře, a že to nebudu čekat... no, tak moment překvapení se už nekonal, ale to první byla pravda! Jenomže ono to bylo celé tak nadměrně uspěchané a podivné, že by mi to nebylo líto ani kdybych to předem nevěděla.

Jakože... viděli jste tu obálku a jak se ty šaty odráží na světle? Už jen za to měla kniha ode mě jasnou 1 hvězdičku, i kdyby obsah byl na odpad. Naštěstí nebyl (alespoň za mě). Co si budem - nic světoborného Zaslíbená není, a nepřečíst si to, svět se nezboří, ale přečtení nelituju. Hollis měla (podobně jako America) své mouchy, ale po některých reakcích jsem čekala, že ji nebudu moct vystát, přitom jsem si ji vlastně docela i oblíbila. Naopak mě opravdu štvala Delia Grace. Už od začátku mi na ní něco nesedlo a postupně se to jen stupňovalo a nechápu nikoho, kdo si ji oblíbil.

Z postav bych ale ještě vypíchla Etana, který mě upřímně zaujal a těším se na něj v pokračování. Jediná postava, která mi přišla zajímavá a věřím, že do budoucna bude i propracovaná. Romantická hate to love zápletka s ním by se tam hodila, ne že ne… Protože ta romantika tady byla další obrovské minus. Byla tak plochá, že tam fakt nebylo komu fandit. Kompletní absence jakékoliv chemie mezi kýmkoliv.

Přestože je čistá pravda, že ono se vlastně 3/4 knihy v podstatě nic nedělo, a že při posledních 70 stranách jsem skoro mlátila hlavou o zeď, přečteno jsem měla rychle. A občas jsem se i zasmála, potutelně usmála nebo to nějak jinak prožila, protože Kiera prostě umí. A je to jen duologie! Do pokračování se určitě pustím.

Klíčem k úspěchu tedy je: nic neočekávat. Což k všeobecnému hodnocení snad všude nemůže být nijak těžké, ne? Doporučuji, ať na to pohlížíte jako na nějakou soapku, neberte to moc vážně, nečekejte geniálně postavený svět ani nic podobného. Faktem zůstává, že tohle kdyby nevyšlo, nic se nestane, přesto to není takové fiasko, jak jsem čekala. Tuto knihu vnímám jako takový průměr, ale za ten až příliš přehnaný hate má ode mě hvězdy 4.

A nakonec ještě: Selekce je opravdový klenot, takže pokud jste ji ještě nečetli (má tenhle vzkaz vůbec nějakého adresáta?), nenechte se tímto odradit... prosím.

1 06.09.2020

Už podle anotace hlásajíc milostný trojúhelník a obecně hlavně romanci jsem si řekla, že tohle bude snad ještě horší než 1. díl. Asi 60-70 stránek mi dalo zabrat, přečetla jsem z nich dohromady plnohodnotně asi 10, ale jakmile jsme se ocitli ve válkou zmítající dimenzi, ve které je M. s Theem a ne s Paulem (jupí), mě to nad má veškerá očekávání začalo zajímat. Rozhodně v téhle knize byly ukázány zajímavější dimenze se zajímavějšími osudy.
Takže koneckonců mnohem záživnější než-li předchozí díl, kdo by to byl řekl.
No a navíc ten milostný trojúhelník vlastně úplně milostný trojúhelník nebyl. Meg byla v podstatě přesvědčená v lásku k Paulovi, jenomže to bylo strašně otravné samo o sobě, a hlavně škoda, jelikož já bych určitě byla tým Theo.

1 18.08.2019

Nedivte se, že moje recenze bude spíš kritická (já to tak bohužel prostě mám, chyby vnímám jako první), přestože kniha je ve finále čtivá, je krátká, takže se dá rychle a v klidu přelouskat, no a ta obálka je jednoduše překrásná.
První kapitola mě nebavila, nechápala jsem, co se děje a proč se to děje. Ve druhé kapitole se Marguerite rozhodla mi to vysvětlit, a po tom, že někde existuje svět, kde se Jen Aniston a Brad Pitt nikdy nerozvedli, nebo další, kde nacisté vyhráli 2. světovou, jsem si řekla, že to rozhodně zní zajímavě, bude se s tím dát skvěle vyhrát a vymyslet neskutečné scénáře, a tak to přece nemůžu jen tak vzdát.
Jenomže ono se tak nestalo. Asi jsem čekala trochu větší odvaz, jenže oni tam pořád řešili stejné nezajímavé věci a snad kromě ruské dimenze - díkybohu za ni - jsem se v ději docela ztrácela, o které verzi koho zrovna mluví a tak. Má očekávání byla nenaplněna, škoda. Originalita se nedá zapřít, ale stejně je podle mě nevyužitá. Uvidím v dalším díle, který bych si každopádně chtěla přečíst.
A ta romantická linka... pro mě nepřirozená, ve flashbacích mě Paul docela bavil, ale “v realitě” mě spíš štval. Nějak jsem jim to nevěřila. Strašně kýčovité a bez té tlačené romance by byla kniha jistě lepší.
Já nevím, možná jsem divná, fakt náročná a ráda jdu proti proudu, a nebo možná všechno dohromady.

1 13.08.2019