Petaxis komentáře u knih
Bridget Darcy, padesátiletá matka, která je stále tak nezodpovědná a neschopná jako ta třicetiletá Bridget Jones. Problém je v tom, Bridget, že v padesáti už to nepůsobí tak roztomile. O její děti se stará její chůva víc, než ona a jediný čeho má Bridget v padesáti! plnou hlavu, jsou chlapi. Protože koho by zajímala kariéra nebo rodina, že? Když je vám padesát tak je přece nejdůležitější si pořádně zašukat! Mám z toho takovej pocit, že Helen Fielding nutně potřebovala další prachy a tak napsala pokračování. A jelikož jediný důvod, proč jsme četli Bridget, je to, že je tak strašně naivní a neobratná a neschopná a nezodpovědná, bylo Helen jasné, že taková Bridget musí být i teď, o dvacet let starší. A aby tohle všechno mohla dělat, tak nějak tak nemůže být vdaná. A kdo by se rozvedl s Markem, nejlepším chlapem na světě, že? Takže jedinej způsob, jak to napsat, je zbavit se Marka. Damn you Helen! Mark Darcy nemůže bejt mrtvej, Mark Darcy má být kurva nesmrtelnej! Nelíbí se mi, jak Bridget dopadla a tak budu raději předstírat, že jsem knihu vůbec nečetla a že vlastně vůbec neexistuje. Pro mě Bridget žije ve šťastným manželství s Markem Darcym, panem božským, rozplývají se nad svýma dětma (když už je teda museli mít) pod vánočním stromečkem a tím to končí, čau.
Tahle kniha je prostě naprosto šílenej hnůj. Za A, tohle snad může fungovat jen na ženy bez mozku. A za B, jestli má někdo pocit, že aby sbalil ženu, tak na ni musí používat nějaký psychologický hry, tak je to v první řadě ubožák a v druhý řadě je mi fakt líto tý holky, protože to z ní dělá v podstatě hloupou husičku, která se sebou nechá manipulovat. Já nevím, opravdu vám rady zde popsané připadají jako dobrý způsob, jak by měla vzniknout láska? Na mě kdyby někdo ty tipy zkoušel (a myslím opravdu téměř všechny, protože při jejich čtení jsem fakt nevěděla, jestli se smát nebo brečet, jen při představě toho, jak by ta situace probíhala irl to byl cringe jak sviňa), tak se beze slova otočím a rychle utíkám někam pryč od toho debila, co na mě mluví. Ten proces seznamování je tady navíc popsanej jako nějaký nakupování v sámošce, jako vybírání z neživýho zboží a zahazování defektních kusů. Při čtení se mi dělalo upřímně trošku špatně. V životě bych nemoha být s někým, kdo ty rady tam míněný bere vážně. Popularita téhle knihy mě dost překvapuje. Dneska stačí opravdu vyblít na papír něco tak hroznýho a můžete z toho žít dalších deset let :D Neuvěřitelné :D