Planika95
komentáře u knih
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Když jsem viděl poprvé film Útěk do Divočiny a dověděl jsem se o příběhu Chrise MCcandlesse, mé kořeny se ve mne pohnuly, zásah přímo k srdci. Každý z nás má v sobě divočinu, a toužíme ji probudit utéct a osvobodit se, je to náš manifest svobody - touhy po svobodě, Chris nám zanechal něco velmi citlivého, něco co má každý z nás v sobě a díky jeho příběhu do toho můžeme nahlédnout. Chris došel na závěr k jakémusi procitnutí zjištění - že nakonec to po čem skutečně toužíme jsou vzájemné vztahy, rodina a skromný šťastný život, ten pocit kdy víme že skutečně nejsme sami, pocit kdy někoho milujeme a vždy máme oporu. Tato myšlena toto zjištění zapečeťuje celou knihu a celý jeho příběh :)
Vánoční promluvy
Joseph Alois Ratzinger
Každý rok od Adventu do Štědrého dne si čtu tuto útlou knížku, rád si těch 69 stránek znovu každý rok připomínám, stala se pro mě součástí vánočních svátků, námětem pro ztišení a rozjímání. A jak je psáno - Pojďme do Betléma.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Knihu jsem si pořídil protože mě zaujal případ vraha Johna Lennona , který byl prý touto knihou inspirovaný k jeho zavraždění, musím říct že po přečtení prvních čtyřiceti stran jsem měl chuť třísknout knihou o parkety, a to protože charakter hlavní postavy, a styl tohoto psaní mě docela otrávil, a když jsem četl monology kterýma se hlavní postava zaobírala, tak jsem se zprvu ani nedivil že se vrah inspiroval touto knihou, věta typu:
Člověk by neměl vůbec být posera, když má někomu vrazit jednu pod zuby a chce se mu do toho, tak to má taky udělat, jenže já na to nejsem, já bych radši vyhodil někoho oknem nebo mu usek hlavu sekyrkou, než abych mu vrazil jednu pod zuby, nenávidím rvačky.
Jenže pak jsem překročil pomyslnou laťku, a uvědomil jsem si že kniha má určitý kontext, a určitý smysl, který by kde kdo mohl pochopit špatně, a vzít ho za špatný konec, čtení mě začalo bavit, a tak nějak jsem pochopil, že kde kdo z nás byl, a nebo je v určitém věku jako Holden, ta jeho krize v mladém věku, a obyčejná nevinnost postavená před dospělým světem.
Rok pod horami
Josef Strnadel
Idilický popis Beskydského života prostého gorolského lidu, asi tak před 100 lety, od Valašského autora a pamětníka Josefa Strnadela, který tuto dobu zažil, takto ji ztvárnil a takto mu určitě utkvěla v srdci.
Pro mě jsou Beskydy rodným krajem, čekal jsem v knize více specifických útvarů pro tuto oblast, které tam v menším měřítku jsou, ale jako celek by se dal popis přenést i do jiných horských krajin. Někdy srdce z textu doopravdy pookřeje, když člověk chce.
Kniha je psaná jak pro mladší publikum, tak i pro to starší, jednoduchá četba k chladným večerům, pro mě literární historická dokumentace z rukou umělce ztvárňujícího život lidí a kraj mého srdce.
Hukvaldská štafeta
Jan Václav Sládek
Za tuto knihu ze srdce děkuji panu Sládkovi. Odkaz jenž se dotýká samotné duše v dědictví Leoše Janáčka. Moudrý pán Sládek, jakoby se stal patronem, ochráncem a šířitelem Janačkovského odkazu, jeho nádherné vzpomínky, jeho kulturní boj s komunismem o záchranu Hukvald s jeho tradicemi. Jsou to krásné a živé vzpomínky. Odkaz jenž patří nám, naším dětem a všem potomkům, odkaz na který můžeme být právem hrdí. Jak se píše v závěru: V díle bylo i poselství, jenž si uvědomujeme až dnes, kdy pod vlivem pozlátkového globalismu a podivného multikulturalismu zjišťujeme, jak ztrácíme duši, cit, smysl místa, představu cílů společenství v podobných vnějších tlacích, kterým se bránil i umělec ve své době.
