polopost komentáře u knih

Když si člověk uvědomí, že tohle dílko je napsaný naschvál jako totální Béčko, stane se z něj brilantní kousek.
Hlavně v závěru, to dostane neskutečnej rytmus a člověka to dokáže doslova vtáhnout do chaosu děje.
Hnus, krev, kravál, výbuchy, funění a krev. Démoni, komouši, krev, cáry masa s chlupama, hovna a krev.... zapomněl jsem na něco? možná ještě krev!

1 07.03.2025

Je to jedna z knih o který vlastně nevím co si myslet,
Napsáno je to tak, že to dokáže vtáhnout do oblasti X a navázat na vnímání světa hlavní postavou. Na tom to stojí i padá, protože celá oblast působí na hrdinku asi jako kilo třicet lysohlávek... a stejně tak i na čtenáře. jenže díky tomu se věci nevysvětlují, jsou otevřené a tak nějak se dějí. Což nemusí být proti ničemu, kdybych z toho občas neměl pocit, že to je jen nedomyšlené a autor se za to trošku schovává.... třeba ale ne. To právě já nevím

3 07.03.2025

Jako svoji první knihu na databazeknih.cz musím hodnotit tuto.
Byla to má oblíbená kniha od mých 14 let, pak jsem ji dlouho nedržel v ruce a opět se k ní vrátil teď, v dospělosti.
Někdo tvrdí, že tato kniha není pro každého, ale podle mě je jen potřeba ji pochopit. A tím nemyslím ani tak obsah jako koncept.
Vančurovo básnické vyprávění má evokovat snad nějakého potulného vypravěče, či trubadúra.
Může se zdát, že příběh je vlastně jednoduchý a ono to i tak vlastně je. Nepředstavuji si totiž, že by středověký vypravěč držel v hlavě sto příběhů a každý byl na sto hodin monologu.
Pokud celou knihu vnímáme jako takový přednes, pak dává smysl i použití onoho básnického jazyka plného kudrlinek.
Tato kniha mě vlastně naučila mít rád literaturu a nekoukat na knížky jen jako na obyčejný nosič příběhu.
Proto i chápu, proč zrovna Markéta Lazarová posloužila jako předloha filmu a proč ji pan Vláčil natočil tak jak ji natočil.
"Bláznivin se rozsévá nazdařbůh... Proč jim však naslouchat?"

11 01.10.2019