polynka1234 komentáře u knih
Patřím mezi ty, kterým se kniha líbí. Četla jsem už dost knih na téma osobního růstu a Volba mě hodila zpátky k jádru všeho dobrého, co člověk v sobě má a na čem by měl stavět- láska, pochopení, odpuštění a dívat se na vše skrze srdce. Jedině tak dokáže člověk udělat správná rozhodnutí. Hodně motivačních knih je na téma- udělej to tak a tak (=působí to na mě tlak), ale to mi k ničemu moc není, když jsem tu pravdu nenašla v sobě--není to MÁ nejlepší pravda jakou v sobě mám. V knize jsem si vzpomněla na několik dobrých knih (např Malá duše a slunce :)) , které se zabývají tématem "dobra" a hezky mi je volba spojila dohromady. Děkuji. Dávám 4*- trošku mi vadila primocarost a některé zbytečné vsuvky.
Velmi přínosná kniha,ale také náročná. Četla jsem ji 2 měsíce (včetně výpisku), abych tolik poznatků vstrebala. Vše z precteneho sedí a vždy si ze situaci v praxi spojuji Markovi moudra v knize. Doporučuji, ale kdybych ji měla číst znovu, prolizila bych ji oddechovkou, po které jsem sáhla hned po docteni. Je to opravdu silná kniha
Skvělá kniha, která mi opravdu mění život. Denně používám větu od Toshi se svým přáním a opravdu se plní. Jen to chce vnímavost a věřit. Dá se použít naprosto ve všem.
Při čtení knihy jsem porovnávala s jist, meditovat a milovat. Tahle kniha je slabší a přijde mi, že se tam kammin jen tak flaka. Obsah slibuje wau efekt, ale při docteni každé té kapitoly jsem byla zklamaná- slibovaný obsah kapitoly byl jen okrajovy, zejména v kapitole - jak už nikdy nemuset chodit do posilovny- celou kapitolu ani zmínka, žádné směřování, plánování, nic, až poslední věty "výročí bylo začátkem listopadu, ale tyhle procházky městem za pomníky připomínajícími povodeň byly takovým mým malým uctením památky poslední přírodní katastrofy ve městě. A navíc to byl způsob, jak jsem se postarala o to, abych už nikdy nemusela do posilovny. " Víceméně kniha je to milá, i obohatí, jen jsem si od obsahu slibovala víc a myslím si, že kdyby se v tom autorka víc starala, mohla být kniha daleko prinosnejsi
Do půlky mě kniha moc nebavila. Pak jsem ale měla problém přestat číst. Celkově knihu hodnotím jako milou oddechovku. Nejvíc jsem si užívala Toma sympataka a Aidena.
Pro mě je kniha opravdovým klenotem v uvědomění si lidských hodnot. Je to taková sonda do hlubin lidské duše. Na Youngovi jsou kouzelné ty jeho složité úvahy, kdy se čtenář musi na chvíli zastavit a o této úvaze přemýšlet, aby příběh a změny v chování postav lépe pochopil. Jo, ví jak se čtenáři dostat pod kůži. Jen jsem trošku zmatená- četla jsem Chatrč a Evu a před sebou mám už jen "lzi o bohu, kterym věříme"- v Křižovatkách se zmiňuje o spisovatelich zabývajících se stejnou tématikou- tak z toho mám pocit, že odkazuje na ně a dal už beletrie psát nebude, ale je to jen hádání.