Popelnice111 komentáře u knih
Poutavě a zajímavě napsáno, jako by pan Černík u všech těch dobrodružství sám byl. A nám je podává stejně přesvědčivě, téměř jsem ve tváři cítila ten ostrý vítr na vrcholcích osmitisícovek, spalující žízeň, chlad, vyčerpání, ale také vůli jít, dýchat, žít. Krásně sepsáno, četlo se mi to samo.
Tedy až na poslední část, kterou psali přátelé pana Černíka, to mělo spíše již informativní charakter, nevzali si již dost času na přiblížení atmosféry jednotlivých příběhů. Ale část od pana Černíka jednoznačně super.
Dávám 4 hvězdy, ale je to jen za druhou polovinu knihy. První je těžko čitelná, nezajímavá, některé věty jsem ani po několikerém přečtení nepochopila. Možná když někdo zná souvislosti, osoby, místa, a Kurtův pohled mu jen ukáže pohled z jiného úhlu. Takové znalosti já neměla, takže jsem se v textu ztrácela a vůbec mne nebavil.
Za to druhá polovina knihy, část již jen o expedici na K2, to je jiná. Ucelený příběh, poutavě, akčně, ale zároveň citlivě odvyprávěný. Svým osobitým stylem mne Kurt jemně, ale beznadějně vtáhl do putování po svazích jedné z nejvyšších hor, do jedné z největších tragédií horolezectví.
Nebyla to moje první kniha na takové téma, ale byla první, která mi konečně ozřejmila proč někteří podstupují takové riziko a na ty hory šplhají. Kurt miluje život, miluje hory, miluje svou parnerku, miluje přírodu. Je výborný pozorovatel, a to jak přírody, tak i lidí. S vnímavostí sobě vlastní popisuje svým osobitým stylem události svého putování po K2.
Vtáhl mne do děje, měla jsem pocit že kladu svoje nohy do jeho stop, že pára mého dechu se sráží na jeho límci. Tak blízko těm událostem jsem se při čtení cítila. Kniha je perfektní pro všechny milovníky horských dobrodružství, ale zároveň i pro ty, kteří, stejně jako já před jejím přečtením, jen nevěřícně kroutí hlavou proč vůbec na ty hory lézt a rizkovat při tom život. Kniha vás chytí, osloví, promění.