PSi komentáře u knih

(SPOILER) Začal bych pozitivy:
Autor využívá svých zajisté bohatých zkušeností z nemocničního prostředí a i celkem zajímavá zápletka a celková pointa je vystavěna na těchto znalostech. Věřím, že čtenář více znalý oboru se při čtení tetelí blahem, jak odborně jsou popisovány medicínské problémy, se kterými se hrdinové setkávají. Pro laika je to někdy až moc, i když to dodává věrohodnosti příběhu. (za tohle tak 1-2 hvězdy).
Kniha má také docela dobré a plynoucí tempo, o to víc pak působí níže popsané věci jako náraz do zdi.

Se zbylými hledisky příběhu už je to totiž dost horší.

Největší zlo je asi samotná hlavní postava Lynn Peircové, od které bych jako od téměř hotové absolventky medicínského oboru očekával trochu inteligentní jednání. Zpočátku by se to dalo omluvit jejím emocionálním stavem, ale blbost jejího jednání ve vrcholných scénách příběhu téměř fyzicky bolí.
V některých momentech se ji snaží usměrňovat její kolega/kamarád Michael, který ovšem také v rozhodujících momentech naprosto vypíná mozek a jedná jak idiot, což je navíc v těžkém rozporu z jeho předchozím, relativně logickým přístupem. Je to až tak absurdní, že jsem ke konci pomalu začínal fandit padouchům, aby už je konečně dostali a učinili tak přítrž marnosti a blbosti jejich jednání.
(názorný příklad/ SPOILER ALERT: Fakt nevím, co se autorovi honilo hlavou, když psal vrcholnou scénu – záchrana stylem, že zabrání padouchům zabít kolegu při fingované operaci tím, že kontaminuje operační sál a upatlá padoucha chirurga. To je jak blbý vtip.) KONEC SPOILERU

Tomu celému pak autor nasadí korunu epilogem, kdy vlastně naplno přiznává „blbost a naivitu“ svých postav. („blbost a naivita“ píšu v uvozovkách, protože to zdaleka nevystihuje hloubku a velikost jejich tuposti a idiocie).
Navíc pojetí závěru, kdy drama vrcholí, pak střih a krátký konec v epilogu s rádoby překvapivým a otevřeným koncem.

Ostatní díla tohoto autora jsem, bohužel (nebo možná bohudík) neměl možnost číst, ale vzhledem k tomu, že se rozhodně nejedná o prvotinu nevypsaného autora, je jediná možná klasifikace: ODPAD a ztráta času.

Knížku bych doporučil maximálně duševním masochistům, kteří si libují v tom, že se hlavní hrdina chová jako totální retard.
Ostatním bych doporučil díla jiných autorů, kteří u tvorby charakteru postav a jejich jednání jsou schopni tvorby komplexnějších charakterů.
Možná jsem při tom to hodnocení ovlivněn právě čtením takovýchto děl, která nastavila laťku poněkud výše.
Když vidím ty ostatní hodnocení, tak si také kladu otázku, jestli hodnotíme tu samou knížku.