readerxoxo komentáře u knih

Dalo by se říct, že jsem tuto knížku nedočetla, protože jsem posledních sto padesát stránek jen prolétla očima, nevím moc, co se tam dělo, a upřímně je mi to úplně jedno.

Šepotání je čtyřista stránek těch největších klišé, které kdy byly vytvořeny. Hned na začátku jsme se setkali s otravnou a neschopnou hlavní hrdinkou a Zachem, který je očividně ztělesněním boha, protože se z něj Alyssa pomalu počůrala na každý stránce. Příběh pokračuje dál a tito dva se dostanou do podzemní říše, kde se k nim připlete Morfeus (kterého jsem jako jediného měla trochu ráda). Nyní se ocitáme uprostřed milostného trojúhelníku. Upřímně nechápu, jak Alyssa dokázala přežít celých čtyřista stránek( +předpokládám, že ji nikdo nezabije ani v následujících dvou knížkách). Po celou dobu čtení jsem měla chuť s knížkou praštit o zeď a několikrát jsem musela čtení přerušit, protože jsem vážně nemohla pokračovat.

Myslím, že auotorka nebyla ani dostatečně připravená na to, aby vůbec mohla knížku vydat. To, co jsem přečetla, na mě působilo, že se usilovně snažila psát lyricky a citově, jenže v konečném výsledku to byl jeden velký fail. V tomto ohledu bych celý text ještě několikrát přepsala, než bych jej vypustila mezi lidi.

Co říct na závěr? Knížku bych doporučila tak dvanácti- až třináctiletým teenagerkám, které snad budou ke všem výše zmíněným poznámkám slepé. pokud by se tu některá objevila a dostala chuť si Šepotání přečíst, nechť se odebere do mého bazaru knih. :)