Refadora komentáře u knih
Chvílemi se mi trochu pletly postavy, ale to je tak to jediné, co bych knížce vytkla ;-). Autorka mne do příběhu stoprocentně vtáhla, prostředí i postavy byly velmi barvitě a věrohodně popsány. Téma bylo originální a rozuzlení uvěřitelné- i když nešlo o vyšetřování v pravém slova smyslu a zarytí fanoušci detektivek by mohli být trochu zklamáni.
Knížku jsem četla hned po předchozích knihách série o Lacey, proto se neubráním určitému srovnání. Knížka mi přijde měně napínavá než Volavka a nemá takovou hloubku jako Už mě vidíš. Přesto z ní mám po přečtení asi nejlepší pocit. Příběh nebyl příliš zamotaný, dokázala jsem se do něj velmi dobře vžít a situace si představit a nic mi v něm (na rozdíl od předchozích dílů) nepřišlo zbytečné. Knížka se četla tak nějak sama a ještě více jsem si v ní oblíbila některé postavy, které nás provází příběhem od prvního dílu. Jdu shánět Temné říční proudy.
Úžasná kniha! Neřekla bych, že to je úplně thriller. Kdo už má v tomto žánru něco načteno, ten velmi brzy odhalí zápletku a rozuzlení pro něj nebude žádným překvapením.. Síla knihy ale spočívá v něčem jiném než v napětí nebo šokujícím závěru. Autorka výtečně popsala život jedné dívky a ženy od mládí až do středního věku, příběh je z velké části psaný jako fiktivní autobiografie z pohledu hlavní postavy a v každé fázi knihy jde cítit její vývoj a to, jak ji události v jejím životě ovlivnily. Tento příběh je doplněn "současností" z pohledu hlavní i vedlejších postav, která především objasňuje zápletku- pro mne tyto pasáže ale byly spíš doplňkové a užívala jsem si hlavně vyprávění Jane. Nemůžu napsat o moc víc, abych toho moc neprozradila- ale kniha je opravdu velmi psychologická a v žádném ohledu neklouže po povrchu. Moc doporučuji všem čtenářům psychologických thrillerů i dramat z běžného života. Kniha opravdu vybízí k zamyšlení a i když jednání hlavní postavy v některých fázích života může působit nepochopitelně, v celkovém kontextu dává dokonalý smysl.
Úplně jiná než ostatní knížky Freemana, ale o nic horší! Začátek byl pomalejší, hlavní hrdinka pátrala na vlastní pěst a celkem velkou část času trávila sama.. děj mi tedy tolik neutíkal. Ale za polovinou knížky se to zlomilo, dostavilo se větší napětí a na konci vše dávalo smysl. Oproti ostatním česky vydaným knížkám Freemana se mi víc líbil překlad/korektura, kniha se četla plynuleji.
Brian Freeman je od přečtení Nočního ptáka mým nejoblíbenějším autorem a proto jsem byla moc ráda, když se ke mně dostala i tato jeho první česky vydaná knížka. Oproti zmiňované sérii mne ale tato kniha bavila o trochu méně. Při čtení mě rušily skoky v čase mezi jednotlivými částmi knih a také mne mrzelo, že je na přebalu knihy uveden spoiler, který kazí čtení jedné z části knihy. Přesto tuto knížku považuji za povedenou a rozuzlení mne překvapilo. Určitě si nenechám ujít další autorovy knihy.
Zvláštní knížka, určitě ne thriller jak je psáno na obálce, ale jde o knihu, která čtenáře drží v určitém napětí a vtáhne jej do atmosféry tolik, že se mu od čtení nechce odcházet. Líbilo se mi především střídání vypravěčů a to, jak odlišně vypadají stejné situace nebo místa pohledem různých lidí. Zároveň oceňuji především části vyprávěné Livií, autorce se hezky povedlo vcítit se do postavy malé holčičky. Děj knížky mi přijde hodně originální a myslím, že si knížku budu dlouho pamatovat. Jedinou výtku mám k závěru, který mi nepřijde moc pravděpodobný a hraje v něm dle mého názoru velkou roli náhoda.
Složitá kniha, děj je hodně propletený, střídá úhel pohledu více postav a zároveň u většiny postav jde s vyprávěním hodně do hloubky a přináší výčty emocí i popisy okolí. Z děje jsem měla většinou negativní pocity- knížka je opravdu temná a postavy zažívají hodně nepříjemné situace. Autorka knihu doplňuje také o biblické odkazy a hodně situací je symbolických (to však vyjde najevo až postupem času). Knížku bych doporučila, ale spíš jako psychologický román než thriller- na thriller mě kniha málo vtáhla a nebyla tak napínavá, abych ji četla ve dne v noci. Po pravdě jde o knížku, která mi zabrala v poslední době nejvíce času- prokousávala jsem se jí asi tři týdny. Oceňuji ale způsob, jakým dokázala autorka děje propojit a symboliku, kterou kniha přináší.
Těžko hodnotit..chvílemi jsem si říkala, že to je jedna z nejlepších a nejpropracovanějších knížek, které jsem v poslední době četla, ale na druhou stranu v knížce byly i slabší momenty (především některé novinové výstřižky). A také se mi těžko hodnotí knížka, která v podstatě nemá rozuzlení- objasněná byla jen menší část zápletky, proto nemůžu posoudit, do jaké míry má děj hlavu a patu. Styl psaní autorky se mi ale opravdu líbí a líbí se mi, že jde do hloubky v myšlenkách hlavní hrdinky a její někdy neočekávané chování vždy patřičně okomentuje. Líbil se mi i popis vztahů hlavní hrdinky- i když předpokládám, že v tomto případě si přijdou na své spíš čtenářky ženského pohlaví.
Sharon J. Bolton je asi moje nejoblíbenější autorka a přesto u většiny jejích knih s hodnocením vždy chvíli počkám, než jsem si jistá svým názorem. Volavku jsem četla chvíli po prvním dílu série a hned po ní jsem se pustila do dalšího. Jde dle mého názoru o nejnapínavější část příběhu- chvílemi jsem se opravdu hodně bála a knihu jsem dočetla asi ve 3 ráno po dni, kdy jsem ji začala číst. Líbilo se mi líčení událostí z pohledu Lacey v první osobě i střídání vyprávění s tím z pohledu Evi. Za zajímavé považuji, jak autorka zkracovala úseky vyprávěné jednotlivými osobami- z počátku patřila každé hrdince jedna kapitola a s tím, jak se děj zrychloval, se zrychlovalo i střídání úhlů pohledu. Oproti prvnímu a třetímu dílu série bych vytkla pouze jednu věc- rozuzlení působí poněkud náhodně a nemá velkou přidanou hodnotu (snad kromě vyznání na věži), pachatelé nejsou příliš zajímaví a jejich pohnutky a výběr obětí nepůsobí moc důvěryhodně.
Nemám slov..v poslední době jsem přečetla spoustu skvělých knih, ale tato je bezkonkurenčně nejlepší! Několikrát jsem nevěřila vlastním očím, co se právě děje, ale vše do sebe nakonec dokonale zapadlo a i při listování zpět nenacházím žádné nesrovnalosti. Zmítala jsem se mezi nutkáním knihu rychle dočíst a zjistit, jak to dopadlo, a mezi touhou vychutnávat si ji co nejdéle. Podobné pocity jsem měla asi naposledy u posledního dílu Harryho Pottera a to už je hodně dávno!
Hezké..trochu neuvěřitelně zamotané, ale zase jsem se od knížky nemohla odtrhnout a dočetla ji až ve 2 v noci. Víc se mi asi líbily některé jiné knížky ze série, trochu mi tu chyběl hlubší kontakt s Kim "pod maskou" profesionálky, ale zápletka byla opravdu čtivá a knížku nemůžu než doporučit.
Danu Stabenow mám moc ráda pro její popisy mně neznámé krajiny a činností na Aljašce. Tato kniha pro mně ale byla mírným zklamáním. Příběh byl velmi rozvleklý (prvních cca 50 stránek se jen sbíraly houby), neprobíhalo v něm žádné napínavé vyšetřování a rozuzlení přišlo z ničeho nic bez jakéhokoli napětí. Přišlo mi to spíš jako další vhled do duše hlavní hrdinky, ale vzhledem k tomu, jak málo je otevřená, postrádalo to pro mě v tomto ohledu hloubku. Těším se ale na další knížky autorky!
Od autorky jsem už dřív četla Seznam hostů a obě knihy mají hodně společného. I u Štvanice mně velmi zaujala psychologie postav a to, jak různé pohledy mohou mít různí lidé na určité události. Příběh této knihy na mně působil realističtějším dojmem a byl více napínavý. Obě knihy výborně popisovaly prostředí, ve kterém se děj odehrával. Doporučuji milovníkům psychologických románů, nedoporučuji čtenářům, co v příběhu hledají hlavně akci.
Knížku jsem si vybrala kvůli místu, na kterém se odehrává, mám ráda lodě a taky severské země.. Vůbec jsem v tu chvíli nevěděla, jaká bude její hlavní zápletka a kdybych to věděla, asi bych si ji nevybrala.. Čtení ale v žádném případě nelituju! Autor píše opravdu poutavě, postavy jsou velmi hezky vykreslené a nemohla jsem přestat číst (i když uznávám, že v určitém pohledu jsem i ráda, že jsem knížku už dočetla a můžu začít číst něco optimističtějšího). Nebýt nereálného tématu dávám bez váhání plný počet, takto jednu hvězdu ubírám, ale přesto myslím, že mi knížka hodně dlouho zůstane v paměti!
Hodně čtivá a napínavá knížka, čte se jedním dechem a skoro nejde přestat.. Líbilo se mi, že autorka na začátku představila všechny postavy a snad všechny se na chvíli ocitly v roli vypravěče- mohla jsem se do nich trochu vcítit a zjistit, jak uvažují. Od začátku jsem také tipovala oběti a pachatele- oběti jsem částečně uhodla, ale kdo za útoky stojí jsem neodhalila. A ještě musím říct, že jsem si chvílemi připadala jako ve hře Městečko Palermo ;-)
Nejvíc můj dojem z knihy vystihují tři písmena.. wtf? Tušila jsem, že příběh bude hodně zamotaný a rozuzlení překvapivé, ale všechno má své meze a hranice uvěřitelnosti..Nemůžu ale popřít, že se knížka velmi dobře četla- jako oddechovka na dovolenou je to fajn.
Není to úplně detektivka, ale je to další krásně napsaná napínavá knížka o životě v určité sociální skupině, s perfektně vykreslenými charaktery. Charlie a Franceska mi už teď chybí! Těším se na další knížky autorky! Jen poznámka pro ty, kteří nečetli první autorčinu knížku- tato na ni v mnoha ohledech navazuje a část zápletky z první knihy je tu vysvětlena.
Kniha se skvěle četla, hlavní postavu jsem si i přes její alkoholové excesy oblíbila a líbily se mi i vedlejší linie příběhu. Trošku mi připomínala knihy Angely Marsons a její hrdinku Kim. Jednu hvězdičku ubírám za dle mého příliš zdlouhavý konec bez postupného budování napětí a šokujících zvratů- nápad, kdo asi bude pachatel, přišel z ničeho nic a vedl k okamžitému a ne moc překvapivému řešení.
100%. Čtivé, napínavé, perfektní vykreslení postav a prostředí jsem viděla jako bych ho měla přímo před očima.