Rev.Jana komentáře u knih

Jsou knihy, které nutí k zamyšlení. Knihy, které v nás zanechávají stopu. A pak jsou knihy, těch je velmi málo, které jistým - byť nepatrným - způsobem dokážou ovlivnit nebo změnit náš život, či jeho vnímání.
Knihu Největší z pierotů jsem četla asi v 15 letech a naprosto mě uchvátila. Dodnes si pamatuji svoje první pocity z ní. Pochopila jsem, že naoko nejveselejší lidé bývají často nejsmtnější, ti s nejvíce přáteli nejosmělejší a za namalovaným úsměvem se mnohdy skrývají ty největší slzy a zoufalství.
Moje srdcovka. Navždy.

11 28.07.2017

Ten příběh sám o sobě není nijak strhující. Prostředí, režim, ta beznaděj a zoufalá prázdnota, která Winstona provází a kterou je nucen držet pod pokličkou - ano. Většinu postav budete nenávidět, budete mít husí kůži, budete se vztekat nad nespravedlivostí a nesmyslností jeho světa. Napadne vás, jak daleko je to vlastně od reality - a závěr? Happy end se nekoná, ale to že to špatně dopadne jste tušili už od prvních stránek...

11 21.07.2017

Pro mě, spolu s Větrnou hůrkou, jedna z nejsilnějších love story co kdy byly napsány. Jak já jsem odjakživa Janu obdivovala! Tu sílu charakteru, morálku a zároveň dobré srdce. Jednala podle svého svědomí, přestože ji to stálo lásku. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Charlotte Brontë používá překrásný jazyk, líbí se mi její popisy myšlenkových pochodů i dialogy. Vtipné i chytré - záludné a plné lásky - prostě čtení za odměnu.

10 21.07.2017

Jedna z mých nejmilejších oddechovek. Lékařské prostředí, ačkoliv jde naposto mimo mě, má něco do sebe a je samo o sobě hodno té poslední hvězdy, kterou bych jinak strhla za podivné poslední dvě nebo tři kapitoly.

4 21.07.2017