rubit
komentáře u knih

Prostě standartní povídka, nic víc, nic míň. To, co jsem od knížky čekala, to jsem dostala. Vzhledem k rozsahu knihy nikdo nemůže očekávat další trhák, jak u knih s HH. Kniha se slibně rozjíždí, v půlce jí však, dle mého, dochází dech, už je to takový průměr. Ale zklamaná jsem nebyla.


Jako experiment zajímavé, ale více takových knížek bych číst nechtěla. Pokud jsem knihu necetla na jeden zátah, často jsem se v ději ztrácela a nedokázala si někdy vybavit souvislost právě cteneho děje s jiz popsaným, musela jsem listovat zpět. Také mě to moc nebavilo a konec jsem odhadla již v půlce knihy. Obdivuji autora, že dokázal napsat knihu tímto způsobem, ale mezi nejlepší knížky od tohoto spisovatele se rozhodne nezařadila, zůstanou věrná klasickým příběhům a zejména Lincolnu Rhymeovi.


Moje první kniha od Mo Hayder. Děj byl dobrý, posledních cca 100 stran strhujících, i když jsem v poslední třetině knihy tušila, kdo...bavilo mě to...ALE...nějak mě nesedl autorčin styl psaní, ani děj v přítomném čase, několikrát jsem se při čtení přistihla, že myslím na něco jiného, než na samotnou knihu...proto jen 3 hvězdičky, ale přečtu další knihy.


Nápad dobrý, opět greenovsky čtivý a humorný styl psaní, ale nějak zde chybí výraznější přiběh.


Mě se tento díl velmi líbil, nevadil mě ani ten konec, naopak spíš překvapil. Obdivuji autorku, že dokáže pro každou knihu vymyslet nové téma, nové prostředí, novou zápletku a i když se přece jen dodržuje podobná koncepce děje, přesto je každá kniha jiná.


Velmi slušná a čtivá knížka. Nějaké mouchy by se našly, ale myslím, že Felix Francis navázal na svého otce se ctí a určitě si přečtu i další knížky.


Toto byla moje první kniha od J. Moyes. Romantickou literaturu ani červenou knihovnu nečtu, ale u této knihy mě zaujala obálka a také pozitivní recenze, tak jsem si ji vypůjčila v knihovně. V polovině knížky jsem si říkala, že je to sice pěkně a čtivě psané, ale hodně předvídatelné a samé klišé, že takových knih je spoustu. Ve dvou třetinách přišel zlom a autorka mě naprosto dostala a díky tomu si určitě přečtu i její další knížky (zejména na Než jsem tě poznala - se už teď těším). Sice je to červená knihovna jak vyšitá, ale Moyes ji dokázala vyzvednout do nadprůměru.


Kniha se mi líbila, dokonce více, než novější Přízrak. A k tomuto dílu musím podotknout, že jsem na konci knihy byla v úžasu, protože jsem vůbec nedokázala odhadnou vraha u případu Anny Betsenové a a dost mě to překvapilo :-)


Rychle přečteno, rychle bude zapomenuto. Pro mě spíš horší průměr. Kniha je napsaná takovým jednoduchým stylem, vše jde moc rychle, čtenář se za tu chvíli nestačí ani sžít s postavami. Kdo je Hrdlořezem jsem odhadla už v půlce knížky (i když motiv jsem nevěděla), protože moc možností opravdu není, vše je hodně předvídatelné. V knihovně jsem po knize šáhla kvůli tomu, že se jedná o severskou krimi, zaujala mě obálka i souhrn děje (autora jsem doposud neznala), ale k mému oblíbenému Nesboovi nebo Larssonovi se to ani nepřebližuje. Slabé...


Kniha mě přišla dějem jako průměr. I když byla plná napětí, nemohla jsem se pořádně začíst a v poslední třetině přeskakovala stránky. Byla to první knížka od této autorky, co jsem četla, tak doufám, že kniha Chyť mě, kterou mám rezervovanou v knihovně, mě nadchne víc.


Pro mě tentokráte trochu vzdálenější téma (drogy, narkomanie), také si myslím, že jiné knížky jsou lepší (zejména Levhart, Sněhulák), ale i tak opět napínavé a kvalitní čtení. Doporučuji. Ale co ten konec?? Díky tomu se už nemůžu dočkat Policie :-)
