sagasir komentáře u knih

Zase něco od sousedů

Na této knize jsou velmi dobře sepsané drsné scény a celé dílo působí, tak nějak akčně. Kvituji i začlenění strohých čísel, o co vše Polsko během druhé světové války přišlo. Líbí se mně i ono silné vyřazování vlastenectví z celého díla. Poláci můžou být právem na tohoto autora a jeho dílo hrdí.
Na můj vkus se ale v knize objevuje až moc historického líčení. Celé dílo pak dále působí místy dost zamotaně a zdlouhavě. Naopak docela poutavé jsou pak popisy prostředí. Rozsahově je pak kniha trochu většího kalibru, ale není to nic hrozného (480 stran). Dále u ní oceňuji samotný námět a je vidět, že si na příběhu dal autor záležet a vyhledal si k němu mnoho potřebných informací. Z postav naší hlavní čtveřice se mně zalíbila jen ta ženská část. Jak zlodějka propuštěná z vězení, tak i historička umění jsou propracovaně a zajímavě sepsané. Naopak tajný agent ve výslužbě a cynický obchodník s uměním mě chvílemi i nudili či vyloženě otravovali a štvali. Co se závěru příběhu týče, tak ten se mně líbil. Kniha jako taková je dobrá, ale od tohoto autora mám přesto radši jeho sérii s prokurátorem Szackým. Toto dílo hodnotím 70%

02.11.2016

Líbí a nelíbí

Co se líbí tobě nemusí se líbit mně. Asi takhle bych to nyní shrnul. Kniha je srovnávaná se seriálem Homeland u nás vysílaným pod názvem Ve jménu vlasti. Což o to podobnost tu určitě je ať už příběhově, tak v tom, že oboje je nejspíš úspěšné, ale ani jedno se mně nelíbilo. Samozřejmě jsem knihu jinak dočetl, abych vás tu nekrmil nějakou lží. Dále nechápu, jak si někdo mohl dovolit na americkou obálku tohoto knižního titulu napsat, že dílo je podobné ba stejně kvalitní jako trilogie Milénium od Larssona. V žádném případě. To pak mohu třeba říct, že stejně chutná tuňák a chobotnice.

V tomto díle jsem jednoduše nenašel zalíbení. Samotný příběh mně přišel moc složitý, spletitý ač jsem si na časté cestování zvykl u Mankella ( co zvykl, já se do něj zamiloval), tak tady mně to z nějakého důvodu vadilo. Autor by se jinak mohl více věnovat prostředí a ubrat pár zbytečných odboček, které čtenáře zbytečně odváděli od děje. K postavám pak napíšu, že většina mně jich přišla nesympatických a to i těch kladných. Vadilo mně také, že některé byly docela dopodrobna představeny (někdy až moc) a jiné naopak. Rozsahově se jinak opět jedná o klasiku. Prapodivný leč nečekaný konec si pak zaslouží plus. Sečteno podtrženo, jak jsem psal na začátku. Co se líbí tobě, tak se nemusí líbit mně. Někomu se toto dílo určitě zalíbí a někomu jako mně ne. Dnes bude málo procent, konkrétně 55%.

02.11.2016

Návrat k lepšímu

Nutno dodat, že alespoň dle mého skromného názoru je toto dílo návrat k lepšímu. Obecně kdybych tuto sérii měl hodnotit jako ve škole, tak by to vypadalo nějak takto: Díl první- chvalitebný, díl druhý- výborný, díl třetí- dostatečný, díl čtvrtý- dobrý.

Rozsahově jednoznačně opět klasika. Jak jinak u 420 stran. Ze samotné zápletky se určitě dalo vytěžit víc a pracovat s ní celkově lépe, ale tak budiž. Hlavním mínusem jsou zde postavy. Postava komisařky Pauliny je už tak akorát na facku a čtenář si akorát říká, jak dlouho ještě bude tak citelně poznamená tím, co se jí stalo v díle druhém. Jak to tak vypadá, tak pěkně dlouho a nedivil bych se, kdyby se to s ní táhlo i v dalším díle série. Tedy jestli nějaký ještě bude. To je zatím ve hvězdách. Chvíli na facku je i postava Benedikty. Už jenom to jméno je otřesné, ale tak každému je holt po chuti něco jiného. Celkově je tato postava vypsaná jako jakási zlomyslná krasavice, která ví, co chce a jde si tvrdě za tím. Tohle samo o sobě nevadí. Vadí však ono nevyznání se v jejich citech. Na jednu stranu dělá jak dotyčného strašně miluje a na konci se dozvíme, že to vlastně bylo úplně jinak a její bezcitové prožití smrti rodičů, tak to je také zajímavé. Hlavně je ale děsně nespravedlivé, že jí vlastně nakonec vše projde, ale to už hodně prozrazuju. Mohu však prozradit, že ostatní postavy jsou takové vesměs průměrné a průměrné je i napětí v knize. Celkově lepší než díl předešlý z této série, ale zároveň druhý nejhorší. Hodnotím 72%

02.11.2016

Zlatan nad zlato

Zlatan nad zlato. Tak tohle si o sobě asi myslí právě onen bravurní fotbalista Ibrahimovič. Jasně je to vcelku hodně sebestředné. Na druhou stranu co od člověka s takovou náturou (a že to tedy nátura je) očekávat.

Přiznám se, že ve mně vzplála mírná skepse, když mně byla tato kniha doporučena. Sice teď napíšu trochu protimluv, ale co už. Jsem totiž muž, ale o fotbal se nijak zvlášť nezajímám a tak jsem si říkal, že autobiografie fotbalisty pro mě asi nebude to pravé ořechové. Nicméně po přečtení této knihy (a že se ta kniha četla víceméně sama) musím změnit názor. Nedá mně to a toto dílo musím ohodnotit jako Zlatana samotného. Je to prostě celé šikovné, skvělé, kvalitní a hlavně nesmírně zábavné a zajímavé. Je opravdovou chybou si říct, že Zlatan je jen nafoukaná, machrovaná hvězdička a hotovo. Ne, že by to nebyla pravda, ale on je mnohem víc a hlavně si to může dovolit. Jen se podívejte, jak ovládá fotbalové umění a dáte mně určitě za pravdu. Nemluvě o tom, že rozhodně není sobec a nemyslí jen na sebe, ale pravidelně přispívá na charitu. Na této autobiografii kvituji i to, že je to celé takové svěží a navíc se z ní člověk dozví mnoho zajímavých informací. Osobně mně trošku zamrzelo, že v knize jsou jen černobílé fotografie, ale tak to je jen maličký detail. Velkým plusem pak je to, že dílo jako takové není jen o fotbalu, ale celkově o životě o životě přistěhovalce. Na ještě vyšší úroveň pak dílo povyšuje fotbalistův humor. Namátkově třeba: kopl jsem spoluhráče do zadku, prostě jsem se nudil. Zlatan je ten typ, který by v partě dělal baviče a každý by s ním vycházel, ale každý by mu asi někdy chtěl dát přes držku. Já bych momentálně chtěl více takových autobiografií. Skvělé, skvělé prostě skvělé. Hodnotím 90%.

02.11.2016

Dámy, tak nějak zaostáváte!

Už co se do poměru počtu autorů a autorek krimi literatury týče, tak ženy zaostávají. Bohužel u mě zaostávají i co se kvality děl týče. Samozřejmě existují čestné výjimky jako Fossumová, Nahapétianová a Zanová. Tři autorky proti nespočtu mých oblíbených autorů, tak to dámy prostě trošku prohrávají. Nic se na tom bohužel nezměnilo ani po přečtení díla Pod Vodou. To se bohužel dostalo na můj seznam s nadpisem: Nelíbí se mně.

V knize mně chybělo nějaké větší napětí a kniha mně dokonce někdy i nudila až uspávala. Párkrát jsem se přistihl, že jsem v ní i objevil taková hluchá výplňová místa o ničem. Příběh samotný plynul dobře šnečím tempem. Nejvíc mně asi vadilo, že zpočátku byl příběh jak nějaký milostný román a ne krimi. Malou pochvalu si jinak zaslouží postavy, které se podle mě autorce povedly. Prazvláštní milostný vztah Joly a Thea mě nepřestával udivovat, až jsem si říkal, že jsou prostě divní. Dalším plusem je velice krátký rozsah knihy. 210 stran máte přečtených skoro hned. Možná se budu opakovat, ale opět musím pochválit knižní obálku. Obzvlášť tady se podle mě povedla a hrozně se mně líbí, zvláště pak ty barvy na ni použité. Jinak se mně ale bohužel kniha nelíbila a proto jí uděluji jen 45%.

02.11.2016

Nešťastný to výběr knihy

Mám rád historii, umění a knihy od nakladatelství Host, ale přesto se mně toto dílko zase až tak moc nelíbilo. Problém jsem měl hned ze začátku až po konec s hlavními postavami. Nějak jsem jim nedokázal přijít na chuť. Dalo by se říct, že prostě umělci, tak co jsem taky čekal, že? Přesto mně ta chvilková sympatie a za chvíli antipatie k hlavním hrdinům začala vadit. Ostatní postavy jsou pak buďto nezajímavé ba i chvílemi otravné. Vadil mi i častý ne zrovna posloupný děj. Chvíli trvá, než se při čtení opět zorientujete. Občas se mi i bohužel stalo, že jsem se při čtení tohoto díla nudil. Kniha je plná hlubokomyslných myšlenek, ale někdy je jich tu až přespříliš. Oceňuji vhled do tehdejšího uměleckého světa a vyvolání zájmu čtenáře o tuto dobu, umělce a jejich díla. Popis prostředí je pak autorem myslím zvládnut dobře. Rozsahově se Koncert bez básníka řadí spíše k těm kratším titulům (konkrétně má 240 stran). Hodnocení knihy u mě pak sráží i její samotný závěr. Chtělo by to nějakou překvapující pointu či lepší rozuzlení.

Toto dílo hodnotím 60 %. Byť se mi nečetla zrovna nejlépe, tak na ní oceňuji onen náhled do tehdejší umělecké společnosti, celkově zajímavé téma a probuzení zájmu se o tomto tématu dozvědět více, dobrý popis prostředí, pár dobrých hlubších myšlenek a samotný příběh má také pár lepších kapitol.

20.10.2016