sakypaky
komentáře u knih
Alžběta a drak
Dagmar Ruščáková
Kniha Alžběta a drak mi pomohla vykročit z mého obvyklého čtenářského písečku. Nejsem pravidelná čtenářka fantasy, moje zkušenost s tímto žánrem začíná a končí Pánem prstenů a Harrym Potterem. Ale stejně jako hlavní hrdinka Alžběta jsem zjistila, že cestování do Království plného draků, magie a dobrodružství mě dost baví. A ještě víc se mi líbí originální propojení fantasy s klasickým společenským románem.
Výchozí situace je známá z mnoha románů i filmů: žena po padesátce po vztahovém karambolu znovu hledá chuť do života. Ale tady se vyvine úplně nečekaným způsobem. Alžběta se neodstěhuje do Toskánska, nenajde si milence, ale osedlá si draka :). Bavilo mě sledovat, jak se hašteřivý svět českého maloměsta víc a víc propojuje s mýtickým Královstvím. Oblíbila jsem si dračici Brandy, zamilovala se do dračího jezdce Arkana (což je takový napůl Aragorn, napůl Sirius Black, prostě idol), vydávala se po stopách Alžbětiny minulosti ve scénách s její rodinou. Nejvíc mě ale těšilo sledovat Alžbětinu proměnu z unavené a zklamané paní předdůchodového věku v imponující osobnost plnou magické energie.
Myslím, že Alžběta a drak je velmi schůdnou cestičkou k žánru fantasy pro každého, kdo s ním (stejně jako já) nemá žádné nebo minimální zkušenosti. A pro životní restart je určitě víc inspirativní než marketingově vyhajpované bestsellery typu Jíst, meditovat, milovat.
