Samuel7 komentáře u knih
Nenechte se zmást jednoduchým jazykem, tato kniha v sobě skrývá opravdu velkou hloubku. Traumatizované děti, utlačovaná společnost, kterou zvrácený Kapitol nechává schválně hladovět, a každoročně se vyžívá ve zrůdných hrách, kde si privilegovaní občané Kapitolu snad vůbec neuvědomují, že jde o reálné děti. Jak Katniss v románu vypozorovala, když o hrách mluví, zmiňují jen to, jak se ONI cítili, co zrovna ONI dělali apod., nikdy se nevžijí do perspektivy dětí poslaných do arény na smrt. Kniha nabízí opravdu zajímavý pohled na způsob fungování a myšlení různých společenských vrstev a je velmi psychologicky komplexní a následky prožitých hrůz jsou vykresleny velmi realisticky. Vždy mi přišlo divné, že většina fiktivních hrdinů prožívá nepředstavitelné hrůzy, ale na konci se vše vrací do starých dobrých kolejí, přitom v reálném světě by je jistě tyto traumatické zážitky výrazně poznamenaly. Jedna z nejčtivějších knih, které jsem kdy četl, a přitom plná závažných sociopolitických a psychologických otázek.
Nenechte se zmást jednoduchým jazykem, tato kniha v sobě skrývá opravdu velkou hloubku. Traumatizované děti, utlačovaná společnost, kterou zvrácený Kapitol nechává schválně hladovět, a každoročně se vyžívá ve zrůdných hrách, kde se privilegovaní občané Kapitolu snad vůbec neuvědomují, že jde o reálné děti. Jak Katniss v románu vypozorovala, když o hrách mluví, zmiňují jen to, jak se ONI cítili, co zrovna ONI dělali apod., nikdy se nevžijí do perspektivy dětí poslaných do arény na smrt. Kniha nabízí opravdu zajímavý pohled na způsob fungování a myšlení různých společenských vrstev a je velmi psychologicky komplexní a následky prožitých hrůz jsou vykresleny velmi realisticky. Vždy mi přišlo divné, že většina fiktivních hrdinů prožívá nepředstavitelné hrůzy, ale na konci se vše vrací do starých dobrých kolejí, přitom v reálném světě by je jistě tyto traumatické zážitky výrazně poznamenaly. Jedna z nejčtivějších knih, které jsem kdy četl, a přitom plná závažných sociopolitických a psychologických otázek.
Tento díl mě bohužel až na pár momentů nezaujal. Za nejlepší část považuji vyhrocení vztahu Robin a Matthewa, ale detektivní linka mě nechávala chladným a až závěr přinesl alespoň trochu zadostiučení. Hedvábník byl pro mě mistrovské dílo, zato čtvrtý díl už mi zavání grafomanií. A ač jsem přečetl všechny knížky Rowlingové, pátý díl už rozhodně s napětím očekávat nebudu. Neuvěřitelné, že se taky za 700 stran vztah Robin a Cormorana téměř nikam nepohnul. Kdyby takhle dlouhý byl každý díl Harryho Pottera, nestěžoval bych si, nicméně kulisa našeho reálného světa pro mě není natolik zajímavá, aby udržela mou pozornost po tak dlouhou dobu bez jakéhokoliv napětí.
Krásná, čistokrevná fantasy, která čerpá hodně z keltské tradice (bohové se prochází po zemi, stromy jsou živé...). Ač autor uspořádával Tolkienovo dílo, rozhodně se nejedná o další kopii Pána prstenů. Objevují se tu sice klasické prvky jako Temný pán, ale příběh má již veskrze moderní kompozici, v níž se prolínají příběhové linie jednotlivých hlavních postav. Zaznamenal jsem bohužel překladové a pravopisné nedostatky, což však jde na vrub Argu.
Nejen na SŠ, ale i na bakalářském stupni neocenitelná příručka. Konečně někdo umí jasně a jednoduše vysvětlit rozdíl mezi metaforou a metonymií. Slovníček je poměrně rozsáhlý, pro SŠ bych řekl až příliš, např. strofické útvary jako gazel, rondel nebo stance, pojmy z versologie či jednotlivé typy metafor jsou opravdu vysokoškolská látka. Což neberu jako mínus, naopak. Uvádím to jen z toho důvodu, že většina lidí tato skripta považuje za čistě středoškolská.
Velmi čtivé a nabité zajímavými informacemi, bohužel dojem kazí neobvyklé množství textových chyb. Říkám si, jestli knížka vůbec prošla rukama editora.
Knížka plná nesmrtelných myšlenek a pravd, které se mnou několikrát silně zarezonovaly. Přitom jsou zmíněny jen tak mimochodem v myšlenkách zamilovaných. Jen ten konec by se mi líbil trochu emocionálnější.
Od Lesa mytág jsem čekal mnohem více. Chtěl jsem se ponořit do světa tajemného lesa, ale atmosféra navozená autorem byla bohužel slabá. Zaměřil se více na různé postavičky, které se jen v příběhu mihnou a zase se jde dál. Styl autora mě také nezaujal, jazyk mi přišel místy kostrbatý (možná je to však vinou překladu). Také nechápu, komu byl román primárně určen. Pro děti je tam moc sexuálních narážek a odkazů k historii, ale pro dospělé mi to přijde celé dost naivní. Nicméně bavila mě Guiwenneth a nápad to je dobrý. První polovina ve mně opravdu neustále probouzela zvědavost. Čte se to svižně a přesto, že kniha nemá zrovna nejsilnější závěr, druhý díl mám už v plánu. Na rozhraní 3 a 4 *.
Co se týče stylu - výborné. Ale novela je celá jeden velký popis, žádné dialogy, žádné napětí. Jediná dramatická scéna přichází až na samém konci. Dnes je dílo významné jakožto příklad španělského realismu, ale běžného čtenáře asi příliš neosloví. Možná knize křivdím, ale bylo to opravdu náročné čtení, u kterého jsem často přestával vnímat, co vůbec čtu.
Velmi osvěžující hra s originálním námětem a mnoha podněty k zamyšlení. Neustále se potácí mezi realitou a fikcí. Jen mě trochu zklamal přeslazený závěr.
Macbeth skvěle poukazuje na stále aktuální problém - manipulaci s lidmi. Lady Macbeth je toho jasným důkazem, ale co čarodějnice? Dopadlo by to tak, kdyby se Macbeth nedozvěděl o své věštbě? Strach z nevyhnutelnosti osudu je tu rovněž skvěle cítit. Na druhou stranu to řadím mezi slabší z Shakespearových dramat. Za nejvydařenější aspekt díla považuji veršované scény s čarodějnicemi, ty opravdu neměly chybu.