Sar00 komentáře u knih
(SPOILER) Já vlastně ani nevím, jak tuto knížku ohodnotit. Rozhodně jí nechybělo napětí a čtivost. Ovšem děj byl extrémně přitažený za vlasy. Všem hrabe z Jurka. Člověk má z knihy pocit, že se na vás jen podíval a získáte trauma do konce života. Psychicky narušená ženská kvůli tomu zabije x lidí, včetně policistů, kteří se chovají úplně iracionálně. (Jde po mně šílený sériový vrah a dokonce vím, kde mě plánuje zabít? Co udělám? Pojedu tam!) Ženská taky asi musí mít obrovskou sílu, když tahá mrtvá těla, jako by se nechumelilo. :D A to načasování! Vraždí přesně ve chvíli, kdy pošťák doručí figurku.
Nemůžu si pomoct, ale čekala jsem víc.
(SPOILER) Pokračování Šikmého kostela ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu se čte kniha sama, na druhou stranu je děj místy předvídatelný a v období války už si člověk říká, že se hlavní postavy zapletou úplně do všech událostí a potkají je naprosto všechny tragédie, které jenom mohly (odsun Štěpána, odvoz do koncentráku, únos dítěte do Německa, znásilnění Rusem apod.) A pokud už ne hlavní postavy alespoň jejich známé (např. Životická tragédie), až jsem trochu čekala, že budou mít v rodině nějakého Žida. Na druhou stranu dávám autorce velké plus za to, že se dokázala hezky poprat s další částí česko-polských dějin, o kterých většinou nemají povědomí ani místní. I mě to přinutilo se dovzdělat a představovat si, že v té dnešní pustině kdysi stávala Karviná, která měla mnohem větší půvab než ta současná. :)
Objevovat Zeměplochu jsem začala s Toničkou Bolavou a pak se vrátila na začátek. Tato je teda čtvrtá v řadě. U předchozích třech knih mi připadalo, že to pořád není úplně ono (asi mi chyběli Fíglové). Ovšem Mort má něco do sebe. Jak už někdo psal, Smrť prochází existenční krizí, proto zkouší radosti lidského života, až své štěstí najde jako obsluha ve fastfoodu. Několikrát jsem se zasmála nahlas a těším se na další knihy, protože Smrťovy hlášky jsou nesmrtelné. :)
(SPOILER) Při čtení Babička pozdravuje a omlouvá se, máte dojem, že je Britt-Marie stará hašteřivá babizna, ale nakonec zjistíte, že je to vlastně jen nešťastný člověk. Proto jsem byla hodně zvědavá na tuto knížku. Na začátku mi Britt-Marie lezla na nervy, ale pak jsem si ji postupně oblíbila. Stejně jako Osobu, Tutovku nebo krysu. Knížka mě chvílemi dojímala a chvílemi jsem se smála nahlas.
"Stejnou bundu má i můj manžel."
"Tak to má asi dobrý vkus"
"No, on ji na rozdíl od vás nosí ve správné velikosti'
"Myslím, že tady byl spíš problém s míčem na hlavě než s citrónem v zadnici."
Docela mě zaráží vysoké hodnocení knihy. Autorčina díla mám ráda, ale toto... Pro mě neuvěřitelná slátanina. Postavy se chovají neskutečně hloupě a nelogicky.
SPOILER
Sarah mi přišla jako nevděčné děcko a Macovo omlouván jejího chování mi lezlo na nervy. A její útěk do Francie to jen završil. Čtrnáctiletá holka se bez papírů a dokladů dostane trajektem za hranice? A navíc jí v tom všichni dospělí pomáhají. Ruku na srdce, kdo z vás by čtrnáctileté holce s kradenou kreditkou falšoval papíry pro koně? A chování Maca s Natashou... Čtrnáctiletá holka vám celou dobu krade peníze, pak vám ukradne i platební kartu a vy místo toho, abyste raději zavolali policii všeho necháte a budete ji stopovat dle transakcí? A to bance není podezřelé, že v jednom kuse voláte a ptáte se, kde byl uskutečněn výběr z vaší karty? A celý ten děj na akademii... Samotný závěr byl taky bohužel dost předvídatelný.
KONEC SPOILERU
Dle mého vhodné akorát pro třináctileté holčičky milující koníčky.
(SPOILER) Při takto vysokém hodnocení jsem čekala skvělou knihu a ono to bylo spíš utrpení. Dočetla jsem jen proto, že jsem čekala nějaký zvrat. Kraus je machr, který vlastně nikoho nepotřebuje, protože na vše přijde sám a zná úplně všechny. Taky z této knihy máte dojem, že na ženu se stačí jen podívat a hned vám vleze do postele. A to nemluvím o těch odporných sexismech. Na výslech 17letého kluka, co zabil svou babku, potřebujete 6 policajtů, aby se doznal. 5 na něj řve a pak přijde strejda Ríša, který ho pohladí po hlavě, řekne, že to bude dobrý a vrah mu všechno poví. Stejně jako zloděj cenností. Nehledě na to, že případ s babkou je úplně nerelevantní a je tam asi jenom proto, aby přibylo pár stran. Na konci se vám ještě snaží autor namluvit, že přesně takto do puntíku se to stalo.
Nikdy nedávám knížkám plné hodnocení, ale tady zkrátka musím. Nějak nemám co vytknout. O:) Narazila jsem na ni téměř před dvěma lety na Instagramu, uložila ji na později, a to později nastalo teď. Tak jsem ji teda rozečetla, ač mě trochu děsilo věkové doporučení, protože já z této kategorie bohužel/bohudík už odrostla. Přelouskala jsem ji za 3 dny a teď jen brečím, protože v knihovně nemají pokračování. Moc krásné dětské fantasy, které si zamiluje i dospělák. Morrigan si mě získala a Nikdyuš s hotelem Deucalion se hned po Bradavicích stává druhým místem na světě, kde bych chtěla žít. (S Harrym Potteren nesrovnávám. Vlastně mi ta souvislost s dopisem & jiným světem došla až teď. Mě jenom trknul ten věk). :)
Po dlouhé době jsem se pustila zase do něčeho od R. Mead. První díl jsem četla zhruba před rokem a moc si z něj nepamatuju, proto nemůžu úplně srovnávat. Každopádně dvojka mě celkem nadchla. Zpočátku se to sice táhlo, ale po setkání s Grantem už to šlo jedním dechem. Někdy byl děj až přitažený za vlasy, ale ve výsledku to bylo vlastně fajn. Asi bych osobně ubrala bojovných scén (ale víc propracovala ty stávající) a přidala více společných scén Granta a Miry. Přišlo mi, že ten jejich vztah byl takový uspěchaný, ale na druhou stranu v jedné knize o 400 stranách na to asi není tolik prostoru. Povahou mi oba připomínali Rose a Dimitrije z VA a možná proto mi byli tak sympatičtí. Každopádně co mi fakt vadilo, bylo neustálé omílání jazyků a zemí bez jakýchkoliv vysvětlení/připomenutí, hodně mi trvalo, než jsem pochopila, jak se přibližně věci mají. Ve výsledku hodnotím třemi hvězdami a těším se na Tamsin verzi příběhu. :)