Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275172/bmid_tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg
4
1695
1695
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a hašteřivá babizna. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Skvost.
Zasloužila by si kniha, abych o ní napsal víc, ale to bych to jen pokazil. Prostě skvost o hořko sladkém životě. A hořká chuť není vždy na škodu. Přece nikdo normální by nepil sladké pivo. ;)
Chvilkama jsem tady asi až moc cítil toho Oveho (starší nepříjmné osoba, která pookřeje díky sympatickým lidem v okolí). Každopádně ale další kvalitní Backman.
Krásná kniha. Vzala jsem si ji na cesty, a tak byla na letišti k vidění čtoucí a nahlas se smějící "babizna". Krásně zpracované téma vývoje mladé sebepodceňující se dívky , která své psychotrauma překonávala uklízením, která se pak stala závislou na manželovi, kterou ten manžel zradil, což vedlo k jejímu úžasnému přerodu. Oceňuji osobitý humor, laskavost a lidskost knihy, mouder tam člověk najde hromadu. Jsem stejně nadšená jako z Oveho, Babička pozdravuje.. mne ale nenadchla, holt to máme každý jinak.
Autor opět nezklamal. Kniha je dojemná, smutná, vtipná…
Britt mi okamžitě sedla. Kent už méně. Přála bych si, aby to celé dopadlo jinak. Sami si nezasloužil, jak to s ním skončilo.
Styl tohoto autora je nezaměnitelný, příjemné čtení se smutným závěrem, ale šťastným koncem...
Pro mě 4.kniha od autora a opět nezklamal. Stejně jako Ove je Britt-Marie úžasná postava, které od začátku prostě musíte fandit. Několikrát mě rozesmála, ale i dojala.
Fotbal nutí život jít dál. Vždycky vás čeká další zápas. Vždycky začne další sezóna. Vždycky sníte o tom, že se zlepšíte.
Lidi milují fotbal, protože je instinktivní. Když se k vám přikutálí míč, kopnete do něj. Fotbal lidi milují ze stejného důvodu, z jakého se zamilovávají. Protože si nemůžou pomoct.
Hluboce lidský příběh o všednosti, seznamech, křížovkách, fotbale a nových šancích. O tom, že se často bojíme skočit, ale když už se jednou odhodláme, skáčeme pořád...
Život je víc než boty, ve kterých chodíte... Víc než člověk, kterým jste...
O Paříži, cizích dětech, nevěrných manželech, osamělých ženách a podivných osobách... O tom, jak mají být správně seřazené příbory v zásuvkách. O dveřích, na které už dlouho nikdo nezaklepal...
Kolik prostoru pro změnu zbývá v duši člověka, který zestárl?
Krásné, bolavé, opravdové. O tom, že každá hašteřivá babizna bývala někdy mladé děvče s hlavou plnou snů. A taky dítětem.
Smrt je nejvyšší formou bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.
Kdy je čas na změnu? A máme v sobě vůbec někdy dost odvahy zavřít oči a skočit?
...protože občas láska nestačí...
O psech, krysách, večeřích o šesté a sluníčkových příbězích...
SKVĚLÉ. A ŽIVÉ.
Jeď, Britt-Marie, jeď...
...vlastně všichni chceme, aby se vědělo, že jsme tady byli...
Četba této knihy byl opravdu zážitek - někdy jsem slzela smíchy a jindy dojetím. Rozhodně žádného čtenáře nenechá chladným a hlavní postava Britt-Marie je opravdu neskutečná.
Když si chci odpočinout a přečíst si něco, co je lidské a plné citu, sáhnu pro knihu od tohoto autora.
Britt-Marie je opět výtečně napsaná a rozhodně nezklamala. Stejně jako u Oveho, tak i zde jde o ženu, která je na první pohled akurátní a přehnaně pořádkumilovná, ale svojí láskou a upřímností si nakloní všechny dospělé i děti na svoji stranu. Kniha se čte sama a i když není dlouhá, obsahem je obrovská. A asi si jedlou sodu a prášek do pečiva vždy spojím s Britt-Marií :-)
Čím dál víc se mi líbí Backmanův styl psaní. Příběh plyne tak lehce a plynule, vtipně a přitom nepředvídatelně. Čtu a usmívám se, občas se směju nahlas, a teprve časem si uvědomím, jak je kniha nevtíravě a asi nijak prvoplánově dojímavá. Příběh člověka, který si není vůbec vědom své hodnoty, dokud mu ji neukážou ostatní. A že ti ostatní v tomhle případě opravdu stojí za to :-) Při psaní jejich dialogů s neuvěřitelnou Britt-Marií se musel bavit i sám autor. A ani dialog se společenskou krysou, který byl de facto monologem, tímto omezením nijak neutrpěl.
A závěr mě dostal. Ze dvou jediných možných konců úplně jiný, nečekaný, a navíc mnohem lepší.
Někdy se člověku žije lépe s tím, že neví, kdo je, když aspoň ví, kde je.
Protože život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste.
V jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jediné věci: Jak žít svůj život?
Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.
Strašně dlouho jsem se nemohla začíst. Ale konec knihy mě dost vtáhnul.
Autor umí vyrobit hrdiny, které máte nejprve chuť zavraždit a pak si je oblíbíte.
Interakce s krysou byly zvláštní, vlastně smutné, ale prostě já bych si povídala taky...
Koho neprovází ona znepokojivá touha "být vidět."
Muž jménem Ove mě bavil... Tahle kniha, i když hodně podobná, zdaleka tolik ne, musel jsem se nutit, abych ji dočetl. Nakonec byl příběh podobně dojemný, ale až ke konci knihy.
Další fantastická kniha od tohoto autora. Je o stupeň horší než muž Ove, ale ten je na 6*. Britt-Marie je tak úžasné nepříjemná hašteřivá postava, až ji člověk musí mít rád. Moc se mi líbil její vývoj a ten konec prostě neměl chybu.
"Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží."
Tak ako je King kingom hororových príbehov, tak je, zdá sa, Backman kingom príbehov dojemných. Ak ste dojímací typ, siahnite po ktorejkoľvek jeho knihe. Britt-Marie ma síce nevzala tak ako Muž menom Ove, či celá trilógia Medvědín, a jej obsedantná posadnutosť upratovaním a jedlou sódou niekedy až lezie na nervy, no i tak opäť máte o čom premýšľať a trochu si možno vďaka nej aj upratať sám v sebe. Príjemný stav.
Tak tohle je už druhá knížka pro mne od tohoto autora. První jsem četla Muž jménem Ove (perfektní knížka).
Tato je taky skvělé počtení, ale za ten konec utahaný jak kšandy, dám jenom čtyři hvězdičky. Kousek po tom fotbalovém zápase to bylo natahované a natahované. Ale to je jen drobnost a Ove je prostě lepší.
Ale jinak je knížka velmi příjemná a příběh je moc zajímavě udělaný.
Takže jsem spokojená s četbou v plné míře.
Četla jsem nejdřív Muže jménem Ove a opravdu jsem nečekala, že tato kniha může být ještě lepší.
Skvěle napsaný příběh, který je tak obyčejný i neobyčejný zároveň. Dokáže být hluboký i vtipný, prostě jako život. Postava Brit-Marie nemá chybu, ze začátku ji nesnášíte a potom ji milujete. Je to opravdu příjemné čtení, které Vás místy přivede k slzám, některé pasáže se dokáží dostat hluboko do duše. Opravdu nejsem fotbalový fanoušek, ale po přečtení téhle knížky, už dokážu pochopit, proč má fotbal někdo rád. Ty fotbalové analogie jsou prostě úžasné, na ty asi nikdy nezapomenu.
FB mě baví. Ač jsou jeho postavy vlastně neuvěřitelně divné, nesnesitelné a celý příběh sentimentální se všemi klišé, jsou zábavné, dojemné a postavy vlastně i uvěřitelné (ale ano, vím, že si odporuji :), což je možná právě to, co mě na tom všem baví).
Čteno v anglickém překladu, takže hodnotím možná trochu jinou knihu, ale pořád je to pro mne velmi dobrá oddechovka.
Knížka je psaná zajímavým způsobem, který mi ale z počátku neseděl. Jméno Britt-Marie můžete najít i dvakrát na stejném řádku, což působí až rušivě.
Samotná Britt-Marie je doslova bába na zabití a to nejen kvůli tomu, že jí je přes šedesát. Stále uklízí, dbá na dochvilnost, pořádek a nemá ráda změny, což někdy vyjadřuje ne zcela milým způsobem. Naštěstí pro ni ale není imunní vůči dětem a jejich nadšení, takže se její charakter v průběhu knihy vyvíjí, např. nic neví o fotbale, ale stejně se jim velkou čas knížky zabývá
Knížka má několik zvratů, které bych úplně nečekala, na druhou stranu má i několik míst, kde se postavy chovají nelogicky. Dohromady jde ale o milé čtení, které si dámy užijí
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tuhle sociálně neobratnou hašteřivou babiznu si nejde nezamilovat. Protože v jejím příběhu je srdce. Obrovský srdce.