schizmo komentáře u knih
Žádné velké čtení, ale prakticky soubor otázek, díky kterým si uvědomíte, že o Tolkienově tvorbě nevíte vůbec nic :D
Jako malej kluk jsem knihou listoval a pročítal ji stále dokola, stejně jako řadu dalších přírodovědných publikací.
Přestože je Lovecraft všeobecně uctíván a považován za otce hororu a stejně jako dostatek mých kamarádů o něm mluvilo či oblíbených kapel zhmotňovalo jeho povídky na svých deskách, tak musím přiznat, že mě dlouhou dobu jeho tvorba míjela. Snad proto, že nikdo z těch, kdož o jeho tvorbě mluvil, nedokázal vylíčit náležitou hrůzu, která je v jeho příbězích obsažena a kterou už od útlého věku vyhledávám ve filmech. Vše se ale dramaticky změnilo po tom, co jsem si jedné noci vyslechnul v cz rozhlase adaptaci povídky Barva z vesmíru, která mě ubezpečila, že psaná hrůza dokáže být tak intenzivní, aby vás donutila rozsvítit si světlo uvnitř auta při jízdě temným lesem. To ale trochu předbíhám. Máme štěstí, že Lovecraftovy povídky byly souhrnně vydány v ucelené formě, takže když jsem pádil do knihkupectví doplnit si základní vzdělání, mohl jsem si pohodlně odnést celou edici v komplexním a tématicky zpracovaném vydání s ilustracemi Franty Štorma (Master's Hammer). Povídky jsou v knihách seřazeny chronologicky dle data vzniku, takže jedním dechem musím dodat, že jde pochopitelně o jeho rannou tvorbu, která vycházela pokoutně v různých časopisech a ani samotné povídky se nevyznačují přehnanou uceleností, komplexností nebo naopak zdlouhavě popisovaný úvod se přeleje v konec o pár větách. Je vidět, že přes nesporný potenciál se autor ještě částečně hledal, přestože i podle několika prvotin bylo natočeno zepár zásadních kultovních hororů a podle jmen v příbězích ukrytých bylo pojmenováno nespočet metalových kapel. Je ale o to víc na co se těšit v dalších knihách, protože pro mě přelomová povídka Barva z vesmíru mě ve psané formě teprve čeká a nemužu se dočkat až se s vámi o tu nepopsatelnou hrůzu podělím v dalším recenzi.
Jedna z nejzásadnějších knih mého života!
Při čtení této knihy mě napadlo, kde udělali soudruzi chybu, když se na školách vyučuje látka, kterou v životě nebudete potřebovat, zatímco věci, na které narazíte za den stokrát, jsou člověku ukryty až do momentu, kdy ho k odpovědím na vnitří otázky přivedou často ne úplně příjemné životní okolnosti. Byl jsem až šokován, kolik esoterických knih jsem doma objevil a pokud si mám sám sobě odpovědět na otázku, jestli tahle kniha změnila můj život, pak musím asi odpovědět, že nikoli, ale naučila mě milovat ho...
Tenkrát jsme to měli na střední jako povinnou četbu, takže jsem tomu přistupoval se značnou nelibostí. Byl sem pak až zaskočen, jak mě to pohltilo a nakonec jsem to přečetl jako opařený na jeden zátah. V těch telecích letech mě to celkem zasáhlo...
Z dnešního pohledu už to nedokážu nějak objektivně zhodnotit, ale jako kdysu jsem to celkem baštil, i když jsem už nepatřil mezi nejmenší :)