schonecek
komentáře u knih
Krev polobohů
Rick Riordan
Krev polobohů alespoň během první půlky působí spíše jako další řadové dobrodružství, než epické vyvrcholení série. Není tomu vyloženě na škodu, výpravy jednotlivých hrdinů tu tentokrát nejsou vůbec špatné. Skutečná finalita, která byla výborně cítit v celé páté knize Percyho Jacksona, se tu ale dostaví až během posledních několika kapitol. Obří střet mezi bohy, sedmi vyvolenými polobohy a Giganty bohužel svým rozmachem a emocemi zcela zastíní finální bitvu s Gaiou, hlavní záporačkou celé série. Skutečný závěr knihy, potažmo celé ságy, tedy možná nevyzněl tak grandiózně, jak si možná Riordan představoval, hlavně když se ho polovina postav ani přímo nezúčastní. Jako celek je ale Krev polobohů naštěstí solidní.
Hádův chrám
Rick Riordan
Výprava pustinami Tartaru je pravděpodobně to nejtemnější a nejemotivnější, co kdy Riordan do svých dětských knih propašoval, a funguje to výborně. Žádný krvák samozřejmě čekat nelze, atmosféra řeckého "pekla" je ale tak jako tak hmatatelná. Doplňková výprava na zemském povrchu naštěstí tentokrát taky stojí zato a většina nových hráčů, se zvláštním důrazem na Nica di Angela, se konečně vybarvuje do skutečně zajímavých nebo alespoň zábavných postav. Hádův chrám je bez debat nejlepším dílem celých Bohů Olympu a v mnohém zastiňuje i většinu Percyho původních dobrodružství.
Znamení Athény
Rick Riordan
Lepší než Proroctví, horší než Neptunův syn. Prostě klasické dobrodružství, jehož zbytečně komplikovanou a roztahanou zápletku zachraňují hlavně interakce mezi nově utvořeným týmem polobohů z různých táborů a výborný otevřený konec. Jako prostřední kniha série tedy Znamení Athény ujde.
Neptunův syn
Rick Riordan
Chabý start nové série Rick Riordan hned napravil Neptunovým synem, který se může směle řadit mezi jeho nejlepší knihy o řecké, a tentokrát už i římské, mytologii. Návrat starého známého hlavního hrdiny určitě potěší a objevování dosud skrytého tábora římských polobohů je mnohonásobně zajímavější, než slabý děj v Proroctví. Nováčci Frank Zhang i Hazel Lavesque také zvládli napoprvé udělat mnohem lepší dojem, než jejich budoucí spojenci z jedničky. Potenciál Bohů Olympu se poprvé projevil až tady.
Proroctví
Rick Riordan
Na rozdíl od Percyho Jacksona, který nasadil parádní tempo prakticky okamžitě, se první kniha nové série Bohové Olympu příliš nevydařila. Riordan rozhodně dostává body za to, že pouze donekonečna nenatahoval Percyho sólo výpravy a v nové sérii udělal ze svého původního protagonisty jen jednu část skládačky. Alespoň v Proroctví se ovšem žádná z nově představených postav nemůže Percymu vyrovnat a ústřední trojice má problém už tak slabou zápletku utáhnout. Na úvod tedy rozjezd nic moc, naštěstí to ale Riordan rychle napravil.
Poslední z bohů
Rick Riordan
Závěrečná bitva mezi Polobohy a Titány parádně uzavírá celou první kapitolu Percyho příběhu a v celé Riordanově tvorbě patří k těm vůbec nejlepším dobrodružstvím. Oproti zbytku série se tentokrát necestuje po výpravách, ale celý děj se odehrává na jednom bojišti - ulicích New Yorku. Už ze samotné struktury knihy tedy čiší finalita. Bitva střídá bitvu, neustále se něco děje a celou knihou se dá proletět za několik hodin. Moc pěkná tečka za celkově povedenou dětskou fantasy ságou.
Bitva o labyrint
Rick Riordan
Přechodný díl mezi samostatnými dobrodružstvími a velkým finále celé série nezklame, ale ani nenadchne. Základní premisa neustále se měnícího Labyrintu je dost možná tou nejlepší, s jakou zatím Riordan přišel, a celou knihu pozdvihává. Nějaké slabší kapitolky a odbočky se tu bohužel najdou, pokud se ale sérií pročtete až sem, není důvod, proč byste si Bitvu o Labyrint neměli užít.
Moře nestvůr
Rick Riordan
Zápletkou pravděpodobně nejslabší díl celé série. Mořská výprava za Zlatým rounem působí jako horší repete jedničky a protentokrát nejsou ani epizodky s řeckými bájemi dvakrát zajímavé. První půlka knihy se tím pádem poměrně táhne a teprve v poslední třetině skutečně dorazí podobná zábava, jakou nabídl Zloděj blesku.
Prokletí Titánů
Rick Riordan
Prokletí Titánů pro mě utvrdilo, že i po slabší dvojce bude mít Percy Jackson co nabídnout. Zatímco první dva díly jsou čistě oddechovou záležitostí, trojka více rozvíjí modernizovanou mytologii, představuje nové postavy a celý svět bohů a polokrevných v mnohém rozšiřuje a prohlubuje. Riordanovo hravé psaní je tu v plné síle a dílčí kapitoly s jednotlivými monstry či mýtickými bytostmi plynou daleko lépe, než ve dvojce.
Zloděj blesku
Rick Riordan
Klasická dětská fantasy, která mi ale z nějakého důvodu i po dvacitce přirostla k srdci. Ze směsi řecké mytologie, moderní Ameriky a mladých hrdinů mohl velmi snadno vylézt otřesný mišmaš, v rukou Riordana a jeho odlehčeného stylu to ale z nějakého důvodu funguje na výbornou. Zloděj blesku je skvělé oddechové čtení, které i po dokončení celé pětidílné série zůstává mým nejoblíbenějším Percyho dobrodružstvím.
Zombie z Marvelu
Robert Kirkman
Nevinná blbůstka, která si na nic nehraje. Příběh je přímočarý a jednoduchý, co jej táhne kupředu, jsou hlavně všemožné zvrácenosti a ujetosti, které scenárista Robert Kirkman s nemrtvými marvelovskými hrdiny vymyslí. Jako čistě splachovací sranda pro fanoušky komiksového světa ale komiks funguje parádně.
