Seban komentáře u knih

Nakladatelství Portál ke komunitnímu plánování v ČR.
Monografie Dr. Piláta, r. 2015
V roce 2015 vydalo nakladatelství Portál v Praze další odbornou publikaci resp. monografii, jejímž autorem je vysokoškolský pedagog, působící na Slezské univerzitě v Opavě, PaedDr. Miroslav Pilát, Ph.D. Název monografie je „Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi“, ISBN 978-80-262-0932-4
Pan Dr. Miroslav Pilát je uznávaným odborníkem na oblast komunitního plánování sociálních služeb v naší zemi. Autor si klade za cíl představit „komunitní plánování sociálních služeb v ČR jako dynamicky se rozvíjející nástroj zajišťování faktické dostupnosti sociálních služeb a plánování jejich rozvoje na určitém území“.
V situaci, kdy v letošním roce uplyne právě 10 let od schválení zákona o sociálních službách a kdy tato právní úprava přinesla do systému sociální péče v ČR řadu vpravdě revolučních změn, přichází Dr. Pilát s další publikací zaměřenou právě na oblast komunitního plánování v ČR.
Pokud bychom se dotázali proč se právě v této době další autorský počin Dr. Piláta, jeví tak významným(?), jistě bychom nalezli odpověď.
Zhruba před sedmdesáti lety skončila druhá světová válka. Do důchodového věku se dostávají silné poválečné ročníky. Dynamicky stoupá počet klientů sociálních služeb pro seniory, klientů v terénních, pobytových i ambulantních službách. Populace v Evropě výrazněji stárne, což s sebou nese celou řadu příležitostí a předpoklady rozvoje sektoru sociální péče a sociálních služeb v celé Evropě.
V současné době se také zásadním způsobem mění podmínky financování sociálních služeb v ČR v tom smyslu, že se naplňuje ustanovení § 101 a n., zákona o sociálních službách a financování přechází na kraje, resp. na krajské úřady. Do procesu komunitního plánování sociálních služeb vstupuje v ČR celá řada účastníků, zejména veřejnost, poskytovatelé a uživatelé služeb a také jejich zadavatelé.
Pro všechny zmíněné skupiny možných účastníků procesu komunitního plánování je monografie Dr. Piláta jistě vítaným obohacením dostupných informací a zkušeností, které je možno do probíhajících procesů komunitního plánování promítnout. Zejména skutečnost, že se podařilo tyto informace, poměrně novátorským způsobem shrnout pod jeden odborný titul, je chvályhodná.
Současně je třeba konstatovat, že monografie je koncipována přehledně, obsahuje řadu historických a teoretických východisek i praktických zkušeností a doporučení, která stojí za zaznamenání a aplikaci v praxi. Je nutno také ocenit práci se zdroji literatury, bohatý rejstřík i poznámkový aparát a vlastní autorovu práci s použitou literaturou.
Publikaci Dr. Piláta vidím celkově jako přínosnou přičemž se přirozeně jedná o logické vyústění mnohaletých a přínosných zkušeností nabytých v činnosti zpracovatele, metodika a vzdělavatele v několika procesech komunitního plánování.
Monografie však pouze okrajově obsahuje informace týkající se některých zákonem stanovených povinností krajů, nejen „zajistit na svém území proces komunitního plánování“, ale zejména zajistit na realizaci procesu nutné finanční zdroje. Na otázku kdo komunitní plánování na území kraje zaplatí (?) v monografii však čtenář odpověď nenajde. Jako přínosné se jeví naopak praktické zkušenosti se zapojením uživatelů sociálních služeb do procesu plánování.
Kraje, které působí ve veřejném prostoru v ČR již více jak 15 let , plní v procesu komunitního plánování sociálních služeb klíčovou, zákonem o sociálních službách definovanou roli. Přebírají kompetence a také odpovědnost (!) nejen v plánování, ale zejména v zajištění zdrojů financování nejen na komunitní plánování na území kraje, ale zejména na provoz sociálních služeb samotných. Aktivně, v samosprávné rovině, zajišťují proces. tzv. síťování sociálních služeb na území kraje a vytvářejí metodiky pro aplikaci SGEI , resp. uplatnění změn ve způsobu financování sociálních služeb (§ 101 zákona č. 108/2006 sb. v platném znění) prostřednictvím tzv. vyrovnávací platby pro poskytovatele sociálních služeb.
K naplnění výše definovaných, zákonem předepsaných kompetencí kraje v procesu komunitního plánování sociálních služeb je nutné, aby kraj disponoval potřebnými finančními zdroji, resp. aby k financování komunitního plánování měl dostatek finančních prostředků.
Komunitní plánování sociálních služeb z roviny kraje, ale i regionu má tedy vlastní ekonomiku. Ekonomická východiska, možnosti financování procesu komunitního plánování, jsou však v publikaci Dr. Piláta zmíněny pouze okrajově.
S ohledem na skutečnost, že poměrně vysoké procento aktivit, týkajících se komunitního plánování sociálních služeb na území krajů a regionů, bylo do roku 2015 financováno z prostředků tzv. evropských fondů, bylo jistě možné očekávat, že podobný vývoj ve financování procesů komunitního plánování sociálních služeb nastane i v novém programovacím období EU.
Doporučení ke způsobu, jak aktivity spojené s komunitním plánováním sociálních služeb, financovat v následujícím programovém období EU, bude muset odborná veřejnost však hledat v jiné odborné literatuře, než v publikaci Dr. Piláta.
Monografie by podle zkušeností z praxe rovněž mohla obsahovat například i doporučení k propojení procesů komunitního plánování sociálních služeb s nově vznikajícími strategickými rozvojovými dokumenty krajů, regionů a obcí v ČR.
Publikaci Dr. Piláta bych zcela jistě doporučil do knihovny odborné literatury poskytovatelů sociálních služeb, představitelů samospráv, obcí, krajů, regionů a vůbec všech účastníků procesu komunitního plánování. Především však těch účastníků procesů komunitního plánování, kteří mají skutečný zájem na dalším faktickém rozvoji poskytovaných sociálních služeb ve své působnosti, zejména s respektem k vůli a potřebám zájemců a uživatelů sociálních služeb.

Ing. Bc. Jan Sembdner, sembdner@centrum.cz