Seiers komentáře u knih
Detektivka předcházející uvedení L. Archera na scénu. Rok původního vydání (1948) je znát. Některé kapitoly jak ze starých filmových gangsterek (střelba ze samopalu do dveří); spíše naivní příběh okořeněný snahou vybalancovat tehdejší psychologický profil - dnes k pousmání. Překlad solidní, kniha má spád. Závěr mi připomněl jednu pasáž z filmu o Cimrmanovi: "Ale chlapče, já nejsem tvůj syn. Já jsem tvoje matka."
Určitě jsem četl od Cobena lepší příběhy (např. Nadobro ztracený), ale i tak patří "Chybíš mi" k absolutní špičce daného žánru.
Pro mě nejlepší česká "police procedural" detektivka roku 2017. Už se těším na další díl.
Z dnešního pohledu hodně naivní příběh vzbuzující snad jen úsměv na rtu.
(audiokniha) Určitě lepší, než Mráz. Uprostřed sice tempo poněkud opadlo, ale konec vše vynahradil. Kdo mi ale vysloveně lezl na nervy byl Anelka a spol. Hodnotit výkon pana Žáka by bylo nošení dříví do lesa. Jako vždy - vynikající.
Trochu zvláštní "Spencerovka", ze které je zřejmé, že samotný humor na kvalitní detektivku nestačí. Celkově = průměr.
Trochu jiný Dexter, než v minulých dílech. Trochu ukecané, natahované ale stále vtipné, bez náznaku nudy. Snad jen epizody michelinského trajdání po knajpách mohly být kratší. Že se společník pravděpodobně stáhne do ústraní bylo patrné už z názvu knihy. A že příběh nepojede v zajetých kolejích také. Takže důstojné ukončení série. Na první dva díly ale ztrácí pěkných pár délek.
Zajímavá detektivka s řadou odborných výrazů. Forenzní terminologie mi nedělá problém a ani IT výrazy mi nejsou cizí; koneckonců je to můj chléb. Ale snad právě proto se nedivím zaskočeným čtenářům, na které to bylo "trochu moc". Jestli půjde Cornwellová i nadále touto cestou, bude mít možná časem problém. Detektivky psané hlavně pro ajťáky a soudní lékaře masivní prodeje nezaručí. A aby nakonec neslyšela slavnou větu z jednoho českého filmu: "A aku řeču jste terazky hovorili?"
Ale jo - šlo to. Kniha měla především pobavit, a mé očekávání bylo naplněno. Sice si nedokážu představit jak v civilizovaném světě špacíruji ve dvě ráno po hřbitově s lopatou na zádech a nikdo si mě nevšimne, jak tou samou lopatou bleskem obnažím rakev v dvoumetrové hloubce (ani s krumpáčem bych nestlačil čas pod pár hodin), ale možná mají u protinožců jinou hlínu, nebo co. A to, že postupně pečlivě ukrývaná těla v jezeře vyplavou naráz? Možná naštvané dravé ryby hromadně zaútočily na provazy. Když ale pominu tyto a další drobnosti, příběh se četl skvěle a napětí postupně gradovalo v očekávaný závěr. Rozhodně se mi Jezerní hřbitov líbil víc než Čistič.
Oheň mi prostě nesedl. Forma vyprávění, absence jakékoli sympatické osoby, vzhledem k existenci pokračování lehce předvídatelný závěr. Zapátral jsem i po oprávnění označení "Světový bestseller". Vydavatel nás tahá pěkně za nos. Na severu lehký průměr, v anglicky mluvících zemích těžký podprůměr. Nakonec tedy alespoň ponaučení - do Švédska nejezdit. Žije tam jeden cvok vedle druhého.