Senga komentáře u knih
V devíti letech mě naprosto okouzlila, nemohla jsem se odtrhnout, pak jsem ji chtěla číst znovu a .... to kouzlo zmizelo, už to nebylo ono. Ale i tak na ní vzpomínám ráda.
Škoda toho ideologického balastu. Ale asi těžko by kniha vyšla, kdyby Dora jásala nad tím, jak je NY krásný, svobodný, co všechno si může koupit, a že by v něm klidně zůstala.... :) Pokud od toho odhlédneme, řeší se otázka, co je vlastně rodina, kdo ji tvoří, a zda členové musí být nutně pokrevně spřízněni. A taky je to o střetu představ s realitou - Dora si svou vlastní matku stvořila jako iluzi ve své hlavě, každý večer s ní mluví, svěřuje se, co jí tíží....takto vyfantazírovanou matku vnímá jako něco zářivého.
Vysněná matka se té skutečné nepodobá, několik let odloučení ji její dceři úplně odcizilo, nemají si moc co říci. Spíš si Dora rozumí s jejím manželem. Vztah k nevlastní matce nachází až s odstupem, doslova když je dělí oceán. Bohužel tohle je dost doplňováno o hanění "kapitalistické ciziny", srovnávání NY s Moskvou atd. Dost mě rozesmála část, kde otec láká Doru na to, že uvidí něco mimořádného...a jde o rodný dům Karla Marxe :))