Shimmir komentáře u knih

Půvabné sonety jaksi z jiné doby! Autorka, žijící po úrazu v ústranní se nakonec zamilovala do svého o šest let mladšího ctitele, taky básníka, Roberta Browninga, když si zpočátku jen dopisovali a vytvořila pod vlivem vzájemné korespondence tuto knížečku něžných sonetů. On ji přemluvil, aby je vydala pod krycím názvem Portugalské sonety, což učinila v roce svých čtyřicátých narozenin a týž rok se za něj provdala!
Měl jsem odkazy na anglickou verzi I český překlad, ten originál už je nedostupný, měl ho na své stránce jakýsi bývalý anglický student. Ale dvojjazyčnou knížečku jsem předevčírem vracel.
Objevil jsem ji díky kolegovi na literárním portále, který volně přeložil poslední sonet, v čemž ho v komentáři napodobil jiný. Neznal jsem překlad Hany Žantovské, ale inspirován oběma pokusy jsem si tehdy přeložil přiložený anglický text, přičemž jsem kombinoval torzo svých znalostí Ájiny s plody dvou on line překladačů a podlehl touze sám zpracovat téma, což se mi i vcelku rychle povedlo, byť můj sonet má jiné schéma. Ale to téma bylo fakt inspirativní!
A tak jej sem I vkládám!
➿
Dřív jsi mi nosil spousty krásných květů
v zahradě kvetly léto celičké,
i v zimě zdálo se, že s námi je tu,
rozkvetlá louka v temné světničce.

Tak prosím Tě, ve jménu naší lásky,
navrať se drahý, ve vzpomínkách zpět,
nos mi zas růže nebo sedmikrásky,
jak činil jsi před dlouhou řadou let.

A slova plná Tvojí vroucí lásky
mi teď, můj milý, s něhou šeptej zas,

zapomeň, že nás oba zdobí vrásky,
než života květ navždy zvadne v nás.

Láska jak pták se z teplých krajin vrátí,
a smutku mrak se z mého čela ztratí...
➰

Kouzelná čtivá kniha, kterou jsem kdysi koupil ženě, ale přečetl jsem si ji i sám. Holka ze saloonu a pistolník, rozporuplná dvojice, kterou pak spojí láska. Myslím, že jsem pak koupil a četl i třetí knihu historické řady z Divokého západu: Jenom ty! Druhá byla: Jenom můj a poslední: Jenom láska. Je to taková minisága. Knihy Elisabeth Lowell se pak ztratili z knihkupectví...

4 13.05.2020

Půvabná knížečka milostné troubadourské poezie, kterou jsem si před léty koupil.
Některé básně jsem si pamatoval nazpaměť a i po více než třiceti letech se mi občas pár veršů vybaví. Třeba:
Když si uvědomím, že miluji sám,
tu se nenávidím bez příčiny
a mou duši pohlcují stíny:
Proč jenom přízeň místo lásky mám?
Léta pokročila a já sám občas tepu veršíky často ve starobylém stylu co staronový trouba_dour...
A jindy zas v jiném, k potěše paní a dívek. Tu smutně, tu veseleji...
Například:

Nestydím se přiznat, že mi slza skápla
a smutek mi z očí sebral šťastný lesk,
i mne životní past chytila a sklapla,
poraněné ptáče, co se touží vznést...

Mnoha rána slovem srdce protknula mi,
skrývám to, jen veršům svěřuji svůj žal,
uvěřit se bojím na lásku, co zraní,
kéž bych zklamaní to býval nepoznal.

1 19.05.2020

Tuhle knihu jsem dostal před lety k vánocům. Je psána čtivě, snad i díky překladateli, který vždy dílku vtiskne i kousek sebe sama a často právě na něm záleží, zda zaujme čtenáře! Kniha má své kouzlo, vracel jsem se k ní mockrát...
Je to pohádka a zároveň jako by i příběh ze života, takže vůbec nevadilo, že jsem už dospělý chlap...
Teď mám na mobilu staženo volné pokračování: Příběhy z kamenitého vrchu. Tak jsem zvědav...☺

1 13.05.2020

Knihy o přírodě mám rád! Takže i tohle, byť jsem ji četl už hodně dávno. Mohu doporučit...

15.06.2023

Kdysi jsem ji jako kluk měl. Alois Mikulka psal kouzelně a já si vybavuji obrázek chobotnice, kterou pan vynálezce choval v koupelně ve vaně a ona ráda hrála na okarínu! Knihu už nemám, okarínu někde ano...

21.11.2021

Má oblíbená kniha, vracel jsem se k ní jako kluk i jako dospělý častokrát. Už jsem do ní dlouho nenahlížel, ale mám dojem, že v recenzi je chyba. Mám za to, že Skag byl Američan, Brit byl jeho přítel Cadman.
Jinak doporučuji. Jen by mne zajímalo, zda Will Comfort se Zamin Ki Dost napsali ještě něco jiného než tento kouzelný příběh...

13.05.2020