Sigas
komentáře u knih
Plavovláska
Mika Waltari
Plavovláska je rozhodně zajímavý a z počátku i dojemný příběh. Začíná dítětem toužícím po lásce a končí v nejhlubším bahně. Z formy jakési zpovědi, kde hlavní postava vypráví, jak se stala zkaženou, jsem poněkud rozpačitý. Připadá mi to příliš lineární, prvoplánové a těžko si představuji autenticitu takové výpovědi. Člověka ale zamrazí, když si uvědomí kontrast počestné fasády toho starého světa a zkaženosti a násilí, bublajících pod povrchem.
Atlas mraků
David Mitchell
Celkem zklamání. Chytly mě jen první dva příběhy, zbytek jsem dočetl spíš jen z povinnosti.
Střet králů
George R. R. Martin
Střet králů jsem přečetl ještě rychleji než Hru o trůny, takže rozhodně nemohu říct, že by kniha postrádala poutavost. Tempo příběhu se ale změnilo. Zatímco v prvním dílu byla atmosféra těhotná něčím neznámým, co přichází, nyní už děj podstatně pokročil, věci jsou v chodu a třebaže chcete vědět, jak to dopadne, nečekáte už tak dychtivě na rozřešení záhady, co se vlastně bude dít. Navíc děj je už značně rozstříštěn a probíhá spíše v paralelních liniích, zatímco v Hře o trůny se ještě rozbíhal ze Zimohradu jako ze svého středu. Ani nárůst nadpřirozených prvků, kouzla, třetí oka a zelené sny, mě příliš nepotěšil. Ale nic to nemění na faktu, že kniha to je návyková a hned se vrhám do třetí části.
Hostina pro vrány
George R. R. Martin
Po tom, jak se rozjela Bouře mečů, mi připadalo, že Hostina pro vrány pořádně šlápla na brzdu. Seznamujeme se s novými postavami a novým prostředím, většina starých postav zmizela, setkáváme se s nimi jen mimochodem nebo se jen tak přemísťují sem a tam. Trochu jako by začínala úplně nová kniha, trochu jako by vyprávění dojíždělo jen setrvačností. Až na konci mi zvrat s Cersei připomněl, jak mě předchozí díl dokázal strhnout. Doufám pouze, že tato změna tempa má ve vyprávění své odůvodněné místo.
Dějiny rané romantiky: Fichte, Schlegel, Novalis
Břetislav Horyna
Četba této knihy byla utrpením a musím klást autorovi za vinu, že napsal něco tak nesrozumitelného. Má to být představení rané romantiky nebo do sebe zahleděná diskuze se zahraniční sekundární literaturou o raném romantismu? Asi chce být obojí, ale tím pádem není ani jedním.
Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky čistého rozumu
Martin Heidegger
Skvělý pokus kantovsky rozumět Kantovi lépe než on sám. Kantův zásadní problém: jak je možné předontologické porozumění bytí jsoucna, nás tak vede až rozvrhu nastíněném v Heideggerově Bytí a čase.
Moc se mi líbí jedna poznámka na okraj: "Filosofické poznání člověka bude muset jako pojmové poznání vždy učinit ducha svým centrem, přinejmenším, abychom byli zcela opatrní, dokud se ještě nedaří vydávat popis fungování např. žaludečních šťáv za interpretaci člověka."
