Silber
komentáře u knih

(5/10) A opět tu chce někdo zachránit obě znepřátelené rodiny jejich spojením skrze sňatek... pokolikáté už? V tomhle ohledu autor skutečně vykrádá sám sebe...


(5/10) Prokletí obou rodin pokračuje. Jenže právě spíše díky lidské blbosti, kdy se někdo doslechne o rodinné historii a najednou chce druhou rodinu vyvraždit, i když mu ti konkrétní lidé nic neudělali... no... holt, kdo chce kam...


(5/10) No... mám pocit, že tenkrát, když mi bylo o hodně méně než teď mě to celkem dost bavilo, ale teď už jsou mé nároky poněkud vyšší. Vadily mi hlavně nepříliš propracované postavy či jejich předvídatelné a někdy i přiblblé jednání. Ale jistá chytlavost se tomu upřít nedá.


"Spokojeně jsem odjížděla domů. Vedle mě si na předním sedadle hověla krabice s videem. Páni, kolik filmů si teď budu moci pouštět." Ach ty dřevní doby bez internetu... :D
(5.5/10) Celkově mi styl psaní (nebo možná i překladu), podání příběhu, jeho zpracování a vývoj přišel celkem slabý. Důvod, proč hodnotím relativně vysoko je pointa. Kdyby se tato myšlenka vzala a naložilo se s ní lépe, mohla by z toho být i velmi slušná scifárna, ale bohužel.


(9.5/10) Co by se stalo, kdyby někdo zkombinoval Hunger games a Saw? Pravděpodobně něco jako tahle kniha. U Hunger games jsem zmiňoval, že to nebylo až tak brutální, jak by se dalo čekat, což se ale u Urban games říct nedá, takže tu některé scénky v tomto ohledu opravdu stály za to. Postavy jsou uvěřitelné a kniha je dost čtivá, takže ač jsem si chtěl "chvíli" číst a pak jít spát, tak jsem to nakonec stejně dal na jeden zátah. Jediná věc, co mi v knize trošku chyběla, byl pohled "zvenku", tedy jak na to reagovala společnost, protože vzhledem k tomu, že i soutěžící brali to, že půjde o život, jen jako nadsázku, tak realita nejspíš musela být dost šokující i pro diváky a speciálně rodiče a blízké soutěžících, takže by to knize mohlo dát ještě další rozměr.
Celkově by asi bylo zajímavé takovou show sledovat, i když bych něco takového asi vidět ani nechtěl. Ve filmech mi násilí nevadí, protože to je "jen jako", ale doopravdy to už je něco jiného. Jenže zvědavost by mi určitě nedala a minimálně na jeden díl bych se podíval, možná i na víc a pak bych u toho trnul. Takže dobře, že se nic takového nevysílá, ale filmovou verzi Urban games bych bral všemi deseti :)
A nakonec ještě pár poznámek, ale varuji před spoilery!
- Ten začátek her, kdy byl všude všeho dostatek byl tedy pěkný podraz, ale tak nějak jsem tušil, že minimálně opít se pod obraz a mít druhý den hlavu jako střep nebude v téhle hře dobrý nápad. Samozřejmě jsem měl pravdu :) Nejde tak ani o to, jaký úkol na ně pak čekal, ale s kocovinou by se mi špatně soutěžilo naprosto v čemkoli. Ale věřím že i v reálu by to fungovalo podobně - někdo by vše hodil za hlavu a bez rozmýšlení "pařil" a jiní by zas byli rozumnější.
- Od soutěžících, kteří nečekali, že hry budou tak brutální, bych po prvním úkolu asi čekal víc nadávek a nenávisti směřujících na autory her. Zvlášť pokud to beru tak, že se hra odehrává v současnosti a našem světě a tohle by byla skutečně první reality show svého druhu, protože kdybych teď viděl reklamu na tuto show se sloganem, že půjde o život, tak bych i tak nečekal, že to bude až takhle drsné a že i ti, co přežijí, si užijí utrpení víc než dost.
- Jediná reakce na hry se nám vyjeví na konci, kdy je obrovský zájem o účast v druhé řadě. Těžko říct, zda by to tak skutečně bylo, ale asi je těžké to odhadnout. Já bych se teda do podobné show nikdy nepřihlásil a to nejen proto, že bych se svou fyzičkou umřel jako první. Ale věřím, že by mohla nalákat lidi, co opravdu chtějí nebo potřebují peníze nebo psychopaty, kterým by se líbila absence jakýchkoli zákonů :)


(10/10) Vzhledem k tomu, že se poslední dobou pokouším trochu psát, jsem po této knize skočil prakticky hned, co jsem se o ní dověděl a myslím, že pár rad si k srdci vezmu (hlavně asi tu o tom, nastavit si nějaký limit a k tomu psaní se prostě nějak dokopat, protože tímhle stylem skutečně nemám šanci cokoli dopsat). Bavil mě i Kingův "životopis" (zkrátka události z jeho života, které ho nejspíš k psaní dovedly) a rád jsem se dověděl, jak vypadá jeho tvůrčí proces, který částečně připomíná ten můj (až na to, že já zatím píšu maximálně ujetou fanfikci, u které rozhodně nedoufám, že bych ji snad někdy vydal, protože je beztak určená jen velice úzkému okruhu lidí). (16. 6. 2015)


(SPOILER) (10/10, přidáno do Doporučených) "V půl páté ráno byl kněz již uklizený. Cítil jsem se mnohem lépe. Vždy se pak cítím lépe. Zabíjení mi zvedá náladu. Uvolňuje ze mě temné touhy drahouška Dextera. Je to sladká úleva, nutné vypuštění páry ze všech těch malých tlakových záklopek tam uvnitř. Má práce mě těší, a jestli vás to rozrušuje, je mi líto. Opravdu velice líto. Ale tak to prostě je. Pochopitelně nejde jen o ledajaké zabíjení. Musí být provedeno správným způsobem, ve správný čas a se správným partnerem – je to značně komplikované, ale naprosto nezbytné."
K Dexterovi jsem se dostal už před nějakým tím rokem skrz seriál a díky zdejším komentům se trochu bál, že si díky tomu na toho knižního nezvyknu. Naštěstí zbytečně. Vůbec mi nevadí, že je knižní Dexter trochu jiný a na konci se se seriálem rozchází. Díky tomu pro mě poslední stránky byly pěkně napínavé a říkal si: "Tohle ale doufám dopadne stejně jako v seriálu, že? Že? Přece to neudělá? Nebo snad jo?" Dokonce mě jistý rozdíl mezi těmito verzemi i potěšil a jsem zvědavý, jestli to bude v následujících knihách ještě nějak využito (doufám, že ano). Kniha odsýpala nejen díky nepříliš velkému počtu stran a Dextera a jeho myšlenky si prostě nešlo nezamilovat. Jestli to takhle půjde dál, tak to bude rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když (jak už tu také padlo) Dexterevo pátrání zde bylo založeno spíš na jeho až podezřele dobré intuici, snech či pocitech než na skutečném vyšetřování. A taky do budoucna doufám, že knihy budou zakončeny lépe než seriál, který sice miluju, ale ten konec mi ani trochu nesedl... (9. 6. 2015)
Edit 16. 2. 2025: Tak jsem si řekl, že po téměř deseti letech je čas na návrat mého oblíbeného sériového vraha, protože jsem již stejně většinu zapomněl a teď jsem navíc vyzbrojen kompletní sérií. Také jsem začal znovu sledovat i seriál a nakonec mě překvapilo, že se neliší jen konec, ale celkem podstatná část knihy - zatímco seriál je asi trochu realističtější a víc nám ukazuje i vedlejší postavy, tak knižní Dexter tápe ve snech a pochybuje, zda za vším nakonec nestojí on (kniha by se klidně mohla jmenovat Drasticky zmatený Dexter). Vlastně stále platí to samé - každý Dexter je trochu jiný, ale pořád miluju oba a usmívám se, když se lidé pohoršují nad tím, jak se někomu může líbit dílo, kde je hlavním hrdinou vrah.


(8/10) (Komentář obsahuje lehčí spoilery)
Ač jsem u prvního dílu psal, že je na knize znát, že je spíše pro teenagery, tak jsem si už ve druhém díle všiml, že série trochu "dospívá" a nutí i k zamyšlení. Líbilo se mi i to, že Katniss musela být ke své roli tak trochu "dokopána" a že si stála za tím, že si stanoví určité podmínky (na druhou stranu nechápu, proč by v případě výhry měli trestat Peetu a další, kteří jsou jen dalšími oběťmi Kapitolu i přesto, že jsou proti povstání... přičemž myslím proti jako "proti" - jen aby si zachránili krk). Zkrátka, stejně jako Katniss mi Třináctý kraj nebyl zrovna sympatický, respektive ti, co mu veleli. Konec jsem možná čekal trochu "bombastičtější" (nebo jak to říct), ale jinak spokojenost a opět přečteno během jednoho dne. (7. 6. 2015)


(9/10) Ani nevím proč, ale čekal jsem, že dvojka bude slabší a naprosto se mýlil. Z celé trilogie se mi nakonec prostřední díl líbil nejvíc i přesto, že jsem se asi v půlce pozastavil nad jistou událostí a pomyslel si, že autorka tak trochu vykrádá sama sebe. Nakonec se mi to ale líbilo od začátku (kde se dovídáme, jaký měl konec posledních her dopad a který se už nedal zastavit), přes prostředek (který mě zpočátku zarazil, ale nakonec mi vůbec nevadil) až po konec (který okamžitě navnadí na další díl). (7. 6. 2015)


(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)


(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou…
Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)


(☆10/10) Poslední kniha navazuje na předchozí díl a Lisbeth se ocitá v na první pohled beznadějné situaci - naštěstí má ale navzdory své asociální povaze lidi, kteří za ní stojí a snaží se odhalit, co se doopravdy stalo. Čte se to stejně skvěle jako předchozí knihy a opět nechybí napětí. Jediným negativem je tak to, že je tento díl poslední, i když tomu tak původně být nemělo. Snad jedinou útěchou je, že nás na konci nečeká žádný cliffhanger a příběh se tak dá považovat za dokončený. Ale i tak si říkám: Stiegu Larssone, proč jsi sakra musel umřít??? (12. 11. 2013)


(SPOILER) Celou tuto sérii přidávám do seznamu Doporučených a vřele doporučuji.
V závěru se dočkáme ne úplně šťastného konce a dovysvětlení některých věcí - a zde bych měl asi jedinou výtku k celému dílu - že na mě toho fantasybince s ovlivňováním minulosti a mazáním paměti bylo možná už trochu moc a nakonec jsem si přečetl celou mangu a anime pustil dvakrát, abych si ujasnil, jak postavu Erena vlastně vnímat. No dobře - to druhé sledování anime nebylo kvůli tomuhle, ale spíše kvůli tomu, jakou mánii u mě spustilo. Protože i když se v tom poněkud šťourám a říkám si, jestli ten konec nemohl být ještě lepší, zklamán jím rozhodně nejsem. Když jsem si totiž po letech vzpomněl, že bych se mohl kouknout, zda už je konečně kompletní to anime, kterému jsem se po napínavé první sérii celé roky vyhýbal, aby mě nenapínalo k nesnesení dál, čekal jsem prostě napínavou akci s nějakým tajemstvím o titánech ve sklepě. A nakonec jsem dostal mnohem víc – vůbec jsem nečekal, kam se příběh dostane, že bude vyvolávat tolik morálních otázek a že ve výsledku budu litovat úplně všechny postavy včetně těch na prvních pohled záporných. Že nám tak krásně ukáže zvrácenost války a totalitních režimů a nakonec v závěru bohužel i to, jak se historie pořád opakuje. Zkrátka doporučuji všemi deseti a myslím, že tohle dílo u mě brzy jen tak něco nepřekoná.


(SPOILER) Naděje na nějakou domluvu s Erenem vzala za své a tak se blížíme k finálnímu souboji...


(SPOILER) Ačkoliv by si Erenovi přátelé mohli hodit nohy na stůl a říct si, že je dobojováno, neučiní tak - přeci jen vyhubení téměř celého lidstva jim přijde už trochu moc. A tak se dávají dohromady s lidmi, se kterými ještě před chvíli bojovali a pokouší se tohle šílenství nějak zastavit.


(SPOILER) Eren získal co potřeboval a dunění může začít... no, není to veselé čtení.


(SPOILER) Z tohohle jde jednomu hlava kolem. Samozřejmě se ukáže, že Eren Zekea jen využil, ovšem Zeke má zdánlivě navrch a snaží se Erenovi vysvětlit, že ho zmanipuloval jejich otec. Tím ovšem nevědomky udělá přesně to, co Eren potřeboval a vše může spět k dramatickému konci...


(SPOILER) Máme tu další velkou bitvu a Armin, Mikasa, Connie a Jean jsou požádáni, aby pomohli Erenovi, což pro ně není zrovna lehké. V téhle fázi anime jsem přemítal, co se vlastně asi tak Erenovi honí hlavou a jestli skutečně jede plán eutanazie, nebo má svůj vlastní...


(SPOILER) Nicolo a Sashina rodina zjišťuje, co je Gabi zač (a je to další silný moment), Eren od sebe odhání své přátele (za což jsem ho měl původně v anime chuť přetrhnout - obzvlášť Mikasy mi bylo líto) a nakonec je tu i minulost Zekeho a poodhalení jeho záměrů, které mi nepřijdou až tak nepochopitelné.
V příběhu vidíme spoustu mladých postav a dětí, kteří jsou manipulování dospělými na základě dávné minulosti a nedivím se, že někoho v takovém případě napadne myšlenka, že je lepší se vůbec nenarodit. Od Grishy a Diny nebylo zrovna fér, že svůj plán odboje vsadili na malé dítě, které se mělo stát válečníkem a už tím si zasádně zkrátit život. Ač v tuhle chvíli Zeke získal určité mé sympatie a pochopení jeho motivů, stejně mu nějak nemůžu odpustit bombardování Erwinovy jednotky a Connieho vesnici, protože mi přijde, že si to celkem užíval. Každopádně jeho pozadí člověka nutí přemýšlet, že kdyby se zkrátka narodil do lepšího světa, mohl z něj být normální a třeba i celkem sympatický člověk. To samé platí třeba pro Gabi. která už nejspíš začíná chápat, jak je všechno to zabíjení se navzájem zbytečné. A právě proto mi tenhle příběh přijde tak zajímavý - že ty postavy, které tu proti sobě stojí, nejsou vůbec černobílé, prostě byli vhození do nějaké situace, se kterou se musí vypořádat a každý si myslí, že tu zachraňuje svět, i když ve výsledku to přináší jen další a další mrtvé.


(SPOILER) Atmosféra po útoku na Marley je mírně řečeno napjatá a Eren si evidentně jede vlastní plán a dělá si co chce. Gabi a Falco se seznamují s "ďábly" z ostrova a získávají pohled z druhé strany.
