sioux komentáře u knih
Koupil jsem si tuto knihu jen díky nadšení ze Skleněného pokoje. A byla to chyba. Nedočetl jsem to.
Začalo to sice skvěle, ta situace u zpovědi byla vynikající a ze začátku to mezi hlavními aktéry docela jiskřilo a mě zajímalo, jak se to s nimi bude vyvíjet dál. Svést kněze není špatné téma, i když to asi pro pěknou ženskou není žádná velká dřina... Navíc Mawer umí nakládat se slovy. Ale jakmile to začalo být o tom svitku a ne o tom vztahu, tak mě to přestalo zajímat. Takových knih, které pořád staví příběh na to, že hledají nějaké staré dokumenty, které údajně změní chod lidstva, je na trhu příliš mnoho. V půlce jsem to vzdal bez toho, že bych se dozvěděl, jak byl ten kněz sveden.
Moc zajímavé. Chuťovka. Přečteno za jeden den. Už dlouho mě něco tak nebavilo.
Závěr trochu zvláštní a ne zcela uspokojivý, ale po Indické nevěstě jsem to už tak nějak čekal.
Temné, mrazivé, severské, komorní, neustálé napětí dosahované jednoduchými výrazovými prostředky. Minimum akce, ale vůbec to nevadilo, koneckonců to měla být psychologická sonda. Hodně dobrá psychologická sonda.
Moje první setkání s Deaverem. Nevím, proč jsme se tak dlouho míjeli. A velká spokojenost. Sice mám raději jiné typ hrdinů než postiženého geniálního Rhyma, ale líbí se mi, že není ublížený a lítostivý, ale silný a cynický.
Moje druhé setkání s Deaverem a spokojenost. Výborná zápletka, dobré dialogy, zajímavé hlavní postavy, magický Hrobař. Trošku to pro mě ztratilo tempo někde za půlkou, ale závěr byl opět dobrý.
Ze "Vzkazu v láhvi" jsem byl nadšen, "Žena v kleci" se mi líbila, ale ty "Zabijáky" nějak nemůžu dočíst. Jsem v půlce a pořád utíkám k jiným knihám. Možná bude problém v tom, že číst tři knížky Jussi Adlera za tří měsíce je prostě příliš mnoho. Navíc se mi zdá. že je v "Zabijácích" poměrně dost politických klišé a že se autor snaží zalíbit masám.
Stejně jako u předešlých knih Adlera jsou negativní postavy popsány lépe a uvěřitelněji než ty, které by měly být pozitivní (i když vyloženě kladná postava tam není ani tak).
To neplatí jen pro Adlera. Je to jak ve filmu, když herci tvrdí, že se negativní postavy hrají lépe.
Do dvou třetin naprosto skvělé. Zajímavé, dobře psané, velmi čtivé, originální myšlenky a některé velmi zdařilé charaktery. Některé postavy z amerického městečka mi připomínaly dokonale vykreslené charaktery z knih S. Kinga.
A pak se to nějak zlomilo a začalo mě to nudit a závěr byl vyloženě překombinovaný a komplikovaný, že už jsem to jen prolistoval.
Velká škoda, byl to velký příslib.