St.Croissant
komentáře u knih
Mor
Albert Camus
+ Camusův pozdní existencionalismus rychle, stručně, přehledně. Črta bolesti existencionalistické krize
- strohá, suchá, chladná, kostnatá, střízlivá, krátká kniha
Jestli máte z Cizince poněkud vlažné pocity, od této knihy se držte dál (daleko, na hony).
===========================================
*Pro začátek: ano, já jsem ten vyvrhel, co se mu Mor nelíbil. Je pro mě těžké formulovat, co mám za problém s touto knihou, potažmo autorem samotným. Snad se mi to povede alespoň trošičku objasnit...
***Takže: slibovali mi, že to bude geniální. Slibovali, že mě to chytne pod krkem a nepustí. Slibovali, že si z toho sednu na prdel a konečně uznám, že Camus je bůh. A jaké to bylo ve skutečnosti? Už zase si připadám, že jsem četl něco jiného, než všichni ostatní, úplně jiný "mor od camuse".
A to ten popis zněl tak skvěle. Maloměsto, kde se rozšíří mor, jaký půvabný nástroj k popisu existencialistické krize! Jaký senzační nápad, říkal jsem si.
***Moje pocity v průběhu: Ještě tak ve třetině knihy jsem si myslel, že se opravdu setkávám s geniálním dílem, které mě rozcupuje. Camus rozehrál partii velice slušně. Jak krásně rozestavěné figurky, říkal jsem si. Strohé ale přesné. Postupně však ta strohost začala být trochu extrémní, omezující, držící příběh moc těsně. Nic se k ní nepřidávalo, zůstávala přísně schématická. Těžce obecná. Ano ano, účelná, ale přehnaná.
***Kniha mě nechala chladným a se smíšenými názory. Navzdory hlubokému tématu mi v hlavě vyskakuje něco jako: základy, schéma, nenaplnění, při zemi, nevyužitý potenciál. Ťuk sem, ťuk tam. Myšlenkově mě to tak nějak nenaplnilo, neřeklo nic, co by mě zaujalo, co by něco změnilo. Jak říkám, čekal jsem od toho obrovsky moc, myšlenkově i pocitově. Ale camusovi lidé ohraničení "objektivní" zkratkovitou formou pro mě prostě nefungovali. Camus je pro mě dobrý filosof a chudý řemeslník. Jinými je asi obdivován pro to, co já na něm nesnesu. Při čtení některých autorů mám pocit, jako by tančili balet na stříbřité hladině jezera. Camus tančí polku na poflusané zastávce šaliny. Je to věc osobních preferencí. Promiň, Alberte, ale asi jsme se minuli.
Analytická psychologie C. G. Junga
Hugo Široký
Autor podle mého názoru nemá potřebné schopnosti k napsání jakékoli srozumitelné knihy, natož k vysvětlení Jungova díla.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
+ Dějiny filosofie jsou podány stručně, jsou polopatě vysvětlené, vhodné pro začátečníky.
Příběh Sofie dodává knize zajímavé, originální schéma. Pointa je hravá a k zamyšlení
- Orientace v knize při opakování si informací o filosofech je poněkud složitá, úseky o dějinách jsou zapleteny do příběhu o malé Sofii.
Čteme-li tuto knihu za účelem vzdělání se, je její zvláštní struktura a příběhovost spíše na obtíž, dějiny ztrácí na přehlednosti.
Provedení vyprávění je spíše slabé, obzvlášť samotná postava Sofie je upřímně řečeno otravná, přehnaně dětská a hloupoučká, ačkoli má jít o 15letou dívku. Mezi myšlenkami velkých filosofů působí takové prosťáčkovské vyprávění jako pěst na oko, kniha není vyrovnaná.
=============================
Poněkud hybridní (spíše ve špatném slova smyslu), avšak docela slušná kniha.
Jde o přehled toho nejdůležitějšího z filosofie, taková filosofie pro střední školu v kostce. Pro získání základní orientace ve filosofii však dostačující.
Vhodné pro čtenáře, kteří si mezi kapitolami o složitých existenciálních otázkách rádi odpočnou u roztomilého dětinského příběhu .