SyJ komentáře u knih

Celkové shrnutí:

Kniha velmi dobře popisuje pojmy jako fake news, dezinformace, propaganda, alternativní pravda. Vysvětluje mechanismy jejich působení na jednotlivce, a tím i na společnost, proč a jak dezinformace vznikají. Zdůvodňují úspěšnost mnohých dezinformací. Autoři jmenují některé vlastnosti fake news, které jejich dezinformační charakter signalizují. Shromáždili zajímavé informace z historie, psychologie a sociologie.
Jazyk knihy je velmi lidový a srozumitelný. Slohový styl knihy mi připomínal spíše zapsanou sadu přednášek.
Mnozí čtenáři mohou mít pocit, že většinu popsaných jevů znají. Existuje ale rozdíl mezi slovy "znát" a "uvědomovat si". Knihu doporučuji.

Několik drobností:

Při četbě mě občas něco opravdu překvapilo. Nicméně to jsou drobnosti, které pro celkové sdělení knihy nejsou významné.

1.
Hned v úvodu autoři píší, že se "budeme soustředit" (česky "soustředíme se" - pozn. překl.).
2.
"... video imigrantů decimujících nádraží v Českých Budějovicích ...".
- - - -
Od dob starověkého Říma se už význam slova "decimace" trochu posunul, přesto by se "decimace" v běžném textu měla týkat jen "živé síly".
3.
"... botnet Twitrových účtů ...".
- - - -
Botnet je ilegálně (bez vědomí a souhlasu jejich majitelů) ovládaná síť počítačů, které pak mohou provádět něco nepěkného. Typickým a nejjednodušším příkladem jsou DoS útoky. Princip fungování je trochu jiný než u soustavy (zřejmě falešných) účtů na Twitru.
4.
"... Díky klínovému písmu, které vzniklo ve 4. století př. n. l.
v Sumeru a které okolní národy (Akkaďané, Asyřané a Babyloňané) převzaly, ... "
- - - - -
Klínové písmo určitě vzniklo mnohem dříve. Je zarážející, že si autoři tuto chybu neuvědomili, protože následná poznámka o převzetí okolními národy je správná. Tyto národy však už ve 4. st. př. n.l. politicky neexistovaly a etnicky už zřejmě jen přežívaly ve stínu nových mocností té doby.
Události tohoto období už byly literárně i filmově zpracovány mnohokrát - věřím, že v základním přehledu jsou známy v podstatě celé populaci.

Na závěr bych si dovolil reagovat na některé myšlenky z předchozích recenzí.

1.
"Napr. médiá ako „strážny pes demokracie“. To vážně? Hlúpejšie, drzejšie a bezobsažnejšie klišé aby jeden hľadal! "
- - - - - -
Média - hlídací pes demokracie je zkratka. Může být pravdivá jen ve spojení s konzumenty, kteří nejsou úplně lhostejní. V opačném případě vytváří takový pes jen nepříjemnou zvukovou kulisu a následně bývá umlčen.

2.
"Autoři v tom mají jasno a drží se jednoduchých kriterií: to, co je v souladu se současnou politikou EU je pravda a správné a jiné názory jsou právě ty ošklivé dezinformace."
- - - -
Autoři uvádí několik vlastností zprávy, které mohou signalizovat dezinformaci. Autoři netvrdí, že rozpoznání dezinformace je vždy snadné. Mezi příklady dezinformací jsou i některé výroky, které se týkají EU. Čtenář nechť posoudí, zda autoři tyto výroky vyhodnotili jako dezinformace správně.

3.
"kniha je jakousi moderní formou Politického školení mužstva..."
Recenzent zřejmě naráží na jistou naléhavost a snahu přesvědčit, které v textu přítomny jsou. Souhlasil bych i s tím, že se z textu dají s velkou mírou pravděpodobnosti odhadnout politické názory autorů. Pokládám za přirozené, že se to některým čtenářům nemusí líbit. Opět bych upozornil na "přednáškový" styl celé knihy.
Nicméně, jakási "školení" jsem zažil na střední škole. Paralela mezi tímto "školením" a knihou je velmi nepřesná a vzdálená.

4.
"Ocenila by som viac príkladov z reálneho života."
"Ty by se však daly shrnout mnohem stručněji, a tak je část knihy hodně repetitivní."
- - -
Nelze vyhovět všem. Osobně se přikláním spíše k druhému výroku, příkladů je v knize dost.

2 01.10.2019