syslomil komentáře u knih
Pracuji v knihovně, tak jsem se těšila na humorné zážitky s knihami. Sama jsem zažila lidi, kteří si název knihy vymysleli a nechali mě jak blbce hledat všude možně ... chtěli knihu, co si půjčili před 30 lety a věděli jen to, že měla hnědé desky ... ptali se, co vlastně v knihovně vedeme ... požadovali knihy, které si našli v katalogu jiné knihovny, ale z dotazů a chování zákazníků v Hláškách se mi chtělo plakat. Tolik hlouposti, drzosti a nadutosti na jednom místě. Navíc děsná sazba textu. Zpřeházené stránky, obrázek narušující text, chybějící řádkování... Brněly mě z toho oči. Na druhý díl nemám nervy.
Ty ilustrace prostě berou dech, nemůžu se na ně vynadívat. A obálka - než jsem začala číst, dobu jsem se s ní mazlila. Jen mě mrzí, že jsem se nedozvěděla nic ze vzpomínek přízračného kamaráda.
Na knihu jsem se těšila dlouho před jejím vydáním a zklamala mě. Ani jeden z komiků mi nepřipadal vtipný, přepisy stand-up vystoupení byly utrpení. Přesto se kniha hezky četla, byla napínavá (kdo a jak bude další?) a děj pěkně odsejpal. Nebylo to ale to, co jsem čekala. Zajímalo mě, jak autor skloubí humor s hromadným vyvražďováním, ale tady nebyla ani špetička vtipu. A motiv? Vraždit se kvůli tomuhle, moc lidí by nezbylo.
Škoda, že je konec. Byly to nádherné příběhy, budou mi chybět. Strašně ráda bych četla pokračování. Jen bych si s koncem série chtěla postavy pamatovat takové, jaké byly v posledním díle, ne po šedesáti letech.
Nádherné vtipné ilustrace. Kdyby se kniha natáhla na 300 stránek, byla by to bomba :-)
Velmi čtivý příběh. Jen mě mrzí, že jsem se nedověděla, jak to s ní bylo dál.
Ze všech autorčiných knih se mi tato líbila nejméně. Vadil mi počáteční přístup policie k vyšetřování: oběť čekala někoho na večeři, tudíž on je tím vrahem. K čemu důkazy? Nebo proč se vůbec obtěžovat něco zjišťovat? Každý ví, že to udělal. Navíc mi děsně lezla na nervy Antoinette.
Pěkná povídka, ale podle anotace jsem čekala více rozvinuté téma strašení v domě (kvůli němu jsem si vlastně knížku půjčila). Navíc to má otevřený konec. Která teorie byla ta správná? :-(
Vrahovo šílenství bylo popsáno tak věrohodně, že mě z toho mrazilo. Ale rozčilovalo mě, že 8letý kluk byl jediný, kdo pochopil, co se děje (nebo že se vůbec něco podivného děje). Lidi tam mizeli a umírali jak na běžícím páse a nikomu to nebylo divný. U nejmenovaného počtu nezvěstných (a následně i mrtvých) puberťáků měla policie vždy vysvětlení stejné: zapomněli na čas, zůstali u kamaráda a určitě se co nevidět vrátěj domů. Vrahoun mluvil úplně z cesty, ale to bylo tím, že "nebyl ve své kůži". Odhalen byl vlastně až ve chvíli, kdy už pomalu nebylo koho zabít.
Kniha mě moc bavila. Každý večer před spaním jsem si vyřešila pár případů :-) Pachatele jsem až na jeden případ určila správně, ale přiznávám, že ne vždy na základě těch správných indicií :-)
Každý večer před spaním jsem si vyřešila pár případů :-) Pachatele jsem vždy určila správně, ale přiznávám, že ne vždy na základě těch správných indicií :-)
Jen asi dvakrát v životě jsem odložila knihu nedočtenou. A toto je další případ. Několikrát jsem knihu odložila a znovu se k ní vracela, ale prostě to nešlo. Nějak jsem se nemohla zorientovat v ději, připadalo mi to takové zmatené a místy nelogické. Přirovnávání k Harry Potterovi rozhodně není na místě.
Kniha mě zklamala. Nic strašidelného na ní nebylo a občas jsem se v textu ztrácela.