tana1475
komentáře u knih
Mořská modlitba
Khaled Hosseini
Znáte to, když vás slova míjí jako lhostejný dav, který se po ránu žene do metra? A pak k vám doputuje knížka / modlitba a každé slovo v ní s vámi zatřese až k bolesti? Je krásná, běžte si pro ni.
(inspirována příběhem Ajlana Kurdího, tříletého syrského uprchlíka, který utonul ve Středozemním moři v září 2015)
"Dívám se na tvůj profil
v záři dorůstajícího měsíce,
chlapečku můj milý,
tvoje řasy vypadají
jako namalované kaligrafickým štětcem,
oči máš zavřené v bezelstném spánku.
Řekl jsem ti:
"Chyť se mě za ruku.
Nic zlého se nestane.""
(překlad Rani Tolimat)
Po mně potopa
Sarah Perry
Po mně potopa
je prvotinou Sarah Perryové (skvělý překlad Rani Tolimata), v níž se nám otevírá téměř magický svět, mimo jakýkoli určitelný čas. Knihkupec John Cole zabloudí v lese a ocitá se v podivném stavení plném ještě podivnější lidí; to, co se zprvu zdá jako náhoda, do sebe pomalu zapadá a směřuje ke konci, o jehož děsivé neodvratnosti jsme přesvědčeni už od začátku jeho bloudění. Netušíme ale, jestli je na dohled vykoupení, nebo naopak hrozivý pád do zatracení, a to nás udržuje v neustálém napětí. Události v domě jako by odpovídaly stavům okolní přírody, ze které se vytratili ptáci, jsou krajní a neobvyklé. Každý okamžik zde má svůj význam, protože hranice mezi skutečným a snovým je setřena, hledáme klíč k rozluštění povahy dějů nebo motivací činů jednotlivých postav, v nichž se odráží láska (ať už třeba zvrácená), síla, ale i neudržitelnost komunity těchto prazvláštních lidí.
John v obavách, že se blíží jeho nucený odchod z domu, ve kterém je navzdory jeho neuchopitelnosti více u sebe sama než ve svém dokonale uspořádaném bytě, prochází domem, ukládá si jej do paměti, pokoj po pokoji, krok za krokem, jako by procházel paměťovým palácem. Vše se změnilo (a ať už jsme s ním byli po celou dobu klamáni, nebo ne), podle něj si odteď bude pořádat svou paměť, své nitro, svůj svět, do tohoto složitého domu bude ukládat své prožitky a myšlenky, aby je v něm opět nalézal. Ne tak klidné, spořádané, vlastně mrtvé jako doposud, ale vždy již nejednoznačné, komplikované, podivuhodné jako je tento dům samotný.
Mohlo by se zdát, že si vychutnáváme skvěle namíchaný drink z toho nejlepšího, trochu Kafka, trochu Bible (sedm dní), tu Utažení šroubu, tamhle Hermann Hesse, nebo gotický román… Je to však hlavně schopnost vytvořit až znepokojivě rozechvělou atmosféru, kdy věci, i ty nepatrné, které se dějí, mají váhu zkázy, nebo zázraku, což téměř nikdy s jistou nemůžeme vědět.
