Tarrina
komentáře u knih
Já a moji muži
Eva Dolejšová
Takhle už to holt v životě chodí. Většinou. Málokdo však umí přetavit zdánlivě obyčejné zážitky do čtivé, vtipné a laskavé podoby. Stoosmnáct stránek ulétne, ani nevíte jak, a to mě na téhle knížce možná zamrzelo. Tohle jediné. Skutečný "životní" příběh plný zkušeností jedné ženy s opačným pohlavím, by si nepochybně zasloužil podrobnější zpracování. Ale tím by možná přišel o atmosféru, kterou rozhodně má. I tak opravdu stojí zato. Autorka, ač ve stylu úsporná, scukla poselství knihy v bravurních dialozích, trefných přirovnáních postrádajících rádoby "učené" výrazy a vůbec snahu o jakoukoli intelektuálnost. Přesto je knížečka plná barvitých slov použitých vždy s rozmyslem tam, kde se to hodí. Na pár místech jsem se musela zasmát, nakolik připomínala mé vlastní zkušenosti, úlety či nepřekonatelné fóbie.
"Zlatokopectví mi nikdy nešlo"
"Zamilování je prý podobné, jako když jste závislí na omamných látkách. Hormony vám zastřou zdravý rozum a vy jste povětšinou v takovém rauši, jako byste si šňupli koks."
"Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Jen nevím, zda bych zemřela pod pyramidou kamení nebo by na mě přilétlo jen pár oblázků. Nebudeme si nic namlouvat, nevěra se děla, děje a dít bude."
Doporučuji všem, kdo marně hledá potřebný nadhled v obtížnějších životních situacích a namísto návštěvy psychologa přivítá laskavý humor, který je zlehčuje. To proto, abychom se nezbláznili.
