tefian komentáře u knih
Žádný muž nemá za odmítnutí právo ženu polít kyselinou. Nikde na světě. Nejsme přece hyeny... jsme lidé. Zajímalo by mě, proč to některým lidem stále nedochází, že by jsme se k sobě měli chovat s tolerancí, respektem a úctou.
Popravdě jsem se z hlavní postavou nemohla vůbec sžít. Takovéhle "uťáplé" postavy, které nic neudělají, ale vlastně jsou strašně odvážné, mě strašně štvou. A charakter hlavní postavy mi nebyl blízký. I tak však knížka byla čtivá a těším se na druhý díl, kde doufám bude napínavější děj než v prvním dílu.
Myslím si, že vláda nemá vzrůstající nárůst vražd pod kontrolou, a tak to svedla na lidi, kteří mají v sobě nějakou zvláštnost v DNA. Ti lidi se však brání, a je to čím dál horší. Vůbec nevím, co bych v Davyině situaci dělala. Neumím si to představit. Člověka bych však nezabila. Obrátila bych zbraň proti sobě a radši zabila sebe, než někoho jiného, prostě bych to nedokázala. To je jediné, co bych udělala jinak. Možná ještě to, že bych se spakovala a utekla, hned jak by mi řekli, že něco takového v sobě mám... nevím. Každopádně tohle byl opravdu skvělý nápad... ten námět pro knížku se úžasně vydařil. Poprvé v životě si však u knížky nepřeji pokračování. Ano... je to neukončené... ale Davy, Sean, Gil a Sabine poprvé za nevím kolik měsíců žijí v poklidu, a tak bych to nechala, nenechala už bych knižní postavu Davy, ani Seana ničím trpět. Avšak to neznamená, že si druhý díl nepřečtu. Naopak se na něj vrhnu s velkým napětím, jak to vlastně celé skončí a s velkou radostí. Knížka byla opravdu fantastická. Ten nápad s vraždícím genem tu ještě nebyl a je to naprosto neotřepané, vzrušující a prostě je to něco nového. Moc se mi knížka líbila. Všechno jsem prožívala s Davy. Trnula jsem s ní strachy, bojovala jsem s ní, radovala se i brečela. Naprosto jsem se do postavy Davy vžila. Opravdu se mi knížka moc líbila....
Knížka byla krásná, ale podle mě to není knížka pro každého. Mě se to upřímně moc líbilo. Líbilo se mi, že to nemělo ten typický romantický happyend. I když to nebylo podle skutečného příběhu, přesně takhle by to asi dopadlo v reálném životě. Jediné, co bych asi knížce vytkla je ta zápletka s Van Houtenem, to se podle mého do knížky tohoto typu nehodí. Ještě se mi hrozně líbil tento úryvek: "Někteří turisté si myslí, že Amsterodam je město hříchu, ale ve skutečnosti je to město svobody. A spousta lidí vidí ve svobodě hřích..." Velmi se mi tento nejvtipnější smutný příběh líbil.
Knížka byla o dost napínavější než první díl. Akorát jsem nemohla vystát Cassie, která opravdu zkazila všechno, na co sáhla. Už se těším na další díl, který už mám půjčený :)