Tétéčko komentáře u knih
Moc pěkná sci-fi, vlastně jsem ji už jako malá holka četla, takže jsem se jen ujistila, že kvalitní věci nestárnou.
Tady už bylo vysloveno tolik názorů, že už ani nemusím nic dodávat, mé hodnocení je dostatečně výmluvné.
Tak to je knížka, po které klidně sáhnu i po deseti letech. Nejenže se obstojně orientuju v biochemii, dokonce si myslím, že kdybych ji četla před maturitou, mohla jsem v té chemii dopadnout daleko líp. Ocenila jsem i psychologii, s jakou byl vykreslen Miloš a jeho matka. Aničku jsem sice pro její naivní egoismus nemusela, ale celkově mě příběh velmi bavil, byl vtipný a dověděla jsem se i dost věcí ze zákulisí vědeckého světa, i když v dnešní době toto odvětví určitě doznalo výrazných změn.
Asi nejvíc se mi líbily ty jejich naschvály a dialogy. Ale kde se sakra pořád berou ti bohatí chlapi, co si chtějí nabrnknout chudé holky? Já čekám, čekám, čekám...
Tuto knihu jsem měla číst v době, kdy jsem ještě neměla děti! Několik bezesných nocí jsem trávila nad otázkou, ...však víte jakou, jste-li mámy. Způsob, jakým autor nenápadně a přitom systematicky pootevírá minulost Sophie, je velmi rafinovaný. Pokaždé dojde k upřesnění, či přímo k popření předešlé pasáže. Zajímavá kniha jak po stránce obsahové, tak i stylistické. Jen toho Stinga mi je líto...
Pro mne velmi netypické sci-fi. Opravdu originální, moc mě zaujalo, a protože jsem tyto bratry neznala, jdu se podívat po další knize.
Když jsem to prvně četla ve třeťáku jako knihu, z níž jsem měla udělat referát, strašně mě to nudilo. Teď jsem se k ní vrátila v originále v rámci vylepšit svou angličtinu a dopadlo to stejně. No jo, ryby nemám ráda, rybáři jsou pro mne podivní stvoření, kteří vstávají, i když je noc, není divu.
Tak to je vulgární, a navíc stupidní pornografie. Pokud se to od 51% výrazně změnilo, já už to vědět určitě nebudu.
Knihy z prostředí majáku prostě miluji, je v tom nějaké zvláštní kouzlo tajemna, samoty, moře a dobrodružství. A tahle kniha má velmi silný příběh a postavy, které mají uvěřitelný charakter. Asi nejvíc mne uchvacoval Tom, to je chlap každým coulem, pevný jak skála pod jeho majákem, být jeho ženou, zavraždila bych ho. Nejsem tak silná, abych mu odpustila, čekala bych, že pro svou ženu bude mít více pochopení. Nádherná kniha, kterou nezapomenete pět minut poté, co jste dočetli. O činech zúčastněných osob budete dlouho přemýšlet.
Když já miluju ty příběhy, kdy se ta láska nesmí nebo nemůže naplnit. A tohle je navíc tak zajímavé čtení. Každá řádka mě bavila. Dověděla jsem se toho tolik o životě na farmě v Austrálii, kde 13 let nepršelo, o pěstování cukrové třtiny a chování ovcí. O fungování církevní hierarchie a o touze mužů po moci a kariéře. A taky o tom, proč jsem ateista.
Tolik stránek a tak málo akce. To bych do chlapa neřekla. V té knize se prostě nic neděje a navíc člověk ví, jak to dopadne. Fakt nuda a já mám ten blbý zvyk knížky dočítat.
Tuto knihu jsem si po letech přečetla znovu a zase se mi líbí. Moc. A nejvíc miluju toho Číňana.
Pro mne moc emocionální, ale i tak velmi čtivé. Propojení s písničkami jsem už zažila u knížky Bleděmodře pruhovaný, kde bylo součástí knihy CD. A písničky i příběh je taky skvělý. Už by měl někdo vymyslet, aby se ve čtečce rovnou spustila na příslušném místě hudba :-).
A opět jsem si uvědomila, že už nic jiného nenapíše. Je mi to líto.
Po letech jsem se do ni začetla především s úmyslem přežvýkat to svému na komiksech vyrostlému potomkovi. A byla jsem překvapena jednak, jak si Babičku pamatuji, jednak že jsem se do čtení nemusela nutit. Když pomyslím, v jaké době knihu Božena Němcová psala ( po úmrtí syna Hynka, který jediný se zdál, že se vyvedl po ní), a že se tak vyrovnávala se svou depresí, musím přiznat, že je to na svou dobu skvěle napsaná kniha. Kdysi jsme se učili, že spadá do počátků realismu, ale že příběh Viktorky je romantický prvek. Bavilo mě si připomenout, jak probíhal život na venkově v jednotlivých ročních obdobích, jak byli tehdejší lidé spjati s přírodou. Možná přečtu i Maryšu, ta je také na seznamu k maturitě :-).
Román s autobiografickými rysy. Líbí se mi na tu dobu moderní forma vypravěče. Příběh vypráví člověk, který se jen náhodně dovídá o tragické lásce krásné kurtizány Markéty a mladého šlechtice. Už tři roky nato přepsal Dumas román na drama a rok poté vytvořil Giuseppe Verdi na motivy tohoto dramatu svou operu La Traviata.
Nedávno jsem si knihu přečetla znovu a zdaleka jsem nebyla tak nadšená, jako když mi bylo sedmnáct. Už to bylo příliš expresivní, příliš emocí. Asi už jsme střízlivější generace.
Kdyby to skončilo happyendem, asi bych byla raději, ale tohle je bohužel život. A Williho chápu, řešila bych to, mít tu jeho sílu a odvahu, podobně.
Něco podobného jsem četla u babičky. Tenkrát se to jmenovalo červená nebo modrá knihovna, bylo to o pánech továrnících a chudých studentkách a
odehrávalo se to za první republiky. Moc mě to bavilo. Ale jsem holt už velká holka.