tez80
komentáře u knih
Špinuška
Annie M. G. Schmidt
Knihu jsme dostali darem od kamarádky z Bratislavy. Čtyřletý syn je nadšen a stále se k ní vracíme. Místy nám Špinuška splývá s Pipi Dlouhou punčochou. jako by ty dvě byly sestřenice... Slovenština (tedy moje ne-příliš povedené předčítání) mu problémy nedělá, jen se občas zeptá na nějaké slovo.
Poklad kapitána Williama Kidda
Oldřich Růžička
Četla jsem asi před šesti lety s dětmi (5 a 6 let), dnes čtu se čtyřletým - úžasné dobrodružství pro všechny! (i když máme bazarovou nekompletní verzi - jedna mapa je 2x, obsah jedné obálky zcela chybí, všechno česky, jen hlavní mapa slovensky)
Máma Daltonová
René Goscinny
Přečteno asi desetkrát. Neustále dokolečka. Donesla jsem postupně asi pět různých "LuckyLuků" z knihovny - tento díl ale vzbuzuje u syna (4 a půl) neutuchající nadšení. Musíme si hrát na Daltnovy, musím si pamatovat, jak se který z bratrů jmenuje, stohy papírů jsou pokreslené kníratýma hlavonožcema s kloboukama a pistolema. A všechno to začalo animovaným filmem ze 70. let...
Dráček od jezera Titicaca
Hernán Garrido-Lecca
Dráčka John-Johna jsme dostali od tety, když bylo starším dětem kolem 4-5 let. Knížka na ně zapůsobila a četla jsem jim ji stále dokola. Bavily je i úkoly na konci knihy - dokola a opakovaně. Teď ji čtu znovu s nejmladším (4). Dosud býval rytířem, který draky zabíjel nebo se s nimi kamarádil. Teď musíme být táta drak, máma drak, a miminko drak...
Kniha je velmi inspirující k rozhovorům o jihoamerických zvířatech, přírodě, indiánech a o těch, kteří ničí pralesy.
Zápisky křídlem a kopyty
Iva Peřinová
Knihu jsme předčítala dětem asi ještě než šly do školy (nebo to starší už možná ve škole bylo) - velice je bavila - všechna podivná slova a jevy jsou vysvětleny. Ideální první setkání s řeckými mýty!
Pišťucha má problémy
Lenka Brodecká
Z té knihy jsem byla před lety nadšená, když jsem jí objevila - vtipné a chytré příběhy. Všechno jsou to vlastně anekdoty, stojící na práci se slovem, formulací, znalostí literatury. Jsou stylově čisté a vtipné pro dítě i dospělého. Velmi se v nich odráží profese autorky (učitelka českého jazyka a literatury). Stále se ke knize vracím. Předčítala jsem ji dětem, pracovala jsem s některými příběhy v rámci výuky Literárně dramatického oboru ZUŠ (vznikla dvě krátká loutková představení).
Ztracený šíp
Ivana Peroutková
Kniha mě velmi zaujala na první pohled, tedy ilustracemi. Příběh a hlavně jeho zpracování mě zklamalo. Styl, jakým Jana o svém dobrodružství vypráví nevtahuje do děje. Nevěřím jí. Nechápu, proč autorka zahazuje prostor, ve kterém si Jana zvyká v novém prostředí a osvojuje si dovednosti nutné k přežití - a tak dál. Působí to na mě jako převyprávění - výcuc z původního příběhu.
Desetiletá dcera byla rovněž nalákaná a zklamaná, závěrem pak zmatená.
Mě osobně závěr připadá hodně matoucí, zvláště když je to kniha pro děti. Já odlétajícího motýla vnímám tak, že Jana zemřela a nechápu jak je to možné takto udělat, aniž by na to byl čtenář (dětský čtenář!) připraven.
Vilma běží o život
Naďa Pažoutová
Jsem strašně zklamaná. Slibný začátek a pak čím dál větší plakát. Škoda. Ono se fakt nemusí všechno sdělit tak polopaticky a několikrát za sebou - děti nejsou blbé a dokáží vnímat o čem kniha je i bez toho, aby na to byly čím dál častěji upozorňovány. Problémem je konec. Není uvěřitelný.
Tajemství jeskyně pokladů
Petr Hugo Šlik
První díl mě velmi zklamal a nemám chuť pouštět se do dalších. Neustále jsem narážela na pocit, že tohle už jsem četla a když jsem v paměti pátrala kde, vystopovala jsem některou foglarovku. Pro mě je kniha prostě kompilátem, nikoli holdem Foglarovi. Štvalo mě to čím dál více a od půlky už jsem jen zběžně prolítla, co se děje dál. Pasáž o pátrání v knihovně je nesmysl (autor asi moc o systému evidence půjčování knih netuší a kdyby knihovnice poskytla někomu jen tak jména čtenářů by bylo porušení zákona). Vadí mi také, že není nijak uvedeno autorství použité písně - bývá dobrým zvykem uvádět nějakým způsobem autora nebo zdroj vypůjčené písně či básně.
Od podzimu do léta pohádka k nám přilétá
Hana Voščeková
Kniha je přínosná pro práci s malými dětmi, ale to, co autorka nazývá "dramatizací" dramatizací není. Jde zejména o vyprávění či čtení příběhu přerušované otázkami, počítáním a trochu i hrami inspirovanými motivy z vyprávění (např. honička). V další práci následují zejména výtvarné aktivity. Určitě doporučuji jako inspiraci pro tvořivé nakládání s pohádkou a pátrání v tématu příběhu spolu s dětmi. Pro dramatizaci a dramatickou výchovu je potřeba sáhnout po jiných publikacích.
Zloděj stínů a jiné povídky pro děti
* antologie
Jako výbor povídek anglicky píšících autorů pro děti je publikace zajímavá. Úroveň povídek je různorodá. (Například A. Dalton, autorka série Na křídlech povídku prostě neumí.) Knihu prolistovala i má desetiletá dcera a některé povídky se jí moc líbily, některým nerozuměla, jiné zavrhla a nedočetla. Shodly jsme se, že ta od Nixe je nejlepší.
Skleněný trůn 1–3 (box)
Sarah J. Maas
Kromě posledního dílu jsem sérii přečetla. Sáhla jsem po tom jako po oddechové literatuře. Celé je to neuvěřitelná slátanina, dost špatně napsaná. K ničemu jinému než na vypláchnutí hlavy se to nehodí. Co mě děsí je, že jsem ji našla v knihovně v dětském oddělení. Pokud jsem si před lety říkala, že sága Stmívání není moc vhodná pro dvanáctileté holčičky (kvůli kterým jsem ji četla) - tak tato záležitost mě to donutila přehodnotit: ať klidně čtou holčičky Stmívání, ale toto NE! Považuji sérii z mnoha důvodů za nevhodnou minimálně do 15ti let.
Mnoho povyku pro sémiotiku
Ivo Osolsobě
Velmi čtivé a zajímavé pojednání. Ale asi ne pro nepoučeného. Četla jsem tuto knížečku v době, kdy jsem měla základní znalosti v z oblastí sémantiky, sémiotiky a teorie divadla - a moc mě to bavilo.
Cesty k metafoře
Milada Mašatová
Metodický materiál, který obsahuje hry, cvičení a aktivity, které rozvíjejí představivost a formulační schopnosti. Velmi dobře využitelné v hodinách Českého jazyka a literatury, ve výuce na Literárně dramatického oboru ZUŠ.
