theannadiaries
komentáře u knih
Jedno obyčejný léto
Mariko Tamaki
Komiksová jednohubka z dílny kreslířek a sestřenic Mariko a Jillian Tamaki ukazuje, jak název napovídá, příběh jednoho léta, které dívky Rose a Windy tráví společně v přímořském a poněkud ospalém městečku. Chodí se koupat, do obchodu, kde se Rose zalíbí jeden kluk, a večery tráví sledováním jim nepřístupných hororů. Za obyčejnými letními kratochvílemi se ale skrývají bolístky, nejistoty, křivdy a tajemství. Příjemná jednoduchá kresba je chvílemi sondou do rodinných traumat a duše dítěte, které dospívá v ženu. Příběhem se nese stín melancholie, neprvoplánové, takové té, která je příznačná pro odcházející léto, akcentovaná vědomím, že to další možná bude probíhat podle podobného scénáře, a přesto bude od základu jiné. Ve mně Jedno obyčejný léto vyvolalo nostalgii a přesto, že jsem s ním strávila jen pár hodin, mi jeho otisk zůstane v mysli dlouho. Poohlédnout by se po něm podle mě měli nejen milovníci komiksů, skvělost a ozdoba každé knihovny.
Malý život
Hanya Yanagihara
Malý život je z mnoha důvodů, které pochopíte, až si román přečtete, jednou z nejdůležitějších a nejvýznamnějších knih posledních let. Nejen proto, jak silný, místy až neuvěřitelně, příběh vypráví, ale také proto, jak precizní a nelítostnou sondou do prožití a psychologické stránky toho příběhu je; a právě tím prohlubuje schopnost vidět pod povrch, vcítit se do druhých, nesoudit, pochopit, v čem všem (hrůzném) mohou spočívat odlišnosti, uzavřenost, utrpení druhých lidí. Myslím, že je to román, který vám pomůže porozumět mnohému. I proto je, mimo jiné, Malý život jednou z těch vzácných knih, které nejenže jsou krásným literárním dílem, které potěší duši, ale které vás určitým způsobem změní, donutí vás se na něco v životě dívat jinak - třeba i na život jako takový. Je jednou z těch vzácných knih, na které nikdy nezapomenete, i kdybyste chtěli. Kdybych mohla, dám víc než pět hvězdiček.
Betonová zahrada
Ian McEwan
McEwan se kontroverzi nevyhýbá, otevírá společenská tabu jako je třeba incest, umí být pořádně morbidní, a přece je v Betonové zahradě se značně naturalistickými a dekadentními tendencemi kousek vlastní poetiky, kterou byste u jiného autora hledali marně.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Na detektivní romány jsem nikdy moc nebyla, nějak to nebyl můj šálek kávy. Dívka ve vlaku byla mým prvním a mohu říct, že vůbec nejsem zklamaná, naopak. Přečetla jsem ji za necelé dva dny, byla jsem napjatá a zvědavá, jak celý příběh dopadne a konstruovala jsem si vlastní teorie (ani jedna z nich nakonec nevyšla a vrahem byl ten, kterého jsem nevnímala ani jako podezřelého). Je to rozhodně zajímavý a uvěřitelný příběh, v lecčem mi přijde dokonce reálnější a propracovanější než Gone Girl (ačkoliv Zmizelou jsem viděla pouze na stříbrném plátně), co mě občas nudilo, byly části knihy, kdy je vypravěčkou Megan, a to hlavně v první třetině, kdy jsem ještě pořádně nevěděla, proč má ty stavy, které měla a co je s ní vlastně v nepořádku. Nespolehlivé vyprávění hlavní hrdinky je prostě geniální, myslím, že i díky tomuto tahu se podařilo autorce tak dlouho tutlat, jak to vlastně celé bylo. Osobně mi ze všech postav byla nejméně sympatická Anna, a to skoro až do samého konce, pak už mi tak na nervy nelezla... Co víc dodat? Kniha rozhodně stojí za přečtení. A vzhledem k faktu, že je autorčiným debutem, tak klobouk dolů. :-)
